Víza, štědrost sociálních podpor a jiné bludy o Kanadě

17. 7. 2009 / Jiří Jírovec

Zavedení víz pro české občany je výsledkem politického kolotoče zvaného Hlava XXII. Kanada samozřejmě horlivě propaguje lidská práva, ale dělá všechno, aby ji to stálo co nejméně. Jestliže je do žádosti o vízum vložen vhodně formulovaný slib, že držitel víza opustí Kanadu před vypršením jeho platnosti, má imigrační úředník snadnou práci: žádost o azyl zamítne s tím, že žadatel uvedl nepravdivé informace -- a spadla klec.

Kanadské, politicky primitivní populaci je situace v ČR šumafuk. Jágr už je v Rusku, a tak ČR zmizela z obzoru.

Lidé, kteří se snaží dostat do Kanady, spadají formálně do dvou základních skupin. První žádá o "Landed Immigrant Statut (LIS)", druhá o politický asyl.

O LIS se nedá žádat z Kanady, ale pouze zvenčí. Někdy to proběhne hladce, jindy jsou potíže, jak jsem kdysi napsal v článku Přistěhovalec Teng.

Žadatelé o LIS buď nabízejí, že do Kanady přivezou kapitál s nímž hodlají podnikat, nebo mají příslib práce a chtějí zůstat trvale. O podmínkách získávání práce v Kanadě jsem před časem psal v článku "Neseriózní informace v nabídkách práce v zahraničí".

Politický asyl je úzkoprofilové zboží, protože jeho udělení přece jenom vrhá špatné světlo na zemi, odkud žadatel přichází. Nepříjemné to je zejména v situaci, kdy se jedná o takzvanou demokratickou společnost a třeba spojence v NATO.

Kanada mohla prohlásit, že ČR je "bezpečná země", což by vyhovovalo českým politikům, protože tím by jim pravoslavně demokratická země potvrdila, že je všechno v pořádku. Takové řešení by ale nadále vedlo k žádostem o asyl a posléze by vrhalo špatné světlo na schopnost kanadských politiků definovat, co je a co není bezpečná země. Proto nastoupila viza, která zabíjejí víc než dvě mouchy jednou ranou.

Česká vláda se snažila o malou domů nabídkou zrušení přímých letů z Prahy do Toronta. Tím by se zdánlivě vyřešila otázka, proč má uprchlíka přijmout zrovna Kanada a ne jiná svobodná země, někde na trase. Bude-li český občan přestupovat třeba ve Frankfurtu, měl přece o asyl požádat tam.

V nedávné době se například nedalo emigrovat z Československa do Švédska přes Dánsko, ale pouze přes NDR. Pak ještě existovalo pravidlo 24 hodin, strávených na švédské půdě, které znamenalo, že žadatel, který omylem požádal o politický asyl hned na hranici, mohl být nevpuštěn za závoru, ale vrácen na loď, kterou přijel. Po 24 hodinách neřešily žádost pohraniční orgány, ale policie a případně soudy a právníci.

Podle dalšího vypečeného pravidla nezakládá právo na politický asyl situace, která postihuje populaci en bloc. Třeba občanská válka. To, že v ČR nemají rádi Romy, není pro imigračního úředníka argument, ledaže žadatel dokáže, že individuálně trpěl víc než jiní soukmenovci a že se dostatečně liší od průměru.

Není bez zajímavosti, že k uprchlíkům z některých zemí jsou úřady benevolentnější. Například Kubánec, který se dotkne nohou americké půdy, dostane asyl automaticky. Aby jich zase nebylo až příliš, jsou k dispozici třeba čluny s vodními děly, které utečence udržují v bezpečné vzdálenosti od svobodných břehů. O tom se ale příliš nemluví.

Zajímavé jsou pověry o štědrosti kanadských sociálních podpor. Tyto podpory se liší provincie od provincie, ale vesměs zůstávají pod hranicí chudoby. Protože sociální podpora těžko stačí na nájem a jídlo, dostává její příjemce zubní péči zdarma. Přiznání azylu dále zakládá nárok na pomoc s hledáním bydlení, jazykový kurs a po něm hledání práce. Součástí je i umístění dětí do škol.

Dostat se ze sociální podpory, není jen otázkou nalezení práce. Práce za minimální mzdu totiž často posune pracujícího dále do chudoby, protože je spojena se ztrátou některých benefitů a služeb a naopak vznikají další náklady - mimo velká města je nezbytné mít vlastní dopravu, pracovní oblečení. Pracovat, a tím dále chudnout, nedává smysl a tak není divu, že mnozí Kanaďané žijí ze sociální podpory takměř trvale.

Osakovaní a okravatovaní hlupáci, známí též pod názvem politici, se čas od času uchylují k populistickým akcím jejichž smyslem je ukázat, že mají tvrdou ruku, když jde o chudé. Bez práce nejsou koláče, papouškují známé komunistické heslo, ale práci lidem sotva opatří. Místo toho tvrdí, že kanadský systém je příliš benevolentní a nákladný a je nutné šetřit. Pravda je ta, že kdyby neexistoval, chcípali by lidé na ulici hladem.

V českých sdělovacích prostředcích ZDE se objevila tato informace:

"Pokud si žadatel pronajme byt, kanadská vláda mu kromě jednorázové částky 1 500 kanadských dolarů (24 000 Kč) přispívá i na nájemné. Dále je žadatel oprávněn dostávat denní penzum peněz ve výši 8 kanadských dolarů (130 Kč). Kanadská vláda žadatelům hradí právníka, který jim pomáhá vyplňovat patřičné formuláře."

S trochou aritmetiky se dostaneme k částce 14 000 dolarů na rok na žadatele. Zmíněná informace samozřejmě neuvádí, kolik z té částky musí žadatel splatit jako půjčku* a navíc neříká nic o skutečné kupní síle.

Kdyby Kanada poskytla politický asyl 1000 Čechům, byly by náklady na rok 14 milionů dolarů, což je jedna čtvrtina mzdových nákladů jednoho klubu NHL. Jiné srovnání nabízí letošní plánovaný výdaj 5 miliard dolarů na nové obrněné transportéry pro kanadskou armádu. Tato částka by pokryla roční náklady pro takměř 360 000 imigrantů.

Dále je nutné vidět, že vládní pomoc uprchlíkům se stejně celá vrací do sféry podnikání a obchodu.

Psát tom, že Romové jedou do Kanady, aby se mohli flákat za štědré sociální dávky, je nesmysl. Navíc je čekají všechny známé obtíže emigrantů prvné generace. Pokud v Kanadě zakotví natrvalo, budou to jejich děti, kterým se otevřou přece jenom větší možnosti než jaké poskytuje česká, čím dál otevřeněji rasistická společnost v ČR.

Přístup kanadské vlády je silně pokrytecký. Imigrace totiž přináší Kanadě prospěch, a tak by se náklady na žadatele o politický asyl měly porovnávat s "aktivy", která zahrnují import levné pracovní síly nebo úspory spojené s dovozem lidí vzdělaných za peníze jiných států.

(*) V roce 1987 poskytovala kanadská vláda úspěšným žadatelům o politický asyl půjčku na letenku (pokud žádali zvenčí) a na poslední nájem (při uzavírání nájemní smlouvy je obvykle nutné zaplatit dva nájmy najednou; při dodržení smlouvy se pak "poslední nájem vrací"). Podpora končila v okamžiku, kdy imigrant přijal jakoukoli práci.

Vytisknout