Nejsou některá čísla spíše jen ukazateli okamžité nálady?

12. 6. 2009 / Miloš Dokulil

S nedávným Obamovým rozhodnutím zvýšit počet amerických vojenských jednotek na území Afghánistánu souhlasí nyní 61 % Američanů. Když přišel s obdobným požadavkem pro Irák v roce 2007 prezident Bush, mohlo se to opřít jen o poloviční souhlas (31 %).

Nejenže nešlo o totéž věcně. Samo vnímání těch opatření je zřejmě nyní odlišné. Nelze samozřejmě přehlížet ani to, že mezitím nová strategie boje s iráckým terorismem měla viditelný úspěch. Nemálo mediálního úsilí bylo vynaloženo na to, aby veřejnost očekávala podobný výsledek v Afghánistánu; samozřejmě že se zvýšenými vojenskými kontingenty v zemi. --- Stojí za zmínku, že v situaci po 11. září 2001 (po útocích na věžové mrakodrapy Světového obchodního centra v New Yorku), když Bush zamýšlel poslat v listopadu 2001 vojenské jednotky do Afghánistánu, získal podporu 89 %! A ještě roku 2003, když G. W. Bush zvažoval invazi do Iráku, měl oporu o 58 % Američanů.

V týdeníku Time (rovněž z 8/6, také na str. 9) je též jedno docela zvláštní číslo. Je to "2 272". Je to zprůměrované číslo na průměrného mladistvého Američana do 19 let, pokud jde o počet jím (či jí) zaslaných textových zpráv v průběhu měsíce. Plyne z toho, že denně takto "v průměru" každý mladistvý pošle zhruba 80 těchto "zpráv". --- Jen o týden předtím týž časopis (na str. 12-13) uváděl další rozmanitá čísla. Kromě jiného: 52 % Američanů podle blíže neuvedeného zdroje věří, že mučení podezřelých osob jako možné preventivní opatření před teroristickými útoky je ospravedlnitelné. Také bychom měli mít útěchu v tom, že naše Země je obyvatelná snad ještě 2,3 miliardy let, tj. nejméně o celou miliardu let déle, než se původně počítalo.

Vytisknout