Principy českých dopravních komunikací

20. 5. 2009 / Wenzel Lischka

Nechci se zabývat tím, že než je opraven jeden jízdní pruh dálnice, druhý nově udělaný je mezitím rozmlácen. Rovněž nechci poukazovat na to, že než je o pár kilometrů prodloužen starý úsek dálnice, musí se tento starý díky amortizaci znovu opravovat, takže osamocené úseky dálnic nejsou nikdy řádně průjezdné.

Rovněž nechci podrobně probírat zácpovitý způsob jízdy českých řidičů stejnou rychlostí ve třech pruzích nové dálnice. Ne, chci se zaobírat obecnými principy české dopravy a komunikací. Důvod je prostý, neboť chci vnášet do české občanské společnosti klid a rozvahu, zabraňovat šíření poplašných zpráv, paniky a mrzutosti.

Naše silniční komunikace jsou nám velmi drahé. Jak všeobecně známo, kilometr naší dálnice je nejdražší v Evropě. Nevidím na tom nic špatného, protože každý národ miluje svoji zemi jako každý jiný, a silnice jsou přece její součástí. V ohledu dálnic jsme tedy nevětšími vlastenci v Evropě. Na vlastnění nenecháme nikdy dopustit.

Princip sítě českých silničních komunikací si můžete snadno uvědomit pokud žijete mimo Prahu v nějakém kraji, a potřebujete si zajet do sousedního města. Čistě například, bydlíte-li třeba v Pardubicích a potřebujete-li si zajet do Hradce Králové, je jednoznačně lepší jet přes Prahu.

Nechápavé občany se starou strukturou mozku takový systém velice rozčiluje. Pokládají jízdu přes hlavní město, střed Čech, za zbytečnou zajížďku. Teorie relativity, zakřivenosti prostoru a jiných dimenzí těmto nevzdělancům nic neříkají. Vždyť jejich vzdělání pochází z dob temné totality, a materiálního nazírání na svět.

Cesta přes střed je nejrychlejší, ačkoliv právě uprostřed dosahuje nulové rychlosti. Jedeme-li tam a zpět po provinciálním obvodě naší krásné vlasti, musíme v cíli cesty zastavit, obrátit se, a opět se rozjet, abychom se dostali domů. Násilné zastavování a rozjíždění je nejnáročnějším úkonem, který stojí nejvíce duševních i pohonných sil. Rychlostně i ekomomicky nejefektivnější je jednoznačně pohyb spojitý.

Pohybující se těleso průchodem přes střed nabírá na rychlosti a síle. Řidič auta, který jede z Pardubic přes Prahu, bude tedy v Hradci Králové dříve a rychleji, než řidič auta, který tam pojede přímo po obvodové komunikaci (24,5 km). Pokud pojede nepřímo po poledníku 40.008,548 km) kolem zeměkoule, bude v Hradci Králové dříve také.

Na výše uvedeném faktu není nic zarážejícího. Tohoto principu přece využívají i letadla, takže ačkoliv jejich dráha letu vzduchem je delší, než po zemi, jsou v cílové destinaci rychleji. Zvláště pokud využívají letiště v našem hlavním městě Praze.

Vlastnosti středu vůči obvodu jsou velice zajímavé. Některé můžeme rovněž demonstrovat na příkladně naší matky měst. Tak třeba, ačkoliv voda Vltavy teče do Prahy z kopce dolů, pokud tam pojedete autem ve stejném směru po pozemní komunikaci, budete se pomalu ploužit do kopce. Kdo tomu nevěří, ať pozoruje v neděli odpoledne ve Voticích návrat Pražáků z víkendových chalup. (Nutno podotknout, že na tento úkaz na patřičných místech po 35 letech již také přišli, a proto se Vltava již splavňuje, takže cesta parníkem z jihočeské vesnice bude rychlejší, než autem.)

Abych podepřel výše uvedené pozorování relativnosti prostoru a průchodu středem či černou dírou, račte si, prosím, pokud jste z venkova, dojít v Praze na záchod (nemyslím ten veřejný, který nenajdete, ale na úřední). Budete se divit, jak brzy na vám základě gravitačních zákonů váš výkal dopadne doma na vaši hlavu.

Principy českých komunikací nejsou ještě úplně dokonale patrné. Jak jsem uvedl v úvodu, plně se projeví až po příštím posunu zemských plátů směrem nahoru k hlavnímu středu naší krásné vlasti.

Vytisknout