Doporučení Parlamentního shromáždění Rady Evropy č.1855 (2009)

Regulace audiovizuálních mediálních služeb

Parlamentní shromáždění připomíná, že veškerá regulace sdělovacích prostředků v Evropě musí respektovat právo na svobodu projevu a na informace, jak je garantované v článku 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (ETS č. 5). Svoboda získávání a sdělování informací a myšlenek platí bez ohledu na hranice.

Tato svoboda tvoří nezbytnou podmínku demokracie a kulturního a společenského pokroku ohledně všech jednotlivců a společnosti jako celku. Omezení této svobody je možné pouze v tom případě, pokud je to v demokratické společnosti nezbytné.

Tradiční audiovizuální a tisková média se ve stále vyšší míře přetvářejí do formátu elektronických médií v oblasti obrazu, zvuku a tisku, která lze hodnotit prostřednictvím různých fixních i mobilních platforem při použití analogového nebo digitálního pozemního, satelitního nebo kabelového přenosu. Podstatná část z toho, co se dnes označuje jako vysílání, může být v budoucnosti zajišťováno prostřednictvím internetu, kde uživatel ovládá svůj přístup k nesčetným zdrojům obsahu, pro které neexistují žádné zeměpisné hranice.

Článek 10 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod dovoluje státům, aby požadovaly „udělování povolení rozhlasovým, televizním nebo filmovým společnostem“. Shromáždění se domnívá, že rozhlasové vysílání a televize by v tomto smyslu nemělo zahrnovat internetové rozhlasové a televizní vysílání, kde by neměl platit požadavek vnitrostátního povolení. S rozhlasovým a televizním vysíláním přes internet by mělo zacházet jako s internetovými novinami nebo webovými stránkami obsahujícími text, obrazy a zvuk.

Díky technickému pokroku se zvyšuje počet kanálů, programů a služeb, které jsou přístupné prostřednictvím audiovizuálních sdělovacích prostředků. To nabízí divákům a posluchačům široký výběr programů, včetně lineárních služeb a služeb na vyžádání. Na druhou stranu ale vyšší zvukově-obrazový obsah neznamená nutně vyšší pluralitu, rozličnost (diverzitu) a kvalitu obsahu, které zůstávají prioritou politiky v audiovizuální oblasti.

Divák, posluchač či čtenář využívající nové audiovizuální mediální služby musí nést vyšší odpovědnost za obsah, který si případně zvolí, a potenciálně k němu dokonce přispívá, zatímco regulace obsahu prostřednictvím vnitrostátních regulačních orgánů se stává méně uskutečnitelnou. Domácí zákonodárci jsou proto zavázáni, aby prověřili stávající předpisy a vytvořili nové prostředky k dosažení cílů audiovizuální mediální politiky s tím, že tyto cíle současně zůstávají platné i v novém mediálním prostředí.

Shromáždění v této souvislosti podporuje deklaraci výboru ministrů z 20. února 2008 k využití kmitočtového spektra a o digitální dividendě. Při rozhodování o přidělování kmitočtů rozhlasového spektra by členské státy měly též vypořádávat požadavky spektra ohledně různých technologií vztahujících se k vysílání i k telekomunikacím. Zvláště relevantní bude podhled na dostupnost kmitočtového spektra v případě zemí mimo Evropskou unii, a v případě všech zemí, jak lze přidělovat kmitočty při optimalizaci možností veřejnoprávního vysílání.

S odkazem na Evropskou úmluvu o přeshraniční televizi (ECTT) (ETS č. 132), shromáždění poznamenává, že technický pokrok elektronických audiovizuálních médií požaduje revizi ECTT a vede k legislativním změnám na vnitrostátní úrovni, a dále k přijetí nové směrnice o audiovizuálních mediálních službách pro členské státy Evropské unie (Směrnice AVMS).

Shromáždění poznamenává, že hlavním cílem Směrnice AVMS Evropské unie je zajištění svobody poskytování služeb v rámci vnitřního trhu Evropské unie v souladu s primární legislativou Evropského společenství. Tento přístup se liší od ECTT, což má za cíl zajištění svobody přenosu a opakovaného přenosu vysílání v Evropě, bez ohledu na hranice, v souladu s článkem 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

S ohledem na stávající pokrok při zpracovávání návrhu změny protokolu k ECTT, aby jí bylo možno transformovat na novou úmluvu Rady Evropy, shromáždění se domnívá, že by bylo nezbytné vzít v úvahu následující okolnosti:

1. jen třeba posílit možnosti provádění výkladu a dohledu nad použitím této nové úmluvy;

2. je třeba definovat a vysvětlit „veřejnoprávní úkoly“ audiovizuálních mediálních služeb;

3. je třeba přezkoumat úlohu stálého výboru s ohledem na jeho dohlížitelskou funkci při dodržování povinností vyplývajících z úmluvy a arbitráže;

4. s vysíláním audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání je zacházet srovnatelným způsobem jako s televizním vysíláním a nemělo by být předmětem více omezujících ustanovení, jak jsou obsaženy ve Směrnici AVMS Evropské unie;

5. je třeba poskytovat vedení ohledně požadavků týkajících se programových služeb poskytovaných provozovateli vysílání, které je „zcela nebo převážně“ směrováno na území některé smluvní strany, s cílem obejít vnitrostátní zákony dané strany;

6. procedurální pojistky, jako je například předběžný názor stálého výboru nebo výsledek arbitráže, by měly být požadovány ještě předtím, než smí některá strana v případě údajného obcházení vnitrostátních zákonů přijímající strany přijmout opatření zaměřené proti provozovateli vysílání se sídlem v zahraničí, pokud tato opatření omezují právo na svobodu informací poskytovaných prostřednictvím audiovizuálních mediálních služeb.

Shromáždění žádá smluvní strany ECTT, aby toto doporučení při revizi ECTT vzaly v úvahu.

Shromáždění doporučuje, aby výbor ministrů:

1. předal toto doporučení příslušným ministerstvům;

2. poskytl stálému výboru, který byl vytvořen v souladu s ECTT, dostatečné zdroje, aby mohl plnit požadované dohlížitelské funkce ohledně dodržování smluvních závazků ze strany států;

3. vyzval zainteresované nečlenské státy, aby přistoupily k revidované úmluvě s ohledem na rozšíření předmětu této úmluvy i na ostatní země;

4. vydal pokyn příslušnému stálému výboru, aby provedl analýzu budoucích problémů v oblasti vykonatelnosti stávajících předpisů, jimiž se řídí vysílání ve stále více se sjednocujícím sektoru audiovizuální médií, a aby vytvořil zásadní směrnice ohledně nových prostředků kontroly obsahu, včetně samoregulace a spolu-regulace ze strany médií, vyhledávání obsahu a filtrů pro uživatele, mediální gramotnosti uživatelů, veřejné podpory obsahu kulturní kvality a mezinárodní spolupráce v boji proti nezákonnému obsahu, například v rámci případného protokolu k úmluvě Rady Evropy o počítačových zločinech nebo jeho prostřednictvím (ETS č. 185);

5. vydal pokyn příslušnému stálému výboru, aby provedl analýzu vhodnosti určení společných standardů v rámci členských států Rady Evropy platných pro komerční audiovizuální obsah, na který se nevztahuje revidovaná úmluva, a dále pro audiovizuální obsah, který vytvářejí a veřejně sdílejí uživatelé.

Shromáždění vyzývá ministry, kteří se účastní ministerské konference Rady Evropy o médiích a nových komunikačních službách (Reykjavík, květen 2009), aby vyjádřili trvalou podporu v těchto oblastech:

1. regulace jejich vnitrostátní politiky v oblasti audiovizuálních médií jako součást všeobecné kulturní politiky a současně aby zajistily mezinárodní spolupráci a respekt pro právo na svobodu informací prostřednictvím audiovizuálních mediálních služeb v souladu s článkem 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a s článkem 19 mezinárodní úmluvy OSN o občanských a politických právech;

2. aby prostřednictvím vhodné regulace a praxe zajistily nezávislost svých vnitrostátních regulátorů audiovizuálního mediálního sektoru vůči nevhodným stranickým politickým, státním nebo komerčním vlivům;

3. zachování zásady veřejnoprávního vysílání v měnícím se mediálním prostředí a její rozšíření na všechny audiovizuální mediální služby.

Shromáždění vyzývá členské státy Mezinárodní telekomunikační unie OSN, aby:

1. rozvíjely mezinárodní koordinaci v oblasti technických standardů nezbytných pro technickou konvergenci audiovizuálních médií, při zajištění práva na svobodu informací bez ohledu na hranice v souladu s článkem 19 mezinárodní úmluvy o občanských a politických právech;

2. zpracovaly pro Světovou konferenci o radiokomunikacích v roce 2011 rozhodnutí o přidělování rozhlasových kmitočtů následně poté, kdy v řadě zemí dojde k vypnutí analogového vysílání.