Sobecké je maximalizovat spotřebu

16. 10. 2009

reakce na článek Jana Hoška Návod našich prapředků jak přežít hospodářskou krizi

Označujete snahu o skromný a soběstačný život, tak jak ji popsal Vít Klíma v článku, na který reagujete, za typický příklad vězňova dilematu a v kontextu celé společnosti za sobeckou. Domnívám se, že toto by platilo jedině v případě pravdivosti dogmatu o možnosti věčného trvání ekonomického růstu (a s ním související ekonomizace všech rovin života), které je fyzikálně nemožné, neboť ekonomický růst byl vždy vázán na rychlou spotřebu přírodních zdrojů, která bude muset dřív či později výrazně zpomalit, napsal Petr Břeň.

Ve společnosti, kde ekonomický růst už nebude možný a její životní úroveň bude stagnovat a vzhledem k ropnému zlomu a dalším zlomům - plyn a jaderná paliva tu též nebudou navždy - se takové společnosti naše generace dost dobře mohou dožít), to bude právě naopak: strategie skromnosti a soběstačnosti je globálně nesobecká, neboť šetří nedostatkové zdroje, a sobecká je snaha co nejvíce spotřebovat. Domnívám se, že označovat (ve jménu ekonomického růstu, na úkor kvality života) maximální šetření za sobecké a maximální spotřebu za nesobeckou zcela bez kontextu s ekologickou stopou těchto strategií je typickým příkladem ekonomického redukcionismu, odtržení od reality, které významně přispělo k tomu, že se svět dostal do situace, v níž dnes je.

Hypoteční, finanční ... ekonomická krize
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 16.10. 2009