K otázce ne/existence špinavých peněz

10. 6. 2009 / Martin Baťka

S ohledem přijetí zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti financování terorismu, který představuje nástupnickou právní úpravu po zákonu č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů, se opakovaně vyskytla polemika o tom, jak chápat existenci špinavých peněz. Praní špinavých peněz je obecně přijímaný termín pro legalizaci výnosů z trestné činnosti. Zákon pak definuje výnos z trestné činnosti nepřímo jako jakoukoli ekonomickou výhodu. Od výnosu z trestné činnosti však pojmově i fakticky vede ke špinavým penězům ještě relativně dlouhá cesta, což se pokusím níže demonstrovat.

Zločin, a to především ten organizovaný, produkuje dlouhodobě obrovské výnosy ze své nelegální činnosti. Jsou to právě výnosy kvůli kterým je páchána drtivá většina zločinů (tzv. zdrojová trestná činnost) a právě tyto výnosy jsou zároveň považovány za slabé místo zločinu, když jejich vhodnou eliminací (tzv. odčerpáváním) je možné zločinecké procesy účinně ovlivňovat. O legalizaci výnosů z trestné činnosti usilují její pachatelé proto, že jinak riskují, že jejich trestná činnost bude nakonec odhalena, takto nabyté prostředky zabaveny a nádavkem budou odsouzeni k potenciálně vysokým trestům za nelegální jednání. Samotné praní špinavých peněz však představuje až třetí stupeň nakládání s výnosem z trestné činnosti.

V prvním stupni je výnos z trestné činnosti bezprostředně používán k financování další trestné činnosti, zejména korupce nebo další hospodářské kriminality. Ve druhém stupni jsou z výnosů financovány běžné náklady, byť spojené s provozem zločineckého aparátu. Typicky jde o nákup a provoz vozového parku, nájem nemovitostí a s tím spojené provozní náklady a samozřejmě též nákup zboží osobní spotřeby. Jedná se tedy o výdaje v rámci běžného ekonomického života, které má z jiných pohnutek kdokoli další v populaci a u kterých je navíc běžné placení v hotovosti. Nelegálně získané prostředky se v této fázi mohou volně mísit s prostředky, které ten, kdo s nimi nakládá, nabyl legální cestou.

V okamžiku, kdy již nelze výnosy z trestné činnosti utratit takovým způsobem, aniž by to vzbudilo pozornost, přichází pro toho, kdo nakládá s výnosem z trestné činnosti, do úvahy legalizace tohoto výnosu -- třetí stupeň nakládání s výnosem z trestné činnosti. Z výše naznačeného členění pak vyplývá, že ve druhém stupni je v podstatě nemožné odlišit špinavé peníze od těch legálně získaných.

V modelovém příkladu organizovaná skupina vybírá pod různými pohrůžkami od podnikatelů tzv. výpalné. V prvním stupni případně použije takto získané peníze třeba k zaplacení spolupracovníků pro výkon činnosti nebo ke zkorumpování městského strážníka, obsluhujícího městský kamerový systém, protože kamery zachytily automobil včetně RZ, kterým dva členové skupiny přijeli k provozovně podnikatele, kde mu rozbili část vybavení. Ten jim totiž hrozil podáním trestního oznámení poté, co odmítl výpalné zaplatit. V tomto stupni žádná ze stran transakce, tedy ani strážník městské policie, natož pachatelé trestné činnosti, nemá pochybnosti o tom, z jakého zdroje peníze pocházejí a také tomu tak skutečně je.

V druhém stupni si členové skupiny nakupují luxusní automobily, luxusní oblečení, elektroniku, najímají si byty nebo domy. Charakteristické pro tento stupeň je, že výnosy získané trestné činnosti jsou téměř absolutně spotřebovávány na poli legální ekonomiky, ze zboží a služeb placených v tomto stupni jsou státu odváděny daně, typicky z přidané hodnoty a spotřební.

Protože nikdo nemůže jezdit naráz ve dvou automobilech a také ostatní přímá spotřeba členů skupiny je plně uspokojena, přichází nyní v úvahu u dalších výnosů z trestné činnosti jejich legalizace.

Druhý modelový příklad představuje úředníka na stavebním úřadě, který od žadatelů vyžaduje a přijímá úplatky. V prvním stupni své výnosy z trestné činnosti nepoužívá, protože k tomu nemá žádný důvod. Peníze, které přijímá, také zdaleka nemusejí pocházet z trestné činnosti, naopak se pravděpodobně bude jednat o zcela legální úspory.

Ve druhém stupni postupuje obdobně jako organizovaná skupina z výše uvedeného příkladu.

Třetího stupně obvykle nedosahuje, protože výnosy z trestné činnosti dokáže spotřebovat beze zbytku, který by bylo nutné legalizovat.

V tomto případě se veškeré výnosy z trestné činnosti spotřebovávají v legální ekonomice s výše uvedenými efekty.

Z těchto dvou příkladů vyplývá, že část výnosů z trestné činnosti, přenesených z prvního stupně, se ve druhém stupni uplatňuje zásadně v legální ekonomice. Lze souhlasit, že se v obou příkladech jedná o špinavé peníze, zároveň však platí, že v tomto stupni je téměř nemožné odlišit je od těch legálně nabytých. Vzhledem k této obtížnosti dokáží represivní složky rozpoznat a postihovat až výnosy přenesené do třetího stupně, kdy je ze strany zločinců třeba zastřít původ výnosů z trestné činnosti, protože ty dosáhly takového objemu, že by mohly samy o sobě vést k odhalení trestné činnosti.

Lze také konstatovat, že finanční efekt prostředků, spotřebovaných ve druhém stupni, nedokážeme teoreticky ohodnotit, protože jej není nikdo schopen jakkoli kvantifikovat. O finančních prostředcích ve třetím stupni však už s jistotou můžeme tvrdit, že deformují ekonomické mechanismy konkurenčního prostředí, protože zatímco běžní podnikatelé se snaží maximalizovat zisk, tak ti, kteří usilují o legalizaci výnosů z trestné činnosti, se snaží podnikáním tuto svou ilegální činnost skrýt. To se projevuje ve zcela jinak definovaných cílech podnikání, zejména v nastavení marží a péče o zákazníky.

Jestliže jsou ve třetím stupni mezi řádné podnikatele zavlečeny způsoby a modely chování pachatelů, o jejichž trestné činnosti nepochybuje nikdo, kdo se s nimi setká, tak způsoby a modely chování pachatelů trestné činnosti, kteří svými výnosy dosáhnou druhého stupně, budí spíše jen pohoršení, morální odsudek a maximálně pochybnosti o životním stylu a legálnosti nabytí majetku. Otázkou, na kterou si musí každý čtenář odpovědět sám, je, s prostředky z jakého stupně se asi setká častěji a které na jeho život mají větší vliv.

Vytisknout