Neustálý růst? Až kam?

16. 10. 2009

Pokud odmítáte postoj pana Klímy ohledně šetření a omezení spotřeby, zeptal bych se Vás, kam vlastně má vést neustálý hospodářský růst? Pokud si do vzorečku dosadím konstantní ekonomický růst, dosáhnu vždy exponenciály. Tedy růst blížící se nekonečnu na planetě s omezenými zdroji a omezenou obyvatelností... Neustálý ekonomický růst má vést k tomu, že za deset let budu nucen v práci zvládat dvojnásobek úkolů a po práci půjdu spucovat do mekáče dvojnásobek "hambáčů", případně v obchodech s oblečením zakoupím dvojnásobek "in" hadříků, které si odvezu domů svým autem za dvojnásobnou hodnotu s dvojnásobnou spotřebou a dvojnásobnými provozními náklady? To mi přijde trošku šílené.

Ve škole jsme se učili, že všechny přírodní systémy fungují v optimálním případě v modelu sinusoidy, která vyjadřuje dynamickou rovnováhu. Čili jednou jsme dole, jednou nahoře, ale pořád v určitém pásmu "přijatelnosti". Člověk je bezpochyby součástí přírody, navíc ve své pýše velmi nedokonalou - létáme do vesmíru, zeměkouli jsme obtočili informační sítí, ale nikdo neumí léčit rýmu, případně nikdo pořádně neví, co je na mořském dně pár desítek kilometrů od pobřeží. Pokud člověk popírá svou příslušnost do živočišné říše a odmítá uznat svou zranitelnost, tím hůře pro něj. Stačí jedna přírodní katastrofa a všechny slavné ekonomické plány a marketingová schémata jsou k ničemu. V přírodě se exponenciální růst vyskytuje zejména u nekontrolovaných procesů, které posléze vedou k rozvratu. Exponenciálně se množí například rakovinné buňky.

Problém vidím v zásadě v jedné věci, a sice ve skutečnosti, že žijeme v systému, který není postaven na reálných hodnotách, ale na dluhu! Co se šetření týká - naši předkové měli rčení, že slušný člověk nemá mít dluhy. Dnes si připadá naopak jako blbec ten, kdo nějakou tu půjčku nemá. Naši předkové bývali zjevně konzervativnější a zjevně je neprudila na každém rohu reklama na "levnou a okamžitou půjčku do XXX tisíc Kč", ale pokud si chtěli něco pořídit, tak se nejdřív ŠETŘILO, a když byla v kupě aspoň polovina sumy, šlo se teprve za obchodníkem. To ušetřené, to byly nějaké reálné hodnoty, ať více relativní (papírová měna), tak i méně relativní (stříbrné či zlaté mince). Každopádně to bylo něco hmatatelného. Dnes se každý upisuje čertu na miliony korun, aniž by existovala jakákoli protihodnota. Pane Hošku, myslíte si, že je normální, aby člověk např. v Praze musel mít hypotéku na desítky let s měsíční splátkou deset-patnáct tisíc? To je v Čechách (snad mimo Prahu) běžný čistý příjem :) A zde na mě nechoďte s poptávkou a nabídkou, protože kdyby fungovala, buď se Praha vylidní, nebo ceny spadnou na mnohem nižší úroveň. Tohle je spíš výsledek nehorázných spekulací. Obyčejný člověk nemá moc na výběr, pokud nechce denně dojíždět 3 hodiny tam a 3 zpátky a být robotem v režimu práce - vlak - postel - vlak - práce - vlak - postel...

Celé to je nejspíš o neviditelné ruce trhu v praxi. Kdyby ona neviditelná ruka trhu fungovala ideálně, nepotřebujeme ani legislativu, neboť naprosto vše by se dalo řešit systémem nabídky a poptávky. Bohužel zde hraje hlavní roli lidský faktor. Ten lidský faktor, který si růst plete s nenažraností, zdravé riziko z naprostou nezodpovědností. Navíc platí, že peníze znamenají moc a naopak. Tudíž peníze korumpují stejně jako moc. Tyhle dvě spojité nádoby vidíme nejlépe v České republice, která je zkorumpovanější než leckterá "banánová" republika na rovníku. Naše smůla, že ani ty banány nám tu nerostou. Příkladem je sám pan Klaus - kdyby se sám držel ryzí teorie neviditelné ruky trhu, nikdy by neumožnil selektivní privatizaci, na níž se nejvíc napakovali "kámoši" čerstvě přetření z ruda na modro. Privatizaci, kterou pak ještě několiknásobně zaplatili prostřednictvím státem vlastněných bank občané. Člověk je prostě tvor nedokonalý, neviditelná ruka trhu by snad fungovala ve chvíli, kdy by ji bez výjimky řídilo něco jako Centrální mozek lidstva v seriálu Návštěvníci. Systém neustálého hromadění pofiderních "hodnot", majetku a vlivu došel již do bodu, kdy 100 největších ekonomik světa tvoří v 51 případech korporace, které se mnohdy netají tím, že si koupí kohokoli a cokoli, a že lidský jedinec pro ně má cenu pouze jako pracovní síla a konzument. Tím se ovšem dostáváme k zániku hodnot, které stály u zrodu této jakkoli nedokonalé civilizace, a tedy i k zániku jí samé.

Pan Klíma ve svém článku možná v leckom probudil dojem staromilského, dávno překonaného a "škodlivého" pohledu na věc. Podle mě to je spíš reakce na akci, které je kolem nás plno. Neustálé zaklínání se RŮSTEM a expanzí, copak to je rozumné? Mám pocit, že jednoho dne dojdeme do bodu, kdy budeme konat hromadné modlitby aspoň za tu dynamickou rovnováhu. Když si už vezmu do úst USA, jejich kapitalistický systém došel do bodu, kdy USA žijí na dluh jako poslední sociál v suterénu, kterému čínský hokynář stále ještě prodává "na futro". Vždyť USA již kromě prodeje zbraní a šíření svého pohledu na demokracii nemají co nabídnout, nebo se pletu? Vždyť i toaletní papír se tam dováží z Číny. My na tom ovšem nejsme o mnoho lépe a úspěšně je doháníme.

Stačí mi rozhlédnout se kolem, dnešní mladí lidé (dobře, je mi 31, takže o deset let mladší) mají z valné většiny vizi, že budou FINANČNÍMI PORADCI. Čili prodej abstraktních hovadin a přesun abstraktních hodnot ve formě elektronických peněz z elektronického konta na elektronické konto. Přidaná hodnota a celkový efekt pro společnost jsou NULA. Moje zlatá paní profesorka třídní na střední nám před lety (a krátce po vzniku ČR) řekla, že jednou se tu budeme prodávat navzájem, protože nic jiného už nebudeme umět. Docela to trefila...

V minulosti se střídala řada společenských systémů. Ten předposlední došel k radikálnímu názoru, že jedinou hodnotou je pracující třída, která je zle vykořisťována panem továrníkem. Zapomněli, že jedna věc je vyrobit, ale druhá věc je být dobrý obchodník a výrobek prodat - tudíž dělníci se mohli bez šikovného továrníka jít klouzat.

Dnes tu máme opak, univerzální modlou jsou peníze a mamon, poctivá primární manuální práce je prezentována jako něco velice FUJ. Řada továrníků dává najevo, jak jsem již výše zmínil, že zaměstnanci jsou pro ně čímsi na úrovni troglodytů či rybničního slizu. Obě varianty jsou špatně, místo kooperace se uplatňuje v obou případech konfrontace a predace. Tím chci říct, že kapitalismus, který se nepoučil z vlastních chyb, které v mezičase přivedly k moci komunisty, je předen odsouzen ke stejné prohře a rozpadu jako onen komunismus.

Vytisknout