Augusti a klauni...

17. 7. 2009 / Ladislav Žák

Možná, že si nevšimli, že už nejsou na koberečku v Lidovém domě nebo na Jánském vršku, ale že jsou v z našich daní dobře placené práci. Možná je zmátlo to, že se ono setkání s kanadským ministrem odehrálo také na koberci. Zjištění, že v čele země stojí lidé, kteří se nestydí přiznat, že si nechají poroučet na domácí půdě cizím ministrem doprovázeným velvyslancem, by snad konečně mohla většinu z nás přivést na myšlenku, že systém nominace, který je do čela státu postavil, není tak úplně v pořádku.

Stejně tak je varující, že tito lidé se vůbec nestydí vykládat o tom, že se snažili změnit nezměnitelné a že dosáhnou jakési solidarity v rámci EU. Ovšem musí to prý někdy na podzim navrhnout Evropská komise. Vůbec jim není divné, že pro tuto zemi nikdy nehnul nikdo ani prstem a opět radostně a přitrouble jako jejich předchůdci několikrát předtím opakují, že Západ nás vtom nenechá. Už chybí jenom vyjádření ve smyslu: Dávám Kanaďanovi měsíc, maximálně dva...

Nelze se tomu ovšem divit, protože když si člověk přečte, jaký nářek se v těchto dnech nese ze zemí bývalého sovětského bloku do USA, tak jedno oko nemůže zůstat suché. Výraz čirého a upřímného zoufalství nad tím, že hra USA na světového policajta pomalu končí, že maska globálního dobrodince a rozsévače svobody a demokracie spadla a místo ní se na kontrastním podkladu objevil veselý thymolinový úšklebek a že luxusní fasáda amerického přepychu, bohatství a úspěchu už je jenom půjčená z asijského bazaru, je skutečně nelíčený a je plně vystihuje stav duše přičinlivého posluhovače, kterého pán při prvních obtížích přestane nejen živit, ale i zdravit.

Celkem vzato shrnuto a podtrženo - z dopisu významných politických důchodců zpoza železné opony a jejich nosičů vody, tašek i jiných pomůcek, stejně jako z praktických kroků jejich následovníků vyplývá jediné. Jako stát jsme byli vazalové, jsme vazalové a budeme vazalové.

Důvodů je celá řada a není třeba dávat vinu hned někomu konkrétnímu. Důležité je uvědomit si, že tomu tak je a hlavně, že se podle toho také už dlouho chováme a svět nás tak vidí a podle toho se k nám také chová. Bude velmi obtížné s tím něco udělat, ale jsem přesvědčen, to první, co bychom měli přestat dělat, je hrát si na suverény. Ostatně do čela země se dostala skupina osob, která už neumí ani to... Je načase se stát dobrými vazaly, protože to, že jsme těmi špatnými, nám už nikdo tolerovat nebude.

Říká se to těžko, ale oni už ti naši nevolení vyvolení neumějí ani lhát. A nelze říci, že by za tím byla tak úplně poctivost, spíše to bude hloupost. V tomto duchu se dá očekávat nějaký skvělý nápad. Třeba ten, že by víza do kanadských služebních a diplomatických pasů mohlo vydávat výhradně na základě individuálního osobního pohovoru třeba naše konzulární oddělení v Havaně nebo v Astaně, možná i Addis Abeba by se šikla.

Možná by se našla ještě nějaká víc zapadlá konzulární varta. Říkalo by se tomu kanadský žertík po česku anebo česká kanada... Bylo by hezké si představit, jak se ti kanadští panáci potí někde ulici v horku a prachu. Kanadská ambasáda by jim tam mohla přistavit kropící a chladící vůz. Aspoň by nás ti naši klauni a augusti trochu pobavili a snad i na chvilku rozesmáli...

Vytisknout