Choroba permanentní války

21. 5. 2009

Bylo to sklouznutí do permanentní války, nikoliv islám, co zabilo liberálně demokratická hnutí v arabském světě, v zemích jako Egypt, Sýrie, Libanon a Írán počátkem 20. století velmi slibná. Je to stav permanentní války, který zasazuje poslední ránu liberálním tradicím v Izraeli a Spojených státech. Morální a intelektuální skřeti - Cheneyové, Liebermanové a Ahmadínežádové - zosobňují morální nihilismus nepřetržité války. Manipulují nás strachem a paranoiou. Ve jménu národní bezpečnosti ruší občanské svobody. Drtí legitimní dissent. Šidí státní pokladnu. Podporují rasismus.

"Válka", komentoval to kysele Randolph Borne, "je zdravím státu".

Seymour Melman v "Pentagonském kapitalismu" popsal obranný průmysl jako virovou nákazu. Obranný a vojenský průmysl ve stavu permanentní války rozbíjí ekonomiku, napsal. Je s to převrátit priority. Přesměrovává vládní výdaje na ohromné vojenské projekty a rabuje domácí investice ve jménu národní bezpečnosti. Vyrábíme sofistikované tryskové stíhačky, zatíco Boeing není schopen včas dokončit nový komerční letoun. Naše automobilky bankrotují. Utápíme prostředky ve výzkumu a vývoji zbraňových systémů a zanedbáváme obnovitelné energetické technologie, které čelí globálnímu oteplování. Univerzity jsou zaplaveny penězi a granty spojenými s obrannými projekty a bojují o prostředky na environmentální studia. Právě tak vypadá choroba permanentní války.

Masívní vojenské výdaje této země, které se vyšplhaly takřka k jednomu bilionu dolarů za rok a tvoří už polovinu nemandatorních výdajů, mají bolestné sociální náklady. Mosty a přehrady se rozpadají. Školství je v úpadku. Domácí výroba klesá. Bilionový dluh ohrožuje stabilitu měny a hospodářství. Chudí, nemocní a nezaměstnaní jsou ponecháni sami sobě. Lidské utrpení, včetně našeho vlastního, je cenou, již platíme za vítězství.

Občané jsou ve stavu permanentní války bombardováni úskočnými militárními frázemi moci, strachu a síly, které maskují stále křehčí skutečnost. Korporace prosazující doktrínu permanentní války - ty které zkorumpovaly Trockého doktrínu permanentní revoluce - nás musejí udržovat v obavách. Strach nám brání, abychom vznášeli námitky proti vládním výdajům na vypasenou armádu. Strach znamená, že nebudeme klást lidem u moci nepříjemné otázky. Strach znamená, že budeme ochotni vzdát se našich práv a svobod kvůli bezpečnosti. Strach nás drží v zajetí jako domácí zvířectvo.

Melman, který pro americké hospodářství razil termín permanentní válečné hospodářství, napsal, že federální vláda od konce II. světové války za minulé, současné a budoucí vojenské operace utratila více než polovinu daňových příjmů. To je nejnákladnější trvalá jednotlivá vládní aktivita. Vojenskoprůmyslový establishment představuje velmi lukrativní byznys. Je to přepychový zdroj korporátního blahobytu. Obranné systémy se prodávájí ještě dříve, než jsou vyrobeny. Vojenskému průmyslu je dovoleno ohromně přečerpávat projektované náklady. Masívní zisky jsou vždy zaručeny.

Například Egyptu je poskytována roční pomoc ve výši tří miliard dolarů, přičemž se požaduje nákup amerických zbraní za 1,3 miliardy. Daňoví poplatníci platí výzkum, vývoj, a výrobu zbraňových systémů a pak je ještě kupují zahraničním vládám. To je bizarní kruhový systém. Odporuje pojmu volného tržního hospodářství. Zbraňové systémy budou muset být brzy modernizovány nebo nahrazeny. Pár let poté skončí na smetištích, kde je požírá rez. V ekonomické terminologii jde o slepou uličku. Permanentní válečné hospodářství reprodukuje nicotu.

Ti kdo z permanentní války profitují nejsou omezováni ekonomickými pravidly výroby zboží, ziskového prodeje, následného použití zisku k dalším investicím a výrobě. Spíše operují mimo konkurenční trhy. Mažou dělící linii mezi státem a korporací. Vysávají schopnost národa vyrábět užitečné produkty a vytvářet trvalá pracovní místa. Melman používá příklad společnosti New York City Transit Authority a její investice do nových vozů metra v roce 2003 v hodnotě tři až čtyři miliard dolarů. Město New York vypsalo tendr a žádná americká společnost nereagovala. Melman tvrdí, že americká průmyslová základna se již nezaměřuje na věci které udržují, zlepšují nebo budují státní infrastrukturu. Město New York nakonec uzavřelo smlouvy s japonskými a kanadskými společnostmi. Melman odhaduje, že tyto smlouvy mohly v USA přímo či nepřímo vytvořit kolem 32 000 pracovních míst. V jiném případě Melman zkoumal prodejní katalog společnosti L.L. Bean z roku 2003 a zjistil, že ze stovky položek jich devadesát dvě pocházely z dovozu a pouze osm bylo vyrobeno ve Spojených státech.

Zesnulý senátor James William Fulbright popsal vliv vojenskoprůmyslového establishmentu v knize z roku 1970 nazvané "Propagandistická mašinérie Pentagonu". Vysvětlil, jak Pentagon ovlivňoval a formoval veřejné mínění PR kampaněmi v ceně mnoha milionů dolarů, filmy natáčenými ministerstvem obrany, úzkými vztahy s hollywoodskými producenty a využitím komerčních médií. Většina vojenských analytiků vystupujících v televizi je tvořena bývalými armádními úředníky, mnozí jsou zaměstnáni jako konzultanti obranného průmyslu, což je málokdy zveřejňováno. Barry R. McCaffrey byl penzionovaným čtyřhvězdičkovým generálem a vojenským analytikem NBC News, a jak uvedly The New York Times, současně zaměstnancem knzultantské firmy Defense Solutions Inc. Podle NYT profitoval z prodeje zbraňových systémů a eskalace válek v Iráku a Afghánistánu, které současně propagoval ve vysílání.

Obama a Demokratická strana nepředstavují pro naše permanentní válečné hospodářství žádný problém. Podporují jeho destruktivní běsnění, protože je financují. Splňují jeho zlá očekávání, protože postavit se jim na odpor se rovná politické sebevraždě. Opakují narativ strachu, protože nás uspává. Dělají to, protože jsou slabší než korporátní síly, které profitují z permanentní války.

Prázdnota našich liberálních tříd jako jsou Demokraté posiluje morální nihilisty. Stav permanentní války znamená nevyhnutelnou smrt liberalismu. Dick Cheney je možná zjevně zlý, zatímco Obama spíše slabý, ale těm kdo se nás snaží udržet ve stavu permanentní války je to jedno. Dostali co chtěli. Fjodor Dostojevskij v "Zápiscích z podzemí" popsal, co se stane kulturám jako je naše, když se liberální třída skládá ze sterilních poraženeckých snílků. Hlavní postava "Zápisků z podzemí" dovádí zbankrotované ideje liberalismu do logického extrému. Stane se osvícenským ideálem. Zdržuje se vášní a morálních účelů. Je racionální. Nadřadí realismus nad moudrost, dokonce i když to vede k sebezničení. Tyto akty přizpůsobení Podzemního člověka zničily imperiální Rusko a stejně tak zničí i nás.

"Nikdy se mi nepovedlo něčím se stát: Ani hříšným ani dobrým, ani lotrem ani čestným člověkem, ani hrdinou, ani hmyzem," napsal Podzemní člověk. "A nyní žiji život ve svém koutě, poháněn zlomyslnou a naprosto zmatenou útěchou, že inteligentní člověk se nemůže vážně stát ničím, a že pouze hlupáci se něčím stanou." (Srovnej: "Tu poznal jsem, že vřava ta je nával,/ těch tvorů nával hnusný, přeošklivý/ jež Bůh ni ďábel za své neuznával." Dante Alighieri: Božská komedie, zpěv třetí. Praha 1958. S.20. Překlad O.F.Babler.)

Tihle blázni nás zatáhli do světa permanentní války. Dovolujeme bláznům ničit kontinuitu života, rozložit všechny systémy - hospodářský, sociální, environmentální a politický - které nás podporují. Dostojevskij nebyl vyděšen zlem. Byl vyděšen společností, která už neměla morální odvahu konfrontovat blázny. Tito blázni nás zavedli do propasti. Z trosek se nevynoří nic nového - jen tvář nestvůry, která dosud zůstávala skryta za fasádou.

Zdroj: ZDE

Vytisknout