Také bych rád věděl, pro koho je tahle zem

12. 6. 2009

. Po přečtení článku Martina Škabrahy "Tahle země není pro starý" se mi chtělo bezprostředně reagovat na řadu nesmyslů, tradovaných takřka všemi modrými mainstreamovými sdělovacími prostředky, píše Josef Mezihorák.

Obecně - u vzdělaných lidí s předpokládanou mírou IQ bych očekával i jistou míru moudrosti - schopnosti vidět společenské jevy v nejširších souvislostech. Škabrahovo vidění problematiky starých lidí - důchodců je poplatné hanebnému neoliberalismu, který má k moudrosti nesmírně daleko. Když se jedná o střet civilizací - křesťanství verzus islám - tito lidé se ohánějí křesťanskými hodnotami, na kterých prý stojí euroatlantická civilizace. Avšak když jde o pravicovou konzervativní politiku jdou veškeré křesťanské hodnoty stranou a na likvidaci starých lidí jsou ochotni odhlasovat i "šrotovné".

Poznámka redakce: Martin Škabraha se však ve svém článku starších lidí zastává -- celá řada čtenářů, včetně pana Mezihoráka, ho neuměla přečíst. To je možná ještě horší než situace starších lidí v ČR.

Po přečtení velmi dobrého článku pana Jindřicha Bešťáka -- Pro koho je tahle země, s nimž bezvýhradně souhlasím, jsem se rozhodl emotivní stránku autorova pohledu doplnit o několik stručných poznámek věcné povahy.

1. Kdyby konzervativci a neoliberálové -- podstatný rozdíl mezi nimi není - upřímně vyznávali křesťanské hodnoty, museli by si vzpomenout, že v minulých generacích hospodáři zabezpečovali své rodiny, obdělávali pole, vychovávali své nástupce, případně svou prací vytvářeli hmotné bohatství, aby jejich potomci mohli v díle pokračovat, a sami poté odcházeli na "výměnek". Za to dostávali od následníků "důchod", zabezpečující jejich zasloužený odpočinek.

2. V moderní době, v době průmyslového rozvoje, se situace změnila. Většina závisle pracujících lidí již nepracuje pouze pro sebe a budoucnost svých potomků, ale podílí se určitým dílem na tvorbě celkového bohatství, které však je v soukromých rukách někoho, kdo již necítí odpovědnost vůči těm, kteří se o jeho vznik zasloužili. Jestliže jsou dnešní mladí lidé spokojeni se svou životní úrovní, měli by si uvědomit, že je výsledkem úsilí a mnohdy i obětí milionů anonymních lidí předcházejících generací. Z křesťanského hlediska by vůbec neměli uvažovat, zda by je "měli živit" nebo raději je poslat do "plynu". O tom by se vůbec neměla vést diskuze. Starost o důchodce ve vyspělé "křesťanské" společnosti by měla být samozřejmostí.

Veškerá zdroje, z nichž by se měly čerpat prostředky pro zabezpečení důstojného zbytky života spočívají v bohatství celé společnosti. Pokud je toto bohatství vytunelováno, nejsou za to vinni důchodci ale zpravidla ti, co se křikem táží "kdo bude důchodce živit za 20 let". Hádejte jakou barvu má jejich peří!

3. V první polovině 90. let byly sociální fondy na samostatných účtech ve značném přebytku. Po dvaceti letech si již nepamatuji kvantitativní parametry, vím jen, že tehdejší ministr financí -- profesor ekonomie -- je převedl bezezbytku do státního rozpočtu (aby následně mohl sanovat banky). Měl by se rozpomenout a uvědomit si, že tím převedl v celém rozsahu odpovědnost za sociální zdroje na stát, na celou společnost. Jak mohou jeho nynější ekonomičtí pohrobci zpochybňovat tuto skutečnost a znovu tyto náklady přenášet v plném rozsahu na závisle pracující. A to v podmínkách, kdy tržní ekonomika naprosto nezaručuje, že v době odchodu nynějších "mladíků" do důchodu nebude hodnota důchodových fondů konvergovat k nule.

Pánové, lidská hlava není určena k tomu, aby nám nepršelo do krku -- myslete a odhoďte všechna náboženství, stejně nejsou k ničemu jinému, než aby ukryla lidskou nemoudrost (= hloupost). Pokud se hrdě hlásíte ke křesťanským hodnotám, tak je prosím respektujte!!!

"Antigerontismus" - staří lidé v české společnosti
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 12.6. 2009