Přístup (některých) západních médií změnit lze, problém "neviditelnosti" Čechů to však neřeší

22. 9. 2009 / Karel Dolejší

Debatu o "viditelnosti" českého protiradarového odporu v zahraničí podle mého názoru zatěžuje jedno opomenutí - totiž velice abstraktní zacházení s tím, co vlastně v politice znamená "informace". Jedna věc je existence nějakého informačního toku z ČR do USA - řekněme, Philip Coyle informující okolí Hillary Clintonové, kam má přístup, o postoji české veřejnosti k radaru - a věc úplně jiná význam, jaký se této informaci nakonec připisuje. Je zřejmě pravda, jak píše Jan Čulík, že lze poměrně jednoduchými způsoby poněkud zvýšit povědomí západní veřejnosti a novinářů o postoji české veřejnosti k radaru; když však Petr Pokorný upozorňuje na fakt, že informace o odmítání radaru v ČR na Západ v poměrně velkém rozsahu již pronikaly, nelze to popřít. Potíž je zde v tom, že naprostá většina Čechů sice s radarem nesouhlasila, ale vůbec nic proti němu nepodnikala, v důsledku čehož v zahraničí význam tohoto nesouhlasu nakonec klesl takřka k nule. Co je to také proboha za nesouhlas, když se nijak neprojevuje? Zatímco i na Jamajce díky Bobu Marleymu praktikují zásadu "Get up, stand up: stand up for your rights! / Get up, stand up: dont give up the fight!", na náměstích zvonící Češi se domnívají, že buď musí být jejich cinkání a bekání, provozované často absolutně bez důrazu, kdesi "automaticky" slyšeno, nebo "nemá cenu se o nic snažit" a jde se na pivo. Ale za tuhle mentalitu Ne základnám rozhodně nemůže.

Hnutí Ne základnám se snažilo vystupovat jako mluvčí 70% české veřejnosti, která v průzkumech veřejného mínění radar v Brdech odmítala. Ve skutečnosti však toto odmítání reprezentuje v naprosté většině případů čistě privátní názor izolovaných jednotlivců, který na politický proces v zemi nemá naprosto žádný praktický vliv. Není tedy divu, když nárok hovořit jménem většiny veřejnosti není v zahraničí uznáván - tato veřejnost přece mimo datové matice výzkumníků vůbec neexistuje! Jde o zcela neorganizovanou masu nadávající u piva a u televize, čest výjimkám. Nejsou to lidé, kteří se domáhají svých práv, proto jsou o svá práva s klidem obráni. Jako hyperbolu ilustrující mocenskou logiku lze použít známý skandální výrok Stalinův: "Papež? A kolik má vlastně divizí?"

Ve světle této skutečnosti není myslím na místě přeceňovat praktický význam komunikace směrem ven z české kotliny - až po jistou hranici, které nebylo dosud dosaženo. Totiž: Ne že by na komunikaci do zahraničí nezáleželo, záleží na ní ohromně - jenže nejprve je třeba skutečně ukázat "ty divize". Ale dokonce ani pak není zaručeno, že bude realita skutečně respektována. Mnoho lidí se například dlouho marně snažilo prolomit oficiální legendu o tom, že Afghánci jsou celí nadšení americkou okupací, a to v podmínkách, kdy značná část Afghánců vedla ozbrojený boj proti Karzáího vládě.

Existovala dokonce velká řádka západních reportáží ukazujících pravý opak bájného nadšení; nicméně dokud je pro politika nepohodlné nějakou skutečnost přiznat, a dokud ho něco (zpravidla porážka) či někdo nedonutí, aby nepohodlnou skutečnost přiznal (například opakovanou veřejnou konfrontací s nepříjemnými fakty), tak to zpravidla neudělá.

V ČR je to prostě velice podobné jako za Heydricha, který také moc dobře věděl, jak má s Čechy zacházet a jaké chování podporovat: Sedávej panenko v koutě, starej se o prkenici a lednici - budeš-li hodná, strčí ti na dvůr antirakety. Rozčilovat se nad tím, že někdo ze západních politiků nenaslouchá informacím z ČR, nebo že si Theodore Postol a další ve skutečnosti dělají vlastní byznys v protiraketové obraně a nehájí barvy České republiky, to je infantilní postoj, který nemá vůbec žádnou cenu.

Pokud nebude plná Letenská pláň demonstrantů, nesouhlas většiny Čechů s americkým protiraketovým systémem zůstane téměř každému v zahraničí srdečně ukraden. Informacím o nesouhlasu nesmí chybět příslušná váha demonstrované vůle za takovým nesouhlasem skutečně stát - jinak jsou v praxi ignorovány.

Americká protiraketová základna v České republice | Radar v Brdech - klíčové argumenty
Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 22.9. 2009