Může být referendum pučem?

17. 7. 2009 / Eva Malířová

Honduraské referendum nemělo být pokusem prezidenta Zelayi "prodloužit si své volební období", jak mnohá média v čele s ČTK mylně informovala. Zelaya se chtěl zeptat občanů na souhlas se zahájením prací na změně ústavy, která by občanům mimo jiné umožňovala odvolat politiky z jakéhokoliv postu i v rámci jejich volební období. Motivace k referendu byla tedy zcela opačná, než jak to většina médií líčí: šlo nikoliv omezení, ale o posílení demokracie větším zapojením občanů.

(Pozn. ŠOK: Je ale pravda, že zároveň mělo referendum odpovědět na otázku, zda by mělo být v Hondurasu možné vládnout víc volebních období po sobě, neb na všechny potřebné reformy, které stojí před současnou vládou, je čtyři roky málo času)

Volební období vyprší prezidentovi Manuelu Zelayovi v lednu 2010. I kdyby Hondurasané v referendu schválili zahájení práce na změně ústavy, je nemožné, aby změna ústavy byla vypracována a přijata před lednovými přezidentskými volbami, jak upozorňují v dopise Hillary Clintonové přední američtí akademici a intelektuálové.

Zajímavé je vzpomenout, jak byl Chávez v našich médiích odsuzován za to, že neprodloužil licenci opozičnímu kanálu, což bylo označováno za cenzuru. Že však honduraští pučisté po svržení prezidenta obsadili veřejnoprávní televizi a rádio, o tom se ani jedno české médium nezmínilo. Stejně jako o zastřelení dvou dospívajících bezpečnostními složkami, kteří přišli na letiště vítat nakonec nezdařený návrat prezidenta.

Při líčení dalšího latinskoamerického puče autorka ironicky konstatuje, jak návrat legitimního prezidenta podporuje celý svět napříč politickým spektrem, ale jeho vlastní lidé chodili s plakáty "My ho zpátky nechceme". S lehkostí tak přehlíží milion lidí již týden protestujících v ulicích hlavního města, kteří požadují návrat legitimního prezidenta, a další, kteří se do Tegucigalpy nedostanou, protože příjezdové cesty blokuje armáda. To si nedovolila ani pravicová média v Evropě. Autorka mne ubezpečila, že článek šel do úzávěrky ještě před masovými protesty. Byla jsem ráda, že jsem se unáhlila. Bohužel však článeček v příštím čísle masové protesty Hondurasanů proti puči také zamlčel.

Co je kritériem takové výběrovosti informací a manipulace s fakty? Jak to, že jednou je neprodloužení licence projevem diktátorství a jindy není o odříznutí hlavních informačních kanálů ani zmínka, když tak nečiní doleva orientovaní aktéři?

Srovnání referenda s vojenským převratem ukazuje nedůvěru v demokratické procesy, která však u nás není ojedinělá. Jde o strach z participativní demokracie (kterou však samotné referendum nenastoluje), co kdyby to nevzdělaní lidé viděli špatně. Bezpečnější je odsoudit většinového občana jednou za pár let volit mezi dvěma či třemi podobnými nabídkami bez větších možností zasahování do chodu země. Pokud se lidé necítí součástí politických procesů, což se necítí, pokud nemají nástroje se podílet na návrzích a směřování země, těžko budou chodit zaníceně k volbám.

Vytisknout