Nápravu zemského klimatu bychom měli přenechat samé planetě Zemi

22. 9. 2009

Začátkem září se zveřejnila nejvýznamnější britská vědecká společnost, The Royal Society, svou analýzu o potřebě provádět na planetě Zemi "geoinženýrství". Debatovala o teoriích "jak přímo pozměnit podnebný systém a zmírnit stoupání teploty", argumentuje James Lovelock.

Obor geoinženýrství usiluje úmyslně změnit vzduch, oceány a povrch Země, aby nastalo globální ochlazení a svět se vrátil k teplotám, jaké tu byly v minulém století. Jsme si nyní téměř úplně jisti, že se Země oteplila asi o jeden stupeň Celsia v důsledku lidské činnosti, kdy jsme proměnili v ornou půdu lesy a další ekosystémy, které udržovaly Zemi v chladném stavu. Také jsme zvýšili emise CO2 do vzduchu o 6 procent tím, že spalujeme uhlí, ropu a zemní plyn. Jestliže jsme nastartovali globální oteplování, dokážeme ho geoinženýrstvím zvrátit?

Prvním vědcem, který začal o geoinženýrství vážně uvažovat, byl ruský geofyzik Michail Budyko. V sedmdesátých letech navrhl, že bychom mohli zmírnit globální oteplování tím, že bychom ve stratosféře rozptýlili velké množství jemných částic, které by odrážely sluneční světlo zpět do vesmíru. Navrhl, že bychom mohli napodobovat dopady sopečných erupcí, které snižují teplotu země. Jeho návrh potvrdilo podrobné pozorování a analýza dopadů erupce sopky Mount Pinatubo r. 1991. Z ní vyšlehlo do stratosféry 20 milionů tun kysličníku siřičitého a ten rychle zoxidoval, takže vznikly bílé reflexivní částice, které po dobu tří let snížily globální oteplování. Jsme schopni vypustit tolik kysličníku siřičitého do atmosféry.

Existují i další metody jak odrážet sluneční světlo: na oběžnou dráhu kolem Slunce by bylo možno umístit velká zrcadla či rozptylovače slunečního světla. Jiní navrhují odčerpávat kysličník uhličitý či metan ze vzduchu. Klaus Lackner chce vyrábět umělé stromy, jiní dávají přednost tomu, aby zachycovala CO2 vegetace a aby se po sklizni proměnila v dřevěné uhlí a zakopala do země.

Geoinženýrství naznačuje, že máme nemocnou planetu, která potřebuje lék. Avšak naše nevědomost, jak funguje systém Zeměkoule je velká, víme o málo víc, než kolik znal začátkem 19. století lékař o lidském těle. Geoinženýrství je jako snaha léčit zápal plic ponořením pacienta do ledové vody: horečka by zmizela, nikoliv však nemoc.

Mnoho vědců má o geoinženýrství vážné pochybnosti. Většina navrhovaných nápravných metod má vedlejší účinky, které jsou potenciálně tak nebezpečné jako sama nemoc.

Zanedlouho dosáhne zřejmě globální oteplování takové úrovně, kdy se bude geoinženýrství zdát lákavou alternativou. Je pravda, že jeho opatrné užívání by nám mohlo poskytnout čas buď se teplotním změnám přizpůsobit, anebo vypracovat praktické vědecké řešení. V současnosti však neexistuje žádná souhrnná věda o systému Země. Při takové nevědomosti může být nebezpečné pokoušet se o geoinženýrská řešení. Možná, že bychom se měli inspirovat moudřejšími z lékařů ze začátku 19. století. Ti neznali léčebné metody pro běžné nemoci, ale také věděli, že dá-li se volný průběh přirozenému průběhu věcí, pacient se často uzdraví. Možná, že bychom měli využít svou energii k tomu, abychom se novým podmínkám přizpůsobili. Možná bychom měli nechat uzdravení na Gaie, konec konců, přežívá už více než tři miliardy let a po celou tu dobu na této planetě existuje život.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 22.9. 2009