Informační opona

16. 7. 2009 / František Řezáč

Bylo to v příhraničním lese mezi Svatým Křížem a "čárou", kde se po roce 1948 nejvíce utíkalo za kopečky, dokud zde nebyla o dva roky později definitivně spuštěna "železná opona".

Konkrétně to byl drátěný zátaras, nabitý až do počátku šedesátých let vysokým napětím. Pak byla tato ostuda nahrazena "pouhou" signální stěnou, tzv. signálkou. Akce "zadržení narušitele" probíhala tak, že po signálu, způsobeném dotekem signálky, vyrazily hlídky Pohraniční stráže v terénních vozidlech po zvláštních radiálních silničkách na čáru, tedy hranici mezi Čechy a Bavorskem, v malých rozestupech ji "zatáhly" a očekávaly - se psy - příchod uprchlíka.

Právě v okolí Svatého Kříže, kde byla vzdálenost signálky od čáry malá, kolem 500m, se některým odvážlivcům, obeznámeným s terénem a fyzicky zdatným, podařilo PS předběhnout a dosáhnout hranice dříve, než byla obsazena hlídkami.

Ti, kdo to nedokázali, byli uvězněni či usmrceni střelbou.

Pomník Železné opony stojí vedle silnice právě v místě křížení s lesním průsekem pro bývalou signálku. Dnes vede po její trase značená a dobrá cyklostezka. Na dvou pylonech z ocelového plechu jsou vyryta jména těch, kteří cestu za svobodou zaplatili životem.

Za svobodou, která zde, v lese, neměla žádnou jinou definici, než ten zoufalý běh o život...

Waldsassen a jeho klášter mají svůj dějinný význam pro Chebsko, jehož území v době slovanského osídlení sahalo hluboko do nynějšího Bavorska. Klášter byl později východištěm osídlení Chebska obyvatelstvem německého jazyka, jež zde ve středověku ustavilo zvláštní enklávu, relativně nezávislou na sousedních soupeřících mocnostech kurfiřtů z Čech, Bavorska a Saska.

Ve františkánském kostele Zvěstování P. Marie v Chebu, kde se též konal jeden z koncertů festivalu, se dobrý český král Václav II. v roce 1285 oženil s habsburskou princeznou Jitkou. Kostel, klenot rané gotiky, je dnes zcela zpustlý a zbavený inventáře - prý, aby ta gotika byla čistá - nu, to tedy opravdu je...

Hudební festival Uprostřed Evropy se snaží navázat na společné kulturní dědictví, jež v minulosti spojovalo lidi tří zemí a dvou jazyků. Drátěné zátarasy dělily střed Evropy od začátku padesátých let až do roku 1989 nejen na oné "ostré" čáře mezi Chebem a Waldsassenem, ale do postavení berlínské zdi i mezi ČSSR a NDR.

Právě od počátku let šedesátých se hranice stávaly prostupnější a velkou roli začala hrát i možnost příjmu západoněmecké veřejnoprávní televize - jak pro lidi v NDR, tak pro občany ČSSR, znalé německého jazyka.

Stačilo umístit anténu na půdu - signál byl dost silný - a režimní informační monopol byl ten tam. To už ovšem dnes neplatí. Digitalizace televizního vysílání způsobila, že programy ARD, ZDF, BR a další, bude brzy možné efektivně přijímat pouze přes satelitní antény. Také kabelové televize nyní, bez předchozího varování a průzkumu zájmu, tyto kanály ze své nabídky vyřazují. Pokud se někdo ozve, dostane se mu kulantního poučení, že:

" ...o tom, které programy... to budou, rozhodují na jedné straně preference našich diváků a na druhé straně naše snaha umístit do nabídky co nejpestřejší spektrum kanálů tak, aby si každý mohl v naší nabídce najít to, co ho zajímá..."

Nuže, jinak řečeno, české diváky, nejen televizí kabelových, ale i vysílajících digitální signál pozemními vysílači, podle činitelů, kteří o tom rozhodují, německé veřejnoprávní televize nezajímají...

To je jistě zajímavé zjištění. Docela mi to připomíná loňský česko-německý seminář pro novináře z obou stran hranic, kde se přítomní dopisovatelé regionálních novin shodli, že ti bavorští si píší o událostech v Bavorsku a ti čeští zase o věcech, jež se stanou zde. Že by čtenáře třeba mohlo zajímat také to, co se děje kousek za hranicemi, se nepředpokládá. K tomu ještě jeden aktuální příklad. Že se v Mnichově, hlavním to městě Bavorska, konal filmový festival, jsem se dověděl ze zpráv televize BR na internetu a tamtéž z pořadu o dění v kinematografii Kino-Kino, který BR vysílá pravidelně. O filmovém festivalu v Kalových Varech tam, pokud jsem se dobře díval, ani nepípli...

Takže, abych to uzavřel. Pokud chci přijímat německé programy, musím si koupit a instalovat na střechu (na půdě to nefunguje) satelitní anténu. Tedy něco na ten způsob, jako za komunistů. Pokud si budu chtít v novinách přečíst, co se děje za Šumavou, mohu si přece dojet pro noviny třeba do Bayerisch Eisensteinu, je to z Plzně pouhých sto kilometrů. Kolik lidí to asi udělá?

Zdá se mi, že se namísto železné opony zatahuje neviditelná opona informační, která bohužel pro nás, postihuje i takové události, jako je zmíněný hudební festival. Stačí porovnat publicitu a návštěvy na české a německé straně, stejně jako pozornost, které koncertům věnují osobnosti z míst i regionů.

O tom, co nás má zajímat, opět rozhodují jiní, v kuloárech, redakcích a správních radách mediálních koncernů. Celá věc má ale přece jen alespoň jednu pozitivní stránku. Čím méně informací, tím více překvapení. Doufejme jen, že to budou překvapení příjemná...

Vytisknout