Pro koho je tahle země?

11. 6. 2009 / Jindřich Bešťák

Měli by nejprve hovořit především odborníci. Ale samozřejmě nejen ti. Jinak, pokud vím, tak gerontologie tu byla už před rokem 1989. Co udeří do očí mnohého (staršího) čtenáře, je váš mladě úderný titulek, bez uvozovek, otazníku, zcela zřejmě poplatný naší "době reklamy". Současně mi nějak evokuje a priori vyřčený "rozsudek smrti" novým soudním tribunálem mladých (dříve to byla ta 50. léta).

A váš jiný svět? Neušlo vám, že tento váš svět je hodně nemocný, je v celkové krizi, hroutí se téměř veškeré předpoklady, které měly vést k jeho Růstu a rozkvětu. Obecná egománie a sociální stratifikace jsou také projevem této krize. Skoro se mě chce napsat titulek -- "Tahle země přestává být pro normální a slušné lidi jakéhokoliv věku". Eklují se vám domovy důchodců? Zatím ještě nemáte příliš staré rodiče, ale co s nimi jednou uděláte, pokud opravdu hodně zestárnou, nedej bože těžce onemocní? Počítáte s tím, že se o ně postaráte, že.

Bezpochyby víte, že je u nás dost lidí nad 60, 70 let i více let, kteří jsou stále dobří ve svém oboru. Jenže často to nemají napsáno na čele, ne vždy jsou štíhlí, módně oblečení atd. Napadá mi jedno z možných řešení. Což tak ustanovit KGBM -- Komisi pro gerontologickou bezpečnost mladých. Ta by např. povinně od určitého věku (65, 70 a výše) zkoumala minulost a současné zásluhy a možnosti takového geronta. Pro ty aktivní a prospěšné by vydala hvězdy, ne hvězdy ne, prostě cedulky. Pro ty aktivní a dosud potřebné třeba modré s nápisem -- Jsem ročník 1938, pracuji jako výzkumný pracovník v oboru medicíny rakoviny, atp. Naopak ti neaktivní a jinak nepotřební by měli např. červenou, nebo oranžovou?, cedulku s příslušným razítkem KGBM. To by se ovšem muselo ještě domyslet, vytvořit centrální databázi, což by nebyl při dnešních možnostech velkých problém.

A jinak. Co že jsme dělali dříve? No, jak kdo. My s manželkou (ročník 1945) jsme byli učitelé, celý život platili daně a odvody na zdravotní a sociální pojištění. To byla ta společenská a sociální solidarita. Manželka učila celý život v ZŠ, já po následném vystudování konzervatoře déle v LŠU (omezuji se na dobu před rokem 1989). Vážený mladý pane. Kdybyste znal tuto paní učitelku a měl možnost poznat, co všechno dokázala svým žákům, za těch pár šupů, předat, jak nezištně a až na hranici vlastního zdraví předávala své vědomosti, dovednosti, člověčinu a lidsky hodnotné životní postoje, aby pak ti mladí mohli vystudovat, stát se slušnými lidmi, tak byste snad musel trochu hlouběji zapřemýšlet. Mezitím ještě pomáhala svým celoživotně nemocným rodičům, 15 let se starala v našem panelákovém bytě o její starou bezdětnou tetu. To je ta generační a rodinná soudržnost. Pro mladou rodinu našeho syna se dvěma vnuky je nyní naprosto nepostradatelná. Snacha by nemohla dojíždět do svého specifického vzdálenějšího zaměstnání a syn by ve své dosti náročné pracovní pozici měl často velice obtížně řešitelnou situaci. A pak na tuto vysokoškolsky vzdělanou babičku po úrazech nohou, až bude třeba někde pomaleji přecházet přes silniční přechod, kde budou čekat mladí na silných strojích, někdo zavolá -- " Uhni, tahle země není pro starý"!

Po 20 letech dle vás možná dojde ještě k dotazování, kdo a co před rokem 1989 dělal? To je tedy opravdu skvělý nápad, zejména v dnešní době tolika závažných až fatálních problémů. Signifikantní je, že vy a vám podobní, stejně tak jako většinová média, se raději neustále obracíte do nedávné minulosti. Není mi jasné, proč se mladí lidé nezajímají hlavně a především o současné problémy -- jen namátkově - o příčiny a dopady globální krize, o viníky válek vraždících nevinné oběti, o příčiny hladomorů, o to, kam vede náboženství neustálého "Růstu, Spotřeby a Zábavy", co bude za pár let s nimi, neboť je téměř jisté, že za daného vývoje budou tisíce, ve světě miliony, nezaměstnaných a marginálních mladých lidí. Že za to mohou ti staří? To je přece demagogie hodná soudruha Urválka. Co kdybyste se pokusili nacházet ty skutečné, opravdové příčiny a viníky a pokusili se nalézat možná konstruktivní řešení. Možná by vám mnoho z těch "starých" pomáhalo.

Já zatím pracuji, ale koncem roku zřejmě do důchodu půjdu. Mám osobní výhodu, že nejsem pupkatý, jsem zatím i dosti pohyblivý, šedivé vlasy mám, to ano. Myslím si však, že za dobu 43 let činné služby jsem do společné mnohamiliardové kasy také našetřil, abych nemusel mít pocit, že vy mě živíte. Jinak jsem stále i muzikantem. Hraju především s mladými lidmi, jednak v bigbandu jedné zušky, pak ve dvou menších formacích převážně mladých muzikantů, kteří mě stále berou a nehodnotí můj věk. Jinak, také jako vy, mám rád vážnou hudbu.

Protože také čtu něco ze sociologie a tak kolem (Keller, Bělohradský, J. Gray aj., kteří zase citují jiné), vím, že 20. století a jeho sny již neexistují...Vím však také, že zatratit to, co bylo, lidi, kteří žili dříve, tedy i v letech 1945-1948-1968-1989 a dát jim jakousi "ideologickou nálepku" a v jejím duchu vše negovat, by bylo vrcholně nešťastné, až tragicky hloupé, nesmyslné -- s příslušnými dopady i pro vás, zatím ještě těch pár let mladé a mladší. To vše by jen prohloubilo krizi, nyní už vaší krizi, ve které vy nyní žijete. A nemyslím tím zdaleka jen tu její globálně ekonomickou dimenzi, jakkoli s tím vším samozřejmě bezprostředně souvisí. Jako nekomunista musím konstatovat, že oni ji skutečně, ale skutečně nezavinili.

Poohlédněte se jinde. Pro změnu třeba i na pravici, zejména té neoliberální.

Považuji až téměř za tragické, když někdo s vaším vzděláním, kdo přenáší na katedře filosofie FF OU v Ostravě a na AVU v Praze, dává dohromady tzv. "vyrovnání s minulostí" a krizi levice s jakousi možnou "racionalizací a ospravedlněním nenávisti ke stáří, které nás obklopuje a které nás nejen stojí peníze, ale v kterém navíc nevidíme žádný srozumitelný smysl". To píšete v 1. osobě množného čísla činného rodu.

20. století poskytlo dostatek případně možných řešení -- pogromy, koncentráky, procesy, segregaci (poučte se mj. také v nedávné historii USA nebo Jihoafrické republiky). Pak vám dám do budoucnosti jednu možnou radu -- až vám bude kolem 40 -- 50 let, můžete sejít dobrovolně ze světa, dříve než budete starý. Jinak mi můžete říci, že jsem vás dobře nepochopil. Tak třeba příště. Jen ještě to, že jsme se tu narodili a máme tady, v této zemi, hluboké kořeny. Tak je nějak vyrvěte, jestli to dokážete!

Vytisknout