Zvací dopis pro Obamu

18. 7. 2009 / Štěpán Kotrba

Ruské okupační tanky udusily pokus o rozbití daností jaderného bipolárního světa, zaplavily Československo a obnovily v nastalé atmosféře strachu studenou válku. Zvykli jsme si tomu říkat normalizace, podle vysvětlivky, kterou otupělé veřejnosti předložil nový československý lídr, slovenský komunista Gustáv Husák.

Dnes, dvacet let po „sametovém“ převratu, který napomohl rozkladu Sovětského svazu a zbourání „železné opony“, „21 atlantiků“, dnes už bývalých prezidentů a politiků poslalo dopis do USA, na základě kterého by se mohla uskutečnit pozvání vojsk NATO a v nastalém studenoválečnickém konfliktu by mohlo dojít k znovuvytvoření bipolárního světa „těch dobrých“ a „těch zlých“.

Několik nikým už nezvolených „osobností“ napsalo představitelům cizí moci, že si přejí, aby v jejich zemích tato cizí moc silněji prosazovala svůj vliv: Valdas Adamkus, Martin Butora, Emil Constantinescu, Pavol Demes, Lubos Dobrovsky, Matyas Eorsi, Istvan Gyarmati, Vaclav Havel, Rastislav Kacer, Sandra Kalniete, Karel Schwarzenberg, Michal Kovac, Ivan Krastev, Alexander Kwasniewski, Mart Laar, Kadri Liik, Janos Martonyi. Janusz Onyszkiewicz, Adam Rotfeld, Vaira Vike-Freiberga, Alexandr Vondra, Lech Walesa

Bývalý „lidový“ prezident“ z roku 1989, který se ovšem podílel na rozbití Československa o dva roky později a aktivně se zasazoval za bombardování Jugoslávie o deset let později, „spisovatel“ Václav Havel, se pod tento dopis podepsal také – vedle svých přátel: bývalého velvyslance v USA a posléze místopředsedy vlády Alexandra Vondry a ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, bývalého ministra obrany a poté velvyslance v Moskvě Luboše Dobrovského... Havel se podepsal nikoliv jako člen celosvětové proamerické vlivové organizace Club of Madrid, místopředseda amerického Committee on the Present Danger či americké Orange Circle Ukraine Initiative, ale jako bývalý prezident Česka. Vondra se nepodepsal jako bývalý asistent The German Marshall Fund of the United States nebo prezident České euroatlantické rady v Atlantic Treaty Association, ale jako bývalý místopředseda české vlády pro evropské záležitosti. Symptomatické.

Záminkou pro vytvoření pasti na mír v podobě amerických vojenských základen v Česku a Polsku na věčné časy a nikdy jinak má být uvažovaný americký radar v Brdech a sila pro rakety v Polsku. Namířené na Východ. Proti Moskvě, nikoliv proti Íránu, od kterého chce Evropská unie kupovat ropu. Pokračování neokonzervativní „atlantické“ politiky definované „osou zla“ by mohlo opět na půl století vytvořit železnou oponu, pouze o několik set kilometrů dál. Opět by proti sobě uprostřed Evropy stály jaderné arzenály, opět by hrozba atomových výbuchů paralyzovala celý kontinent.

„Chce se mi blejt, velebnosti.“ ...“Dopis Obamovi asi bude předcházet novodobému Poučení z krizového vývoje“, komentoval na Facebooku „zvací dopis“ sociálně demokratický politik Jaroslav Foldyna. A s přímočarostí sobě vlastní tak vyjádřil většinovou pozici českých občanů vůči proamerické politické prostituci.

Evropa dneška nepotřebuje monopolární svět, ve kterém by dominovaly pouze Spojené státy. Jejich strategii na „demokratické“ rozbití Ruska selhala. Země BRIC (Brazílie, Rusko, Indie Čína) tvoří přirozené dominanty svých regionů a svět dvou jaderných supervelmocí či dokonce svět jen jedné supervelmoci už nelze vrátit, což je třeba, aby pochopily v USA zejména ty síly, snící svůj sen o Novém americkém století. Madeleine Korbelová Albrightová, Timothy Garton Ash ,  Francis Fukuyama, Richard C. Holbrooke,  Robert Kagan, William Kristol, Adam Michnik, Jacques Rupnik, R. James Woolsey a desítky dalších „Atlantů“. Evropská unie, pokud nepřijme sjednocující politiku Lisabonské smlouvy jako odpověď na vývoj světa ve sféry vlivu kontinentálních velmocí, zůstane na periferii jako nejméně stabilní a nejméně konsolidovaná regionální mocnost. Nikdo už není tak dominantní, aby mohl vládnout celému světu. Nikdo nemá právo diktovat nikomu svou vůli. S nastalou realitou se všichni musíme naučit žít. Dohromady. V míru.

Dopis, který bývalí politici nyní odeslali novému americkému prezidentovi Baracku Obamovi, je ale zvláštní ještě něčím jiným, než obsahem, který hraničí se servilitou a vlastizradou. Byl zveřejněn redakcemi velkých „mínkotvorných“ deníků v mnoha státech s komentáři, které jsou si podobné jak vejce vejci, v jeden den. Jako infekce, která má zachvátit celý organismus stejným sdělením. Shoda je o to pikantnější, že používá stejné citáty, stejné formulace, stejnou logiku podřízenosti americké nadřazenosti. Text uveřejnila v Polsku Gazeta Wyborcza, v Praze Lidové noviny, v jejichž samizdatové verzi kdysi byl Havel členem redakční rady, v USA New York Times. Odtud se dopis spolu s komentářovými tezemi dostal prostřednictvím Asociated Press a Reuters do stovky dalších deníků světa. Tento podivný kartel „proatlantických“ médií dal soukromému dopisu soukromých osob jinou dimenzi – poselství dnes už bývalých elit se tváří, jako kdyby bylo poselstvím všech Evropanů. Jako kdyby tito lidé stále ještě hovořili jménem milionů obyvatel „nových“ zemí Evropy. Ale tak tomu není. „99 pragováků roku 2009“ hovoří pouze jménem svým.

V roce 1975 napsal Václav Havel otevřený dopis Dr. Gustávu Husákovi, generálnímu tajemníkovi Komunistické strany Československa. Tehdy chtěl „žít v pravdě“. „Nejhorší je, že žijeme v kontaminovaném morální prostředí,“ řekl Havel v projevu na Nový rok 1990, který šokoval většinu posluchačů tím, že se v něm omlouval za odsun sudetských Němců. Dnes je v Pokoušení dožít svůj život ve stopách Indry, Koldera, Švestky, Kapka a Biľaka. Ve lži. A nešokuje to už nikoho.

Je potřeba Václavu Havlovi začít připomínat jeho vlastní slova z minulosti, kdy se jako vlastenec alespoň tvářil. Tak třeba: Již nikdy žádná cizí vojska na našem území. I jindy tak pro-americký a pro-havlovský Jiří Pehe dnes o signatářích dopisu říká: "jakoby si 20 let po pádu komunismu nevěděli rady se skutečností, že už na ně není upřena pozornost světa a že už je USA nechtějí vodit za ruku"...

V roce 1989 bylo jedno z klíčových hesel „plyšáku“ konstatování „Nejsme jako oni“. Václav Havel a „jeho přátelé prezidenti“ by ho měli dnes přehodnotit. Jsou jako oni. Trvalo to dvacet let. „K jak hluboké zítřejší duchovní a mravní impotenci národa povede dnešní kastrace politické kultury?“ I já se „ve skutečnosti bojím nesmyslně tvrdých a dlouhodobých následků, které celé to dnešní znásilnění bude mít pro naše národy. Bojím se toho, čím budeme muset všichni zaplatit to drastické potlačení dějin ...Těžko si lze za těchto okolností představit všechny předpokládatelné alternativy průběhu eventuálního budoucího „okamžiku pravdy“, totiž způsob, jakým by se tak komplexní a tak otevřené celospolečenské ponížení mohlo jednou dožadovat satisfakce.“

Vytisknout