Argumenty pro regulaci nájemného

17. 7. 2009 / Pavel Urban

Čtenář Ivan Kolenčiak shrnuje ve svém příspěvku argumenty proti a pro regulaci nájemného. To první přitom značně zkrátil. Staré nájemní domy byly stavěny na sto let dopředu. Dnes je to méně, ale i tak je to investice nákladná a dlouhodobá, a tudíž riziková. Pokud postavíte dům (rodinný či bytový) a pak (dům nebo byty) prodáváte za milionové částky, není na tom nic přemrštěného. Ani bolševik nerozdával vlastní bydlení za pár šupů, byť družstevní a někdy i individuální výstavbu podporoval. V takovéhle byznysu ovšem platí, že postavíte, prodáte a tím to pro vás končí. Do budoucna vám hrozí tak maximálně reklamace.

Pokud byt postavíte nebo koupíte za účelem pronájmu, pak jej musíte udržovat, musíte shánět aspoň trochu schopné řemeslníky (kteří se mezi nezaměstnanými zrovna moc nevyskytují) či solidní firmy, musíte být připraven se hádat a případně zdlouhavě a nákladně soudit s nájemníky, spojující menší poctivost s větší asertivitou. To všechno vyžaduje nejen peníze, které se dají vyúčtovat, ale i čas a energii.

Pokud dům zdědíte a hodláte ho nechat dožít, pak můžete mít slušnou rentu na úkor minulosti i při regulovaném nájemném. (Musíte ovšem počítat, že vám úřady budou dělat problémy, jakmile chátrání nemovitosti překročí jisté meze.) Není to ovšem důvod, abyste do takového domu investovali či dokonce kupovali nový.

Navzdory tomu existují firmy, zabývající se pronájmem nově koupených či postavených bytů. Pochopitelně ovšem očekávají, že nájemné jim bude kompenzovat nejen "viditelné" náklady, ale i výše zmíněný čas, energii a také riziko dlouhodobé investice. To je základní příčina "astronomického nájemného", nikoli kartel pánů domácích. Ten může fungovat krátkodobě, v horizontu několika let. Dlouhodobě by ale znamenal mnohem razantnější nárůst investorů do nájemního bydlení. Kapitalisté obvykle nepohrdnou "astronomickými" zisky, navíc zcela legálními.

Trh má své zákony, které zákony a soudy více či méně regulují. Ve světě regulovaného nájemného ovšem pravidla regulovat nelze, neboť jde o souboj dvou protikladných privilegií a ten žádná pravidla nemá. Je nutné je vytvářet se všemi nevýhodami, které přináší odstup zákonodárců a soudců. Vzhledem k tomu, že se nositelé protikladných privilegií navzájem vlastně nepotřebují, nepřekvapuje, že se v tomhle boji používají leckdy drsnější metody, než na tak často kritizovaném trhu. Navzdory zákonům i soudům.

Zavedení trhu do nájemného bydlení tedy argumentem proti regulaci je. Zda by existence trhu vyvážila nesporně velkou cenu za jeho zavedení, je jiná otázka. Pokud chtěl Ivan Kolenčiak upozornit na tuto cenu a odmítnout ji ze zásadních důvodů, dobře. Předstírat objektivitu uvedením argumentů jakoby z obou stran tak, že z té "špatné" si vyberu jen to, co se mi hodí, je ovšem demagogie. V tomhle případě dost průhledná. Což zpochybňuje i ty "dobré" argumenty, které by měly být brány vážně.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 17.7. 2009