Freeganismus: Život z popelnic

19. 7. 2009

Stuart se stal freeganem, když studoval na univerzitě v Cambridgi. Nyní žije s manželkou v idylickém domku v Ashdown Forest, pěstuje tam zeleninu a chová včely, střílí veverky a jeleny a na nedaleké farmě chová prasata.

Freeganismus je poněkud mlhavě definovaná činnost, která je součástí širších antikapitalistických a ekologických protestů. Freeganismus má své počátky v šedesátých letech, ale podle Stuarta je také inspirován Gándhíovou ideou nenásilné akce.

Lidé se stávají freegany z různých důvodů. Někteří se nechtějí podílet na kapitalistické ekonomice. Jiní nechtějí poškozovat ekologii planety a chtějí žít s čistým svědomím. Jiní prostě chtějí ušetřit peníze.

Stuartův důvod, proč se stal freeganem, je však jasný a velmi specifický. Protestuje proti tomu, co považuje za šokující množství plýtvání.

Ve své nové knize Waste: Uncovering the Global Food Scandal (Plýtvání: Globální skandál s potravinami odhalen) Stuart s forenzní precizností vysvětluje, proč bychom měli být tímto problémem znepokojeni. Podle jeho názoru je plýtvání potravinami obrovskou ekologickou krizí naší doby, o níž však málokdo mluví.

Je obtížné nesouhlasit s jeho logikou. Kdybychom vyhazovali méně potravin, potřebovali bychom méně území pro jejich pěstování, likvidovali bychom méně lesů, používali méně vody k zavlažování a méně uhlíku k dopravě a zpracování potravin. Kdybychom nevyhazovali tolik potravin, bylo by jich víc k dispozici a méně lidí na světě by hladovělo.

Většina údajů v Stuartově nové knize je šokující. Většina z nás si je pravděpodobně vědoma, že občas necháme omylem shnít v ledničce salát, anebo v kredenci zplesnivět chleba. Avšak když se to sečte, výsledky jsou děsivé. Britská organizace, zabývající se plýtváním, jménem Wrap, provedla r. 2008 průzkum na základě obsahu popelnic z domácností a zjistila, že Britové ročně vyhodí 6,7 milionů tun nespotřebovaných potravin. (Stuart poukazuje na to, že toto číslo je příliš vysoké, protože Wrap v něm zahrnuje slupky od pomerančů, avšak odhaduje, že se v Británii vyhazuje 5,4 milionů tun potravin ročně, které by se vyhazoval nemusely.)

Jako národ Britové vyhazují 484 milionů neotevřených kartonů s jogurtem, 1,6 miliard jablek, jimž vůbec nic není (každý Brit ročně vyhodí 27 jablek) a 2,6 miliard krajíců chleba. A do toho nejsou zahrnuty potraviny, které vyhazujeme v zaměstnání anebo které necháme na talíři v kantýnách a v restauracích. Celkem Britové vyhazují přibližně čtvrtinu potravin, které koupí.

To ale není zdaleka všechno. Obrovské množství potravin se vyplýtvá při sklizních, zejména v rozvojových zemích, kde špatná doprava a nedokonalá infrastruktura často znamená, že potraviny shnijí, než se dostanou na trh.

Pak existují neohrabané a složité systémy globální dopravy potravin. Většina jídla, které konzumujeme, se dopravuje na neuvěřitelně velké vzdálenosti vozíky, loděmi, letadly, nákladními automobily, ukládá se do skladišť, zpracovává se ve zpracovatelském průmyslu a dopravuje se do distribučních center supermarketů. V každé etapě dopravy se část potravin vyhodí. Lze odhadovat, že více než třetina veškerého množství vyrobených potravin se vyhazuje (v bohatých zemích až polovina). Zároveň žije na planetě Zemi téměř miliarda lidí na pokraji hladovění.

Stuart vzal reportéra týdeníku Observer na prohlídku toho, co supermarkety vyhazují v hrabství Essex. V popelnicích u malé pobočky supermarketu Sainsburies našel průhledný igelitový pytel plný asi deseti půllitrových, ještě neprošlých kartonů mléka, a balík koblih.

V popelnicích supermarketu Waitrose našel nejrůznější dosud neprošlé potraviny, některé z nich mohly být na polici v supermarketu ještě celou řadu dní: Pytle s chlebem, pečivem, čokoládovými koblihami, množství jogurtů, kartony polévky, individuálně balené pizzy a balíčky nakrájené šunky.

Britské supermarkety se nyní stále častěji brání před freegany tím, že své popelnice skrývají za ostnatý drát.

Je velmi obtížné přesně zjistit, kolik potravin britské supermarkety vyhazují, protože to utajují. Podle zákona nejsou povinny zveřejňovat informace, kolik potravin vyhodí (i když některé supermarkety, jako Co-op, ty informace zveřejňují dobrovolně).

Supermarkety jsou také odpovědny za to, že způsobují plýtvání potravinami při jejich zpracování. "Uvědomte si, že supermarkety trvají na tom, aby veškerá zelenina měla uniformní tvar a velikost," zdůrazňuje Stuart. Všechny supermarkety odmítají určité množství ovoce a zeleniny - podle některých průzkumů až 40 procent! "To nutí farmáře, aby velkou část své sklizně vyhazovali, anebo jí krmili domácí zvířata, což je neefektivní užívání zdrojů." Supermarkety jsou také nechvalně známy tím, že mění své objednávky na poslední chvíli, což znamená, že dodavatelé musejí odmítnuté zboží vyhodit.

Situace by se mohla podle Stuarta dramaticky zlepšit, kdyby bylo zavedeno několik málo jednoduchých opatření. Supermarkety by měly mít povinnost veřejně informovat o tom, kolik potravin vyhodí a měly by být donuceny určit si a dodržovat opatření ke snížení plýtvání. Nálepky "prodejné do data" a "vystavit do doby" jsou naprosto zbytečné a měly by být zrušeny, i když u některých výrobků je nálepka "spotřebujte do data" zjevně nutná. Supermarkety by měly být také donuceny daleko aktivněji prodávat potraviny, u nichž se blíží konec jejich prodejní lhůty, a to razatními slevami, nebo dokonce i zavedením boxu, kde by neprodané těsně neprošlé potraviny nabízely supermarkety zadarmo.

Anebo by se mohly neprodané potraviny přerozdělovat. Takové projekty jsou už dlouhou dobu populární v USA. Americké supermarkety už dlouho rozdávají neprodané potraviny zadarmo. V městech jsou "potravinové banky", kde dostávají chudí a bezdomovci tyto potraviny zadarmo.

I v Británii se však situace začíná měnit a tato praxe se začíná zavádět.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout