Neplatíš, myslíš...

22. 5. 2009 / Ladislav Žák

Tak nějak zní jedna z možných negací státem popularizovaného sloganu "Nemyslíš, zaplatíš", za který jsme všichni díky tomu, že někdo opravdu myslel na sebe, společně zaplatili asi sto miliónů korun. Dá se to samozřejmě interpretovat i tak, že proto, že jsme u voleb moc nemysleli, tak teď platíme jako mourovatí. S těmi volbami jeto ovšem jen takový povzdech, protože platí zcela jasně myšlenka sloganu nasprejovaného na zeď nedaleko Hlavního nádraží v Praze, který říká, že kdyby mohly volby něco změnit, tak už by je dávno zakázali.

Velice se mi líbí, jak se u nás zvedla vlna solidarity s neplatiči a někteří politici si z toho udělali dokonce výbornou předvolební kartu. Kartou neplatičů hrají ovšem i ti, kteří proti nim bojují a sbírají politické body na rozmýchávání zástupné nebo přímé nenávisti k nim a volají po konečných řešeních všeho druhu. Je jen přirozené, že jeden politický tábor generuje vznik druhého a vzájemně se posilují.

Padají naprosto hloupé a iracionální argumenty, hovoří se o rasismu a nedostatku sociálního cítění- konec konců ty hrozné bláboly známe všichni. Jediné, co naprosto uniká v této vřavě, je ta okolnost, že někdo si neplní své povinnosti a neplatí. Je neplatičem. Rovněž celá řada dalších lidí si neplnila své povinnosti a neřešila tento problém, když vznikl. Nebylo to populární. Teď, v době snížených příjmů obecních rozpočtů, tento problém nabyl takového rozměru, že ohrožuje doslova celou obec.

Problém se stal tak velkým, že se v něm dlužníci cítí anonymní a neplatí o to více. Navíc jsou na tom objektivně hůř a hůř a hlavně jich přibývá. Najednou jsou neplatičem i členové rodiny, která ještě vloni byla na dovolené v Řecku, má auto, byt, hypotéku a děti na vysokých školách. Naši politici si z toho udělali jen a pouze předvolební téma, ve kterém nejde o řešení ani zbla, ale naopak jde jen o to někoho urazit a diskvalifikovat. Ukázat se v televizi.

Náš stát se nám ústy statistického úřadu snaží namluvit, že ví, kolik a jakých nás bude v roce 2065. Pokud by snad někdo chtěl posoudit, na kolik jsou tyto drahé expertizy relevantní, tak si stačí přečíst ty staré a porovnat je s dneškem. Trochu mi to připomíná situaci, když někdy kolem 15. listopadu 1989 zavládla v komisi pro přípravu ekonomického programu XVIII. sjezdu KSČ radostná shoda na tom, že v roce 2015 povede pod Tatrami rychlodráha, ovšem nikdo nemyslel na to, že jde o poslední jednání této komise plné moudrých mužů a koryfejů věd ekonomických, sociologických a prognostických.

Mně by úplně stačilo, kdyby si tento stát dokázal uvědomit a statistický úřad vypočítat, kolik lidí nebude v roce 2010 schopno splácet své běžné životní náklady a kdyby s tím začal proboha něco dělat. Možností a nástrojů je k tomu dostatek. Ovšem v období loutkové vlády je zvláště těžké se dohodnout, kdo by z takového dobrého vládnutí směrem k občanům měl brát prebendy a tak se raději nebude dělat nic. Vaření stokrát dobrého dortu modrého pejska a oranžové kočičky tak pokračuje. Servírovat se bude za velké peníze zbylým platícím až do toho posledního...

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 22.5. 2009