Jedinou cestou je postarat se sám o sebe

12. 6. 2009 / Martin Groh

Moudrost se zajisté dá objevit i v knihách, a zaplať bůh za ně, ovšem dnešní světová síť otevírá pozemšťanům takřka nevyčerpatelnou studnici informací a pohledů na všechny otázky lidstva v takové globální "objektivitě" (myšleno názorů ze všech možných i nemožných úhlů pohledu), jak tomu snad ani líp být už nemůže. Žel, kriticky posoudit všechny aspekty diskutované či promýšlené záležitosti z tohoto úhlu je věc takřka nadpřirozená...a ve svém důsledku, u vědomí nemožnosti se rozhodnout k jakému názoru se přiklonit, až téměř kontraproduktivní, neboť zkoumatele života může popadnout neovladatelný strach, že neví, jak vlastně porozumět banálnímu problému. A od toho je tu moudrost našich předků, kteří prodělali vlastními životy svoje zkušenosti...ovšem v trochu jiném světě. A tak, jak si protiřečím v předchozí větě, tak vypadá obraz nynějšího světa, kdy nikdo neví, co je co.

Měla by nás varovat skutečnost, že dnešní mladí nekomunikují se svými rodiči o životních problémech a raději se o ně dělí na generačních webech a čerpají pomoc od svých vrstevníků, kteří odpovědi hledají opět na sociálních sítích? Není zdvižený prst skutečnosti, že mladí přestávají potřebovat komunikovat se svými rodiči, zdviženým prstem hrozby, která se může zvrhnout do nejčernějších scénářů?

Jindřich Bešťák ve své reakci s názvem "Pro koho je tahle země?"> už autora původního příspěvku otázek bez odpovědí nemilosrdně upaluje na hranici neomylné moudrosti starších... Neberu mu jeho moudrost a nadhled, ale pokud stále důvěřivě vzývá modlu důchodového zabezpečení tvořeného odvody peněz do státní kasy, pak pro mě není autoritou. Může rozumný člověk předpokládat a zaklínat se jistotou důchodu z odvodu jím vydělaných peněz do rukou takových neschopných lidí, jakými jsou politici - správci státní kasy? Tedy bezskrupulózních podvodníků a hlavně neschopných hochštaplerů?

Pokud by tuto zemi řídili lidé, kteří jsou schopni postarat se v prvé řadě sami o sebe, potom o svoji rodinu, svoji firmu a svoje zaměstnance, pak bych argumentaci povinného spoření na důchod chápal. Pokud ovšem svěřuji (byť nedobrovolně -- a toho je třeba si povšimnout, neboť odvody na důchod jsou DANÍ) svoje peníze do rukou lidí, kteří se neumí uživit sami svojí prací, potom jen šílenec může očekávat, že zloděj a neumětel se o mě za mé peníze postará... Tak naivní snad, pane Bešťáku být nechcete....nebo ano?

Chápu zlost, pláč a smutek, který takovéto uvědomění si skutečnosti provází, ale není neobratné si svoji zlost za svoji naivní důvěřivost vylévat na někom, kdo mi můj omyl ukáže a chce hledat cestu k jeho řešení? (A na řešení se mne neptejte -- neznám ho. )

Jako mnoho citlivých témat, i tohle téma bude stále vyvolávat nenávist, nesváry a války...minimálně mezigenerační. Jedno je však jisté: konečné řešení neexistuje, dokud nedojde k duchovnímu a mravnímu pozdvižení lidstva. A stáří čeká nás všechny. Zatím jedinou cestou v současném světovém řádu je postarat se sám o sebe...což se lehce řekne, ale ne snadno udělá. Ovšem spoléhat na dobrotivost mocipánů je, nezlobte se na mě, víc, než pošetilé. A kdo nevěří, ten se na stáří dočká.

Není čas otevřít oči, pane Bešťáku?

Vytisknout