Klaus FUDující

16. 10. 2009 / Petr Novotný

Takže tedy: Klaus - a dokonce mnoho lidí, kteří s ním normálně nesouhlasí - naznačuje, že by možná pak mohl nějaký soud trestat český stát za poválečné zákony. Možná. "To nemůžete nikdy vědět," naznačují, "jestli to nebude soudit nějaký aktivista." "Rozhodnutí soudu zůstává věcí nepředvídatelné náhody," říkají, "vždyť přeci nevíme, co udělají, precedent není."

Problém takto vedené argumentace je v tom, že, striktně vzato, neexistuje způsob, jak ji vyvrátit. My opravdu nemůžeme vědět, co nějaký soud udělá zítra. Můžeme se domnívat, můžeme se ohánět pravděpodobností a zvyklostmi, ale prostě to nevíme. Intuitivně chápáno ta argumentace ale absurdní je. Vždyť my úplně stejně nemůžeme vědět, že příští úterý vyjde Slunce. Můžeme se domnívat, můžeme dokazovat, že to tak vždycky bylo, můžeme se odvolávat na fyzikální zákony a dovozovat jejich univerzální platnost, ale máme tu pořád ten samý problém: My to neumíme dokázat jinak, než že do příštího úterý počkáme a všem pochybovačům to ukážeme. U každodenního východu Slunce každý tak nějak ještě chápe, jak to vlastně je. U něčeho tak abstraktního jako prolomitelnost práva intuice selhává. Necháme se proto strašit?

Klaus nám proti strachu, který sám vyvolává, nabízí řešení: Na kus papíru se napíše "soud to neudělá" a jsme zachráněni. Abrakadabra.

Já nevím. Ten kus papíru - ten dodatek Lisabonské smlouvy - s nápisem "soud to neudělá" je pořád jen kus papíru. Vždyť přeci nemůžeme vědět, naznačuji teď já, že třeba ten slavný soud tenhle papír nevezme a nezruší, protože je v nesouladu s nějakou chartou lidských práv. Když náš Ústavní soud může rušit části Ústavy, proč by nějaký evropský soud nemohl zrušit části Lisabonské smlouvy, nota bene dodatky?

Mohu-li si dovolit ironii: Třeba bychom mohli chtít po Francii, aby nám ona nějakou mezistátní dohodou garantovala, že pokud bude mít Německo nějaké nepředložené nároky, tak že nám Francie pomůže. S tím máme výborné zkušenosti, v roce 1938 nás přeci takovýhle papír zachránil před Hitlerovou rozpínavostí. Nebo ne? Ostatně, Chamberlain byl také přesvědčen, že mu ten jiný papíru z Mnichova garantuje, že Německo s Británií válčit nebude... "Napište mi, Herr Hitler, že s Británií chcete být v míru, a já vám slibuji svůj podpis této dohody ohledně vašich jistě oprávněných nároků."

Pokud se máme tak strašně obávat Evropy, pokud se máme opravdu bát, že němečtí vysídlenci podpořeni francouzskými ozbrojenými složkami a zaštítěni autoritou lidskoprávního soudu přijdou do pohraničí a vyženou "nás" odtud, pak nám nestačí nějaká douška k Lisabonské smlouvě jako garance. Pak musíme obnovit pohraniční pevnosti a místo afghánského expedičního sboru připravit armádu, která bude schopna odstrašit útok "fašistické Evropy".

Strategie FUD se dá ovšem použít i obráceně. "Co vy víte," mohl bych naznačit, "jestli německá armáda neobsadí naše pohraničí, aby ochránila práva vystěhovaných, pokud to Klaus nepodepíše?" Tohle chcete mít na triku? "Chcete, aby Praha i Brno byly zasypány bombami NATO, protože Česko pošlapává lidská práva svých (bývalých) občanů?" Nádherný FUD. Asi jsem se minul povoláním.

Vytisknout