Severní Korea údajně nacvičuje obojživelné operace

2. 6. 2009 / Karel Dolejší

Současně s tím ovšem KLDR pokračuje v přípravách dalšího raketového testu na polygonu Musudan-rina východním pobřeží, o nichž v pondělí ráno informovala jihokorejská média i světové agentury.

Po jaderném testu a následném vypovězení dohody o příměří mezinárodní společenství již tak jednoznačně nepřijímá dosavadní výklad, podle nějž se KLDR vždy snaží zvyšovat mezinárodní napětí s cílem zdůraznit svůj mezinárodní význam a získat další ekonomickou a potravinovou pomoc. Nyní panují jisté pochybnosti o tom, co Pchjongjang doopravdy chce a nač se připravuje. Vyvolání napětí u západního pobřeží zatím postihlo především čínské rybáře, kteří zde donedávna lovili kraby.

Poslední události oznámené Jihokorejci možná vypovídají o konkrétních záměrech komunistického vedení KLDR v nynější krizi, ale nemusí tomu tak nutně být. Sever vybudoval druhé nejpočetnější jednotky sil zvláštního určení na světě a může jich patrně použít i k pokusu o obsazení ostrovů u západního pobřeží, vzhledem k poměru sil obou námořnictev a letectev by se však na nich ani v případě úspěchu nemohl delší čas udržet, neboť by nedokázal vyloděné jednotky zásobovat. Pokud se tedy nehodlá spokojit jen s demonstrativní akcí, může jít o první krok širší akce či o pokus odvést pozornost od skutečných záměrů, což by odpovídalo severokorejské vojenské doktríně, která klade důraz na strategické překvapení, utajování, maskování a akce v noci.

Naprostá většina hospodářských zdrojů KLDR byla již od 70. let investována do pozemní armády, která má 70% jednotek umístěných v zodolněných podzemních krytech na hranici demilitarizované zóny. Podařilo se od 90. let zčásti vyrovnat technologickou převahu Jihu ve výzbroji tankových vojsk (KLDR vyrábí tank M-2002 blížící se údajně svými výkony ruskému T-90), poněkud pokročit v mechanizaci, respektive motorizaci jednotek (většinou ovšem jen na bázi obyčejných nákladních automobilů, asi 2 500 obrněných transportérů čínského původu nemůže miliónovou armádu uvézt) a Sever si také udržuje kvantitativní i kvalitativní převahu v dělostřelectvu (má více jak 8 000 děl, samohybné dělo Koksan dosahuje maximálního dostřelu kolem 60 kilometrů). Podstatná část severokorejského arsenálu je však beznadějně zastaralá, Jih je již tři dekády výrazně ekonomicky silnější a jeho vojenský rozpočet dosahuje takřka pětinásobku severokorejského (téměř 30 miliard dolarů proti zhruba 6 miliardám). KLDR nemůže v budoucnu doufat v udržení technologické parity ani za cenu největších finančních a sociálních obětí; pokud si je toho Pchjongjang vědom, mohl by jej právě tento fakt vést k velmi riskantním krokům, neboť jeho šance na vojenské vítězství nad Jihem, jež je úhelným kamenem ideologie severokorejského režimu, budou napříště již jen klesat.

Jižní Korea právě provádí reorganizaci armády v rámci programu, který by ji měl během dvou dekád definitivně zbavit závislosti na americké pomoci. (V současnosti mají USA na korejském území necelých 30 000 vojáků a díky "Bushovým" válkám v Iráku a Afghánistánu disponují jen minimálními rezervami; kdyby došlo k nejhoršímu, mohou spojenci pomoci převážně jen letectvem a námořnictvem.) Reorganizace mj. zahrnuje změnu pojetí obrany hlavního města Soulu - za tu v současnosti odpovídá II. armáda, jež by ale do ledna 2010 měla zaniknout. Pokud by nyní došlo k eskalaci na pozemním bojišti, zasáhla by tedy jihokorejskou armádu uprostřed reorganizace, což zpravidla představuje značnou nevýhodu.

Podle jihokorejských analýz má KLDR, jejíž ozbrojené síly operují podle částečně přizpůsobených starých sovětských a čínských konceptů (s důrazem na masívní dělostřeleckou přípravu místo západního důrazu na letectvo, se snahou dosáhnout průlomu pěchotou, rozvíjet úspěch čerstvými tankovými jednotkami, jejichž postup usnadní infiltrace zajišťující předem klíčové dopravní objekty - to vše v rámci Tuchačevského konceptu "hluboké operace" ze 30. let) má údajně schopnost vypálit na soulskou aglomeraci až 10 000 dělostřeleckých granátů za minutu; americké odhady jsou zhruba poloviční, avšak i tak počítají v případě války na jihokorejské straně se zhruba sto tisíci obětí - jakkoliv nepovažují za možné, aby Sever v případné válce celkově zvítězil. Stále převládá názor, že ze strany Pchjongjangu jde i nyní v zásadě o hru s ohněm, avšak Pchjongjang tuto krizi vyvolal bez toho, aby předložil konkrétní ekonomické či politické požadavky, které by bylo možno považovat za účel, jenž aktuálně sleduje.

Vytisknout