Immanuel Wallerstein: Obama versus Cheney, střed versus pravice

2. 6. 2009 / Immanuel Wallerstein

Obama ve své řeči předložil podle svých slov „nuancovanou“ (nebo „vyváženou“) středovou pozici ke všem nejspornějším otázkám, jako je zrušení věznice v Guantánamu, používání waterboardingu a dalších „zostřených výslechových metod“ u vězňů, nebo míra transparentnosti u současných a minulých rozhodnutí týkajících se zacházení s vězni. Cheney v podstatě obvinil Obamu, že jeho centristické postoje ohrožují národní bezpečnost. Učinil tak bez ohledu na skutečnost, kterou uvedli komentátoři a po několika dnech také sám Obama, že Obamovy postoje jsou blízké těm, které přijal prezident Bush v posledních dvou letech svého funkčního období.

Takže co se vlastně stalo? Obama i Cheney jsou velmi inteligentní lidé a vysoce sofistikovaní političtí aktéři. Oba přesně věděli, co dělají. Jak se říká, politika je tvrdá hra. Když politikové dělají to, co dělají, jde jim normálně o dvě věci: o trvalou podporu voličů v budoucích volbách a dosažení konkrétních politických cílů. Nepochybuji o tom, že jak Obama, tak Cheney měl právě tento dvojí záměr. Každý z nich se zřejmě domníval, že jeho taktika mu potenciálně přinese výhru. Abychom porozuměli tomu, co se událo, musíme se pokusit určit, v čem se odlišovaly jejich analýzy politické situace.

Začněme Obamou, protože má zřejmě nebezprostřednější moc a autoritu. Obama vyhrál volby s podporou skoro všech voličů na levici a velké většiny středových voličů. Získal ji díky svému stanovisku ke dvěma zásadním otázkám. V roce 2007 se zájem voličů v USA soustřeďoval především na válku v Iráku. Obama vystupoval jako rozhodný protivník této války. To byla věc, která mu získala podporu levice. Roku 2008 se hlavní starostí voličů stal vážný hospodářský pokles. Obama vystupoval jako spolehlivý kormidelník, který dokáže oživit americkou (i světovou) ekonomiku a dát jí nový rozmach. To byla hlavní věc, která k němu přitáhla středové voliče.

Po svém zvolení Obama přistoupil jak k otázkám zahraniční politiky a národní bezpečnosti, tak k ekonomickým otázkám stejným způsobem. Do klíčových funkcí jmenoval lidi ze středu politického spektra, kteří doporučovali centristickou politiku. Při všech podstatných rozhodnutích z něj vyzařovala uvážlivost a angažovanost. V sociální oblasti (životní prostředí, zdravotnictví, školství, práce) neinvestoval (snad zatím neinvestoval) potřebnou politickou energii, aby prosadil zákony umožňující významné společenské změny, které slíbil svým příznivcům na levici.

Obama si zřejmě myslí, že tento celkový postoj přinese jemu i Demokratické straně vítězství ve volbách do Kongresu roku 2010 a jeho znovuzvolení roku 2012. Počítá s tím, co vypadá jako zmatky v Republikánské straně a s pokračujícím odcizováním středových voličů (především těch, kterým se říká „umírnění“ republikáni) od této strany. Z tohoto pohledu jsou nesmiřitelná krajně pravicová stanoviska Cheneyho považována za velké plus pro Obamu.

Pokud jde o dosahování politických cílů, Obama je podle všeho přesvědčen, že dokáže obrátit politiku USA ve všech oblastech od krajně pravicového kurzu ke středovému nebo dokonce nalevo od středu, a to postupnými kroky. Jakoby svým voličům a světu říkal: věřte mi a přijďte znovu za osm let a podívejte se. Uvidíte, že se věci změnily (což byla mantra jeho volební kampaně). Má politická taktika přinese maximální změnu, jaká je možná ve Spojených státech v této době. Zdá se, že také říká, že v zájmu dosažení této postupné změny nesmí v ničem co dělá postupovat zhurta, protože by si jinak odcizil středové voliče a ještě důležitější centristické zákonodárce Demokratické strany, bez jejichž podpory nemůže dosahovat své postupné cíle.

Cheney uvažuje úplně jinak. První věc, které si je u něj třeba všimnout je, že v letech 2001 až 2009 byl zřídkakdy v popředí veřejné debaty. Význačnými veřejnými postavami Bushovy éry byl sám Bush a Condoleezza Rice. (Je pravda, že hodně byl slyšet také Cheneyho spojenec Donald Rumsfeld, ale toho Bush roku 2007 propustil přes Cheneyho vehementní námitky.)

Cheney raději pracoval potichu, v zákulisí, a své politické cíle přitom prosazoval velmi agresivně. Cheneyho názory v Bushově administrativě značně převládaly od roku 2001 až do roku 2006. Poté, co republikáni utrpěli velkou porážku v legislativních volbách roku 2006, Bush změnil stanovisko a umožnil Condoleezze Rice, aby s pomocí Roberta Gatese udávala krok ona – k velkému zděšení a znechucení Cheneyho.

Po volbách roku 2008 byli jak Bush tak Rice velmi zticha, a to úmyslně. Stejně se do značné míry choval poražený prezidentský kandidát John McCain. Cheney se naopak stal trvalým veřejným mluvčím. Ujal se role vůdčího veřejného hlasu Republikánské strany. Co víc, vyzval malomyslné, aby opustili řady republikánů. Tleskal rozhodnutí senátora Arlena Spectera přejít od republikánů k demokratům. Veřejně vybídl Colina Powella a dokonce i McCaina, aby udělali totéž. Další na jeho seznamu možná bude George W. Bush.

Většina komentátorů si zřejmě myslí, že Cheney tímto jednáním způsobí trvalý úpadek Republikánské strany. Totéž říká řada republikánských politiků, zejména „umírněných“. Copak si to Cheney neuvědomuje? Uvažovat takto ale znamená nepochopit podstatu jeho politické strategie.

Cheney je přesvědčen, že se republikánům povede ve volbách v nejbližších čtyřech až šesti letech špatně. Myslí si, že nejnaléhavějším úkolem je zabránit tomu, aby fungovala Obamova metoda postupných kroků. To lze podle něj dosáhnout tak, že se veřejná debata v USA promění v debatu mezi středem a (nesmiřitelnou) pravicí. Cheney usuzuje, že si hlasitým a přemrštěným křikem může vynutit, aby politickým výsledkem byl kompromis mezi nynější středovou pozicí Obamy a jeho vlastní pozicí. Domnívá se, že pokud se republikáni vrátí roku 2016 k moci, zjistí, že se věci vlastně příliš nezměnily. Počítá s pravděpodobností, že se pak země bude moci znovu vydat po ultrapravicových cestách, které Cheney dlouhá léta obhajoval a prosazoval jako viceprezident.

Kdo má pravdu? Obamova strategie postupných kroků závisí na jeho pokračující popularitě. A ta sama závisí na válkách a ekonomice. Jestliže politika Spojených států na Středním východě začne americkému lidu připadat jako ztracená šlamastyka, levice Obamu opustí. A pokud se USA a svět budou dál propadat do deprese, a zejména pokud podstatně vzroste nezaměstnanost, začnou ho opouštět středoví voliči.

Obě tato negativní vyústění jsou možná, velmi možná. Pokud dojde k některému z nich, a zejména pokud nastanou obě, veškerá Obamova politika společenské změny přijde nazmar. A Cheney hladce zvítězí. Samozřejmě je také možné, že výsledky na středovýchodní a hospodářské frontě budou méně jednoznačné – nebude to velký úspěch ani zřejmá katastrofa. V takovém případě můžeme mít postupnou společenskou změnu, ale i v nejlepším případě jen ve zředěné podobě. Příčinou je okolnost, že se Obama situoval v centru místo na levici nebo aspoň nalevo od středu a že se touto taktikou už předem vzdal značné části svých požadavků.

Politika je tvrdá záležitost. Je ale ještě něco jiného. Obamův blízký politický poradce David Axelrod nedávno uznal možnost některých ze zmíněných negativních vyústění. Deníku New York Times řekl, že Obama „je připraven jít s americkým lidem na riziko“. A pak dodal: „Myslím, že také ví, že někdy se svými argumenty uspějete a někdy ne.“ Když redaktor nadhodil, že trpělivost Američanů může mít své meze, Axelrod přiznal: „To se může stát. Politika je vrtošivé podnikání.“

Zdroj ve všech jazycích: FERNAND BRAUDEL CENTER
Binghamton University, USA
© Immanuel Wallerstein 2009

© Immanuel Wallerstein, distribuuje Agence Global. Pokud jde o autorská práva a povolení, včetně překladů a umísťování v nekomerčních médiích, kontaktujte rights@agenceglobal.com, 1.336.686.9002 nebo 1.336.286.6606. Je povoleno stahování komentářů a jejich zasílání elektronicky nebo e-mailem třetím osobám za podmínky, že nedojde k zásahům do textu a bude zveřejněna informace o copyrightu. Autora můžete kontaktovat na immanuel.wallerstein@yale.edu.

Tyto komentáře, publikované dvakrát za měsíc, jsou zamýšleny jako reflexe současné světové scény, nahlížené ne z pohledu novinových titulků, ale z dlouhodobé perspektivy.

Vytisknout