O Darwinově evoluční teorii

22. 5. 2009 / Boris Cvek

Darwinova teorie získala opravdový vědecký základ s objevem mechanismu přenosu genetické informace (vysvětlení mendelovské genetiky pomocí přenosu deoxyribonukleové kyseliny DNA mezi organismy). Ačkoli to dnes je stále méně udržitelné i na úrovni buněčné biologie, dá se říci, že to, z čeho se organismus skládá (a tedy i jak funguje), je "zakódováno" v tom, jakou má DNA. Jestliže některá DNA kóduje vlastnosti, které v daném prostředí neobstojí, jedinci s touto DNA vyhynou, naopak jedinci s DNA, která "vytvoří jejich buňky" tak, aby v daném prostředí přežili, fungují, množí se a přežívají v generacích dál a dál. Tomu se říká "selekční tlak". Pomocí změn v DNA (což je ovšem velmi dlouhodobý proces) mohou organismy přežívat v proměnách životního prostředí na "stromu života" mnohé druhy.

Informace v DNA jako jakýsi zápis naší identity v materiálním světě vedl často k materialistickému předpokladu (např. J. Monod, ale i R. Dawkins), že organismus je jakýmsi pouhým, předurčeným projevem své DNA. V tomto kontextu odpověď na otázku, co je lidství (čili co dělá lidi lidmi), zněla asi takto: najdi rozdíly v DNA mezi šimpanzem a člověkem, čili mezi nejvyšším ještě-zvířetem a člověkem. Ty geny, které vytvářejí rozdíl, jsou podstatou "lidství".

Překvapivě bylo ovšem zjištěno, že rozdíly jsou velmi malé na to, aby mohly vysvětlit obrovskou schopnost lidí přizpůsobovat se životnímu prostředí v krátkém čase. Zatímco evoluce v DNA režii potřebuje milióny let na přerod ještěrů v ptáky, lidé byli schopni začít létat (v balónech a letadlech) de facto náhle - stačilo vymyslet funkční stroj a nasednout do něj. Žádná změna organismu na úrovni DNA nebyla zapotřebí. Lidstvo představuje tedy nejsilnější případ evoluce pomocí kultury, kdy se v rámci DNA nepreferuje nějaká rigidní schopnost plavat, létat, lovit, hnízdit, ale naopak mimořádná flexibilita a schopnost se učit - dá se říci, že to je to, co nás dělá lidmi. Proti primitivnímu materialismu "člověka stroje" je zřejmé (jaksi v duchu Teilhardově), že za lidskou kreativitou není nutně nějaké kolečko, nějaký strojový mechanismus, na nějž ji lze redukovat, ale že sama hmota dokáže být kreativní a přírodní selekce preferovat nad-DNA-kreativitu jako schopnost vyrovnat se s životním prostředím. Čili není možné pochopit lidskou evoluci pouze z DNA evoluce (a podle mého osobního přesvědčení "kulturní evoluce" není pouze vlastností lidského druhu, i když se na něm projevuje zdaleka nejjasněji - "kulturní evoluce" je tak či onak vlastností každého života, který umí předávat novým generacím informace klíčové pro překonání selekčního tlaku nedědičnou cestou, tj. "učením").

"Kulturní evoluce" vrhá světlo na jedno z klíčových dogmat, které jsem slýchával z mnoha stran a kterému jsem sám věřil: lékařské péče a vůbec vzestup civilizační úrovně umožňuje přežít jedincům, kteří by v DNA evoluci přežít neměli. "Kazí se" genofond. Na tento argument jsem vždy pokrčil rameny a řekl něco ve smyslu: morální hodnoty jsou více než evoluce a i kdyby naše péče o "vadný" genofond měla vést k zániku lidstva, není možné nikdy přistoupit na eugeniku. Z hlediska "kulturní evoluce", jak zdůrazňuje citovaný článek, civilizační vzestup nevede pouze k přežívání "vadného" genomu, ale vede k mnohe větší genetické rozmanitosti, než si mohou dovolit jiné druhy. Tato rozmanitost umožňuje přežít i lidem, kteří by v DNA evoluci vyhynuli, ale kteří z hlediska kulturní evoluce mohou přinášet nesmírné hodnoty. Těžce nemocný a v DNA evoluci ztracený geniální vynálezce může zvítězit nad celou bandou biologicky dokonalých útočníků s holýma rukama pouhým vynalezením efektivní zbraně.

Kultura je tedy klíčem k člověku, k tajemství lidství. Tím v žádném případě není míněno, že se máme vrátit od biologie k nějaké metafyzice. Máme spíše chápat kulturu jako významnou součást biologie člověka, bez které není možno lidskou evoluci pochopit. To je podle mého názoru zásadní zlom (srovnatelný snad pouze s Hayekovými pokusy vysvětlit lidskou racionalitu jako takovou pomocí "tržního chování" našich předků), který široce otvírá možnost dialogu mezi biology, humanitními vědci, umělci a teology (mj. ve stejném čísle Nature je také úvaha o biologické podstatě náboženství) o tom, jak pochopit člověka.

Vytisknout