Ekologický výjimečný stav

12. 6. 2009

Daniel Cohn-Bendit: "Projekt civilizace" Edgara Morina, tak jak mu rozumím, je jádrem mojí politické historie, která začala četbou "Socialismu nebo barbarství" [radikální, původně trockistický časopis skupiny kolem Cornelia Castoriadise, která existovala v letech 1948-1965] přes komunismus k environmentální kritice modernity: Postavit do centra politiky lidskou bytost a nikoliv tržní systém. Během několika let jsme se dostali od sociální ekonomie trhu k tržní ekonomice sociálna, kde má být vše kotováno na burze a přinášet zisk. Ještě před pár měsíci nám vládlo šílenství. Odpovědi na konjunkci hospodářské, finanční, sociální a environmentální krize nemohou být promýšleny po segmentech, ale je třeba jim čelit integrovanou strategií. A především takovou, která není kvantitativní: Stále víc pracovat a konzumovat podle Sarkozyho fazóny znamená totéž jako běžet proti zdi! Nevěřím rovněž v oživení dosažené skrze bezuzdný konzum, jak je prosazuje Socialistická strana. Dnes musíme žít a pracovat jinak. A tato jinakost musí být předmětem širokého vyjednávání všech zainteresovaných aktérů (managementu, odborů, nevládních organizací a politiků) na evropské úrovni.

NO: Jenže je nutné, aby voliči traumatizovaní sociální krizí byli do tohoto procesu zapojeni. Nesmějí mít pocit, že tento "skromný rozvoj" nebo "selektivní pokles" povede k poklesu zaměstnanosti...

E. Morin: Politika civilizace vyžaduje, abychom nezapomínali na nové ani na staré oběti omezené spotřeby. Věřím, že oživení musí jít ruku v ruce s nastartováním nové ekonomiky sloužící lepšímu životu. Hospodářská krize je jen jednou, teď právě akutní stránkou celého komplexu vzájemně propojených krizí. Abychom se vydali novou cestou a změnili tak své životy, musíme i naopak změnit své životy, abychom změnili cestu. Víte, zaujetí stanoviska zabere mnoho času. Podívejte se na první zprávu Římského klubu z roku 1972, která upozorňuje, že degradace biosféry bude mít vliv na naše životy. Uvědomování této skutečnosti pokračovalo pomalu a jen za cenu dobře viditelných katastrof. Ale dosud jsme si plně nepřipustili poselství Ivana Illiche z roku 1970, který varoval před vnitřní degradací naší existence vlivem hyperspecializace, mechanizace, generalizované komodifikace a prosazoval civilizaci pohostinnosti (civilisation de la convivialité). Bohužel, "expertokrati" - technokrati a politici - zůstávají k této možnosti slepí.

D. Cohn-Bendit: Společnost už vyloučila třetinu svých členů, která žije špatně a tak tak přežívá. Sociální spravedlnost a solidarita jsou pro nás centrální. Kromě zavedení minimálního existenčního příjmu (revenu minimal d'existence) prosazujeme maximální příjem a dodatečné zdanění částek jdoucích nad rámec dvacetinásobku minimálního příjmu. Ale hlavním zájmem, pokud jde o ekologická opatření, je zlepšit životní podmínky těch, kdo jsou nejvíce ohroženi: Auto a bydlení s poloviční spotřebou znamenají zvýšení příjmu. A tím se připravujeme na budoucnost: To není otázka komfortu, ale přežití. Přečtěte si znova Sternovu zprávu: Bez rozhodnutí odstranit příčiny oteplování vznikne hospodářská krize pětkrát horší než ta dnešní. Právě proto požadujeme evropskou půjčku v hodnotě jednoho bilionu "euroobligací", jejíž část by byla okamžitě použita k renovaci bydlení. Dodávám, že vyloučení jedné třetiny občanů je zhruba řečeno stejně tak důsledkem nedostatečného příjmu jako nedostatku vědění: Investovat 10% této sumy do vzdělání a 10% do výzkumu s cílem demokratizovat přístup ke vzdělání znamená také odpověď na sociální otázku.

E. Morin: Zde je opět kvantitativní řešení nedostatečné. Musíme reformovat samotné pojetí poznatku, to znamená reformovat výuku a výzkum zevnitř. To také znamená znovu vyučit vyučující a zhodnotit hodnotitele.

D. Cohn-Bendit: Může být, ale nadměrnou hierarchizací univerzit a elitních institutů a jejich financováním na základě kvót podle jejich "výkonnosti" reprodukujeme sociální nerovnosti a nedokážeme dostát výzvě, jakou představuje znalostní ekonomika.

NO: Jak vysvětlíte, že institucionalizovaná levice, jmenovitě André Gorz, René Dumont a Vy, Edgare Morine, může být envirnmentální otázkou tak ochromena?

E. Morin: V roce 1972 jsem v "Le Nouvel Observateur" zveřejnil článek "První rok environmentální éry". Dosud zůstává pravdivý. Byli jsme marginalizováni - René Dumont, Serge Moscovici, André Gorz... neboť sklerotická struktura myšlení činí lidi slepými vůči životně důležitým signálům.

D. Cohn-Bendit: Nerozumná hana která se blíží exkomunikaci vždycky začíná: "Neberete v úvahu sociální otázku". Ve skutečnosti cenzory obtěžuje, že se neomezujeme na nějakých deset environmentálních opatření ve vládním programu, ale požadujeme, aby byly nově vytvořeny samotné základy vládnutí, s ohledem na vývoj, růst a organizaci hospodářského života výhradně kolem produkce, a to cestou integrace komplexity.

NO: Daniel Cohn-Bendit ve své knize často používá metaforu včely. To co se počítá je med, jehož tržní cenu lze vyčíslit. Opylování, to je vedlejší produkt. Jenže teď jsme na tom takto: Můžeme se obejít bez medu, ale ne bez poletování z květu na květ, které stromu umožňuje nést ovoce...

D. Cohn-Bendit: To je víc než jen metafora: Zánik tohoto druhu je skutečností. Einstein řekl, že náš druh by nepřežil vymizení včel o víc než o pět let. Šířeji vzato, opylování inteligencí jejich propojením v síti je neměřitelné a současně má zásadní význam. Je to model pro Google a nehmotnou ekonomiku. Tento typ diseminace může vést ke vzniku ekologicky kompatibilního řetězce, který zahrne výzkumníky, inženýry, řemeslníky. Musíme poskytnout kyslík těmto individuálním iniciativám, které vynalézají a konstruují komunitu. Malé a střední společnosti podnikající v oblasti solární energie jsou početnější ve Švédsku než na jihu Francie!

E. Morin: Včely přeletující z květu na květ pracují spíše pro zdraví živého světa jako celku než jen pro vlastní přežití. Vše, co je sociálně rozčleněno, zatím brání opylení. Myšlenky se šíří jako pyl, ale vyrašit mohou pouze na úrodné půdě.

NO: Evropa - často s použitím technokratických procedur - uvalila na své členy první environmentální normy, zejména pokud jde o automobilové emise. Teď však už autoritu Bruselu nikdo nerespektuje...

D. Cohn-Bendit: Ano, ačkoliv "energeticko-klimatický balík" - navzdory svým mezerám - byl v podstatě schválen. Ale přestaňme bědovat kvůli Evropě. Padesát let po roce 1789 jsme byli ještě dost daleko od rovných práv... Finanční "11. září" zvýšilo naléhavost. Takže Evropský parlament je v popředí a je nezbytné zapojit občany. Musíme také získat prostředky: Přeji si koordinaci mezi Evropskou centrální bankou, Evropskou investiční bankou a Evropskou radou při tvorbě finančního nástroje dost silného na to, aby přebudoval naše výrobní systémy.

E. Morin: Evropská úroveň je ve vztahu k výzvám překračujícím kompetence národních států velice důležitá. A národní státy musejí najít cestu k sebeomezení. Řešení bude dosaženo jedině pod tlakem nebezpečí a na hraně propasti.

Zdroj: ZDE

Vytisknout