Létat jak motýl, bodat jak včela

17. 7. 2009

Zpráva Timesů obsahuje také informaci popisující operační umění NATO. Svědčí o tom, že operační záměr se soustřeďuje na obsazení nebo přerušení komunikačních linií prostřednictvím systému checkpointů nebo předsunutých stanovišť. Takový cíl na operační úrovni ukazuje na přesvědčení NATO, že kontrola checkpointů podél komunikačních linií mu umožní kontrolovat pohyb Talibánu a tedy usnadní ochranu afghánského obyvatelstva. Pokud by NATO v tomto směru uspělo, výsledek byl zpomalil a fyzicky odpojil Boydovu smyčku Talibánu od politického prostředí a poskytl vojenskou bezpečnost potřebnou k dosažení strategického cíle, jímž je získat hlavy a srdce obyvatelstva politickou akcí. Ale uvidíme, že jde spíše o cvičení v sebereferenci než ve strategii.

Rozdíly mezi uměním války na straně Talibánu a NATO vedou k otázce, kdo v této válce o komunikační linie vlastně má a kdo nakonec udrží iniciativu, nebo v kontextu Boydovy strategické teorie, čí smyčka bude opravdu zpomalena, dezorientována a učiněna lépe předvídatelnou.

Zpráva Timesů na tuto otázku neodpovídá, ale obsahuje velmi důležité informace, jichž je k odpovědi třeba.

Talibán žije ze země a skladiště zbraní má po celé provincii Hílmand i po celém Afghánistánu. Jejich velitel v Hílmandu mulla Naím Barač může podle vlastního uvážení nařídit soustředění nebo rozptýlení sil. Talibán to může udělat snadno, protože se dokáže nepozorovaně vmísit do místní kultury.

Na druhé straně rozmístěné jednotky NATO představují dobře viditelné cizí konvenční síly. A co více, cizinci z NATO jsou rozmístěni ve snadno rozeznatelných statických pozicích: checkpointech, předsunutých stanovištích a na základnách. Geografická distribuce sil NATO do velkého množství malých předsunutých pozic je činí zranitelnými změtí útoků a léček, k nimž dochází na místech a v časech zvolených Talibánem. Z Timesů je zřejmé, že útoky Talibánu směřují k izolaci a stressování jednotlivých checkpointů a také k vyvolávání přísunu posil do těchto checkpointů, které pak mohou padnout do léčky na dlouhých a zranitelných komunikačních liniích. Z Timesů však není dost jasná jedna asymetrie: Konvenční síly NATO nedokážou žít z místních zdrojů a závisejí proto na masívním přísunu potravin, paliva, vody, munice a součástek. Tento přísun ale zpomalují levné miny a výbušné nástrahy.

Právě tyto prostředky dávno prokázaly značný účinek na zpomalení, rozrušení a zničení Boydovy smyčky útočícího protivníka. Přímo zasahují mysl a zpomalují či paralyzují rozhodovací cyklus.

U vědomí této skutečnosti přejděme k některým postřehům a myšlenkám v jiném kontextu.

Každý konflikt, ať už konvenční nebo nekonvenční, představuje amalgám fyzických, mentálních a morálních účinků. Velcí polní velitelé už dávno uznali sílu a slabost v oblasti morálních a mentálních účinků za mnohem vlivnější než fyzické účinky. Například Napoleon svůj názor shrnul do teze, že "morální převažuje materiální v poměru tři ku jedné". Z tohoto hlediska reportáž Timesů obsahuje informaci o protikladných přístupech k vedení války rozdělujících Východ a Západ. Strategickým cílem Talibánu je mysl protivníka a hlavním těžištěm úsilí využít fyzickou všudypřítomnost v podobě menších či větších útoků k podlomení mentální a morální stability protivníka. To je plně v souladu s klasickým pojednáním čínského filozofa Sun-c' a moderní podobou tohoto učení u Mao Ce-tunga.

Strategický cíl britské operace je také zaměřen na morální a mentální rovinu konfliktu - jde o to získat hlavy a srdce afghánského lidu. Avšak v ostrém kontrastu s Talibánem operační těžiště leží výhradně na fyzické rovině. Směřuje prostě ke kontrole checkpointů a komunikačních linií.

Teorie v pozadí takto stanovených priorit - a mějme na paměti, že je to pouhá teorie - tvrdí, že fyzickou kontrolou prostředí síly NATO (tedy cizí outsideři) získají schopnost zvítězit na mentální a morální úrovni konfliktu. Vyjádřeno v maovské terminologii, síly NATO se snaží oddělit talibánskou rybu od moře lidu, který ji podporuje - lidu, který byl po tři dekády vystaven občanské válce a představuje nyní patrně nejxenofobičtější kulturu na světě. Jakmile by byl Talibán izolován, síly NATO by údajně byly schopny zahájit hru na mentální a morální rovině a získat hlavy a srdce lidu prostřednictvím účinnější ochrany, hospodářské pomoci a výstavby hospodářské a politické infrastruktury.

Tato strategie "Vyčisti, udrž a vybuduj" je vlastně vzkříšením slavné koloniální strategie, kterou rozvinul Hubert Lyautey (1854-1934), později maršál francouzské armády, který zemřel jako virulentní fašista. Jeho teorie nazvaná Tache d'huile (olejová skvrna) pracuje s metaforou rozšiřování a spojování bezpečných geografických zón a následného využití bezpečnosti k vítězství nad kolonizovanými (vychází se z předpokladu, že francouzští kolonialisté budou pokračovat v exploataci místních lidí a jejich zdrojů). Každá nová oblast představuje základnu pro další šíření atd. Francouzi zkoušeli metodu olejových skvrn v Maroku, Vietnamu a Alžírsku, Američané ji použili ve Vietnamu pod názvem Strategic Hamlets program. Ačkoliv občas krátkodobě fungovala, dlouhodobé důsledky mluví samy za sebe.

Problémem je to, že uspět ve hře na mentální a morální rovině v Afghánistánu znamená dosáhnout vysoké fyzické bezpečnosti, aby snadno viditelní poskytovatelé pomoci a reformátoři rozptýlení mezi traumatizované, xenofobní a klanově organizované obyvatelstvo nebyli jeden po druhém zlikvidováni Talibánem, válečnými podnikateli, kriminálními gangy a dalšími subjekty, které pociťují jejich přítomnost jako ohrožení. Jde tu však ještě o víc: Nejen že operační záměr sil NATO leží ve fyzické rovině, ale je jasně reflexivní a konzistentní s teorií zabraňování (interdiction theory) moderní západní konvenční války, zejména s tím, co k tématu napsal baron Antoine-Henri Jomini, velmi vlivný francouzský teoretik 19. století systematizující Napoleonovo umění války. Tyto teorie odrážejí nesporný fakt, že západní bojové síly jsou velmi závislé na komunikačních liniích, po nichž se přepravují zásoby a posily, a tedy velmi zranitelné fyzickým přerušením těchto linií. Silná závislost NATO na zásobování vede k osudové otázce, zda tu nedošlo k zrcadlovému klamu - podle nějž má být Talibán podobně zranitelný jako NATO - neboli k opakování stejného omylu, jakého se Američané dopustili už ve Vietnamu. Dějiny opakovaně ukázaly, že ozbrojená akce inspirovaná konvenčním válčením a zaměřená na nekonveční cíl (získat hlavy a srdce lidí v guerillové válce) může snadno degenerovat v nekonečnou válku soustředěnou na užití palebné síly.

Stejně jako ve Vietnamu, i tentokrát bude důsledkem útoků proti komunikačním liniím rostoucí závislost NATO na rychlém přísunu posil. Britové však už zjistili, že guerillové útoky a miny způsobují, že se posily přisouvané po zemi pohybují šnečím tempem. Přirozenou odpovědí je větší spoléhání na posily dopravované vzduchem s použitím vrtulníků a konvertoplánů V-22, společně s větší dělostřeleckou a vzdušnou podporou.

Pokud se situace vyvine takto, náklady na válku rapidně vzrostou. Provozovat leteckou techniku v prašných vysokohorských oblastech znamená nákladné logistické a operační problémy. Soustředění posil do zranitelných vrtulníků a konvertoplánů navíc povede k většímu riziku ztrát v okolí přistávacích zón. Spojené státy ve Vietnamu ztratily více než 5 000 vrtulníků, většinou v důsledku palby z ručních zbraní. Frustrace, pokušení sáhnout k palebné síle a konvenční dogma nakonec vedly k tomu, že přemáhání a ničení se staly cílem samy o sobě, pamětihodně shrnutým důstojníkem, který řekl reportérovi "musíme vesnici zničit, abychom ji zachránili". Tento postup vrhl hlavy a srdce obyvatel do náruče povstalců. Nikdo neví, zda to i tentokrát dopadne stejně, ale reportáž Timesů každopádně ukazuje, že mnohé prvky této situace jsou již přítomny.

Celý článek v angličtině:ZDE

Vytisknout