Nájemné, nájemné, nájemné

16. 7. 2009

V důsledku dnešního raketového růstu nájemného v bytech se jeho výše stává stále více výbušným tématem. Podívejme se na tento problém trochu blíže. Nejprve několik základních úvah k otázce oprávněnosti regulace nájemného, píše čtenář Ivan Kolenčiak:

A. Argumenty proti regulaci nájemného:

Domy s nájemními byty jsou soukromým vlastnictvím jejich majitelů a je-li ve státě zaveden kapitalistický režim se svobodným volným trhem, tak stát nemá právo majitelům domů mluvit do cen nájmu a dalších věcí.

Případné problémy s chudými nájemníky má řešit stát buď výstavbou levných sociálních bytů, anebo poskytováním příspěvků na bydlení.

B. Argumenty pro regulaci nájemného:

Nájemní bydlení přesahuje svým významem rámec běžného zboží či služby a má statut společensky strategicky důležité oblasti, která se bezprostředně týká masy občanů státu a proto musí být v celospolečenském zájmu více či méně regulováno.

Smyslem regulace je chránit nájemníky před zneužíváním monopolní či jiné výhodné pozice majitelů domů, při čemž je nutno přihlížet také k okolnosti, že majitelé domů ke svému podnikání také naléhavě potřebují stát (mimo jiné policejní a soudní ochranu svého majetku a stabilitu politického systému). Stát tedy musí chránit nejen zájmy majitelů domů, ale i zájmy nájemníků a nemůže je nechat na pospas pouze trhu, pouze zákonu nabídky a poptávky. Daně platí státu nejen majitelé domů, ale i nájemníci a stát proto musí chránit obě skupiny. V případě ekonomicko- sociálních otřesů celého státu nejsou vážně ohroženi majitelé domů, (ti jsou bohatí, mají majetek), ale jsou ohroženi pouze chudí - ti nemají nic.

Dnešní postavení majitelů domů nelze považovat za férově tržní, ale za monopolní a to proto, že tržní systém, ve kterém neexistuje pestré konkurenční prostředí (v našem případě možnost volby čili výběru menších a levnějších bytů či nájmů), není systémem tržním, ale monopolním - s cenovou diktaturou. Zde lze také říci, že dnešní status majitelů domů lze přirovnat ke kartelové dohodě, v rámci které se např. všichni prodejci domluví předem na přemrštěně vysoké ceně velmi potřebného zboží a protože kupující nemá možnost cenového výběru a zboží naléhavě potřebuje, musí v nouzi přistoupit i na lichvářskou cenu. Anebo se dá přirovnat k vydírání soukromého lékaře, který akutně smrtelně ohroženému pacientovi řekne, že buď mu pacient zaplatí nehorázně předraženou částku za ošetření, anebo ho nechá zemřít. - Z hlediska volného trhu bude mít tento soukromý lékař pravdu, z hlediska celospolečenského mít pravdu nebude.

Podobně je tomu i u nájemního bydlení a proto je nájemní bydlení, pokud je mi známo, ve většině rozvinutých zemí přímo či nepřímo regulováno a chráněno, více či méně. Tudíž řeči, že jakákoliv byť i sebemenší regulace v této sféře je protiprávní a v rozporu s mezinárodními dokumenty jsou pouhou demagogií.

A ještě odpověď na častý argument majitelů domů, že kdo nemá peníze na lepší a dražší bydlení, ať si najde horší a levnější: bohužel např. v Praze nejsou menší a levnější byty. Nájemníci opravdu nemají na výběr. A chtít např. po rodilém Pražákovi, který celý život poctivě pracoval, aby se na stará kolena stěhoval do nějaké zapadlé vesnické díry - do vyhnanství - není fér.

Je dobré si zde připomenout, že chudý proletariát má rozhodující podíl ve vytváření základních materiálních hodnot společnosti. Kdo staví domy, kdo peče chléb, kdo vyrábí zboží v továrnách ?

Poskytování příspěvku na bydlení státem je také pochybné řešení. To by např. pekaři mohli také stonásobně zvýšit ceny chleba a chtít po státu, aby dával příspěvek chudým na kupování chleba. - Šlo by pak v podstatě o nestoudné obohacování a zvýhodňování jednoho druhu podnikání se zneužíváním státu. - Z hlediska volného trhu by to ale opět bylo v pořádku. Pekaři přece nebudou dotovat chudáky, kteří nemají na koupi chleba dle aktuální tržní ceny.

V této souvislosti lze také položit otázku: "Co to je aktuální tržní cena ?" Jedna z možných odpovědí by nepochybně také mohla být, že "aktuální tržní cena někdy také může být cena vyhnaná do nehorázné výše uměle intrikami, podvody a korupcí (pomocí lobby) - se zneužitím momentální neutěšené situace na trhu či dominantní situace subjektu apod."

Ohledně pojmu aktuálního tržního nájemného v Česku sdělil nedávno pan Ing. Taraba - místopředseda Sdružení nájemníků - v televizní besedě zajímavý názor, že dnešní tržní cenu nájemného u nás uměle vytvořila po převratu v roce 1989 zejména malá skupina bohatých cizinců ze západních zemí, kteří v Česku pracovali jako zástupci firem s mnohonásobnými platy, a pro které tudíž nebyl žádný problém platit vysoce přemrštěné nájemné.

Toho se samozřejmě ihned chytili majitelé domů, kteří začali vehementně prohlašovat, že jedině toto "cizinecké" nájemné je spravedlivé a t.zv. tržní a nyní chtějí po českých občanech, aby ho platili v této astronomické výši.

Ministerstvo pro místní rozvoj nyní stanovilo tak zvané Cílové nájemné v Praze ve výši až 147.- Kč za 1 metr čtvereční, při čemž v minulosti bylo stanoveno nejprve asi max. do 100.- Kč a později do 110.- Kč/ 1 metr čtvereční.

Také rychlost soudobé deregulace nájemného ministerstvo nedodrželo. Původně bylo deklarováno, že roční maximální zvyšování nájemného nepřesáhne 20 %. Ve skutečnosti to bylo např. v Praze mnohem více.

Při tomto postupu se ministerstvo donedávna ohánělo tvrzením, že Cílové nájemné (po skončení několikaleté deregulace) se má rovnat ročně asi 5 % z průměru aktuálních tržních cen bytů. Teď ale, když za poslední rok klesly ceny panelových bytů až o 1/4, tak ministerstvo tento pokles cen bytů záhadně do svých výpočtů budoucích cen Cílového nájemného vůbec nezahrnulo a naopak Cílové nájemné nečekaně obrovsky zvýšilo.

Jak známo majitelé domů se u soudu ve Štrasburku (v rámci úsilí o úplné zrušení jakékoliv regulace nájemného) domáhají mnohamiliardové náhrady za fiktivní t.zv. "Ušlé" nájemné vůči státu v důsledku státní regulace nájemného v minulosti.

V této souvislosti jsem se s úžasem dozvěděl, že mezi žalujícími je nejen velký počet soukromých majitelů domů, u kterých se to dá snadno pochopit, ale účastníky žaloby jsou i četní členové vlivného Svazu měst a obcí, který je složen ze starostů a z radních. - Tito veřejní komunální činitelé (ne úplně všichni) tedy dle mých informací zřejmě místo aby hledali cesty jak lidem v obecních a tedy často i sociálních bytech snížit dnes již často neúnosné drastické nájemné, tak naopak usilují o co nejvyšší nájemné, aby mohli z nájemníků vyždímat co nejvíce peněz - stůj co stůj, ber kde ber, sedřít z nich kůži za živa, asi dle hesla: "Čím více vydřeme peněz od občanů v obecních bytech, tím více budeme mít na naše mzdy a odměny."

Autor článku se v této souvislosti také podivuje nad smysluplností českých odborů, které se čas od času angažují v různých zástupných méně významných společenských problémech, ale nepovšimnou si, anebo snad lépe řečeno nechtějí si všimnout opravdu vážné věci, kterou je aktuální lichvářský růst nájemného, kterým jsou existenčně ohroženy miliony nájem- níků. K čemu máme takové odbory ? - K ničemu.

Končím tento článek s nadějí, že kolegové nájemníci si uvědomí, že především dnešní vůdčí parlamentní strany, tedy zejména pravicová ODS a poté i ČSSD, za jejíž údajně "levicové" vlády byl přijat dnešní kritický zákon o jednostranném zvyšování nájemného a dále příslušníci radnic se nám snaží vnutit sugesci, že bezbřehé obludné zvyšování nájemného je naprosto normální a tak zvaně legální a že nám tady naši zmínění veřejní činitelé plíživě postupně zavádí ekonomickou genocidu obyvatelstva.

Spočítejme jim to tedy důkladně v nadcházejících parlamentních volbách. Alespoň to je bezprostředně v naší moci.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 16.7. 2009