ANALÝZA AKTUÁLNÍ SITUACE

Maďarsko: jak voliči přicházejí o iluze

17. 7. 2009 / Karel Klimša

Fidesz už dominoval v červnových eurovolbách, když ve volebních urnách více než 56 % hlasovacích lístků bylo právě jeho. Orbán se mohl cítit na vrcholu slávy. Mohl, nebýt překvapivého úspěchu mladého Hnutí za lepší Maďarsko – Jobbik. Získal 15 % hlasů a 3 mandáty v EP. Měla to být Orbánova záloha, užitečný sluha na špinavější práci. Hnutí začínalo jako spolek radikálních, pravicově nacionálních studentů. A Viktor Orbán na rodící se hnutí z pozadí dohlížel, radil a poskytoval mu politickou ochranu. Jestli se dnes Jobbik něčím liší od podobných extrémistů v jiných zemích Evropy (a že jich přibývá!), pak tím, že značná část přívrženců a aktivistů má univerzitní vzdělání, hovoří několika cizími jazyky a mají do hloubky zvládnutou historii Karpatské kotliny. Právě dějiny jsou jejich prokletím. Žijí přesvědčením, že Evropa je zatížena hříchem, že spáchala na Maďarech křivdu, se kterou se nelze smířit a kterou je třeba odstranit. Jejich programem je obnova „velkého Maďarska“ a revize Trianonské mírové smlouvy. Říkají to stále a říkají to stále hlasitěji. A aby to nebyla jen slova, založili své ozbrojené křídlo – Maďarskou gardu.

Orbán je pravicový populista, obratný a houževnatý politik. Touží po moci, sní o triumfálním vítězství. Jobbik mu začíná komplikovat plány. Užitečný sluha, který mu měl „přihrnout“ hlasy extrémističtější části veřejnosti – „protože není koho jiného volit“ – si otevřel vlastní politickou živnost. Hlasy, které měly padat do jednoho kotle, se začaly tříštit. Jobbik je a není jeho. Všichni ho s ním spojují a Orbán teď musí řešit dilema. Hrát dále s kartou Jobbiku anebo se od něj distancovat. Bude asi hledat i nějakou třetí cestu. Jobbik se hlásí ke svému staršímu bratrovi, ale jeho lídři začali považovat Fidesz za příliš měkký, nezásadový, a narostly i osobní ambice.

Začali hrát vlastní divadlo. Když budapešťský odvolací soud 2. července potvrdil rozhodnutí soudu nižšího stupně a definitivně zakázal činnost polovojenské Maďarské gardy, uspořádal Jobbik krátce na to v centru metropole mohutný mítink. Policie jej sledovala pouze z uctivé vzdálenosti, ne zase ale takové, aby neslyšela a neviděla co se tam odehrává. Mítink navíc v přímém přenosu vysílala na internetu TV Jobbik. Velitel „zakázané“ Maďarské gardy Róbert Kiss se davu zeptal, zda chtějí dále pracovat a nosit uniformu gardy, a ten sborově odpověděl: „Igen!“ Kiss reagoval slovy: „Tímto tu znovu vzniklo hnutí Maďarské gardy!“. Demonstranti, kteří byli oblečeni převážně v bílých košilích a černých kalhotách, si na povel oblékli černé vesty a na hlavu nasadili čepice s erbem podobným fašistické organizaci Šípových křížů z dob II. světové války. Teatrálně tak učinil i lídr Jobbiku Gábor Vona a gesto doplnil zvoláním: „Všichni jsme gardisté!“ Nově zvolený europoslanec Csanád Szegedi oznámil, že si mandát převezme v uniformě Maďarské gardy – a jak slíbil, tak v úterý na prvním zasedání EP i učinil. V kabátech uherských pánů přišli vymóděni i jeho kolegové Krisztina Morvaiová a Zoltán Balczó. Gábor Vona ještě dav ubezpečil, že také on bude skládat slib příštího poslance maďarského parlamentu v uniformě gardy.

A co vládní socialisté? Ti, které lidé dlouho považovali za levici a v naději je volili? Sehráli jen klasickou roli sociální demokracie v politice. Jedno mluvili a druhé dělali. Sociální rozdíly v maďarské společnosti neuvěřitelně narostly. Právě koaliční vláda vedená socialisty (MSZP), multimilionářem F. Gyurcsánym a nyní G. Bajnaiem, provedla a provádí asociální reformy, za které by se nemusel stydět ani kovaný pravičák Mikuláš Dzurinda a jeho tým. Podvedli jednou, podvedli dvakrát, „lhali jsme ráno, v poledne i večer“, přiznal moderní evropský levicový Férenc Gyurcsány ve známém projevu. Ale nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně, říká jedno přísloví. Voliči dali sbohem takové levici.

V eurovolbách dříve dominantní strana získala jen okolo 17 procent hlasů a preference stále klesají. I ti, co zbyli, dávají hlas jen se „skřípěním zubů“. Také proto, že druhá strana s reálnou šancí dostat se do parlamentu, což chce peníze a „vstupenku“ do „demokratických“ médií, zatím není. Slabší vládu, než je ta dosluhující socialistická – jak se shodují maďarští politologové – Maďarsko od rakousko-uherského vyrovnání ještě nemělo. Voliči přišli o iluze a čekají, co bude dál.

Vytisknout