Asi jsem také podlehl obamamánii. Od černého muže v Bílém domě, který se na krátký čas ocitl v Praze, jsem asi čekal zázraky. Ne, zázraky jsem nečekal. Ale alespoň o trochu větší pravdu a pokoru v jeho slovech. Tu, kterou jsem z úst těch jeho bílých předchůdců nezaslechl ani přes zesilovač. Dav lidí, shromážděný na Hradčanském náměstí, posiloval mé očekávání. I přes obrazovky televizí bylo cítit napětí a vzrušení.

Noblesní ceremoniál, vzorně přicházející, pochodující, zdravící a odcházející hradní stráž s prezidentskou standartou, důstojně se vedle sebe pohupující dva muži -- prezidenti, posléze na piedestal vystoupivší se svými chotěmi. Někteří si všimli, že ta Obamova modelka se tvářila trochu znuděně. Proč nás ti Češi otravují s nějakými formalitami? A pak ale přišlo to, co asi přijít nikdy nemělo: Hubený černý muž začal řečnit. O politice.

České média měla okamžitě po ukončení Obamova projevu jasno. Americký prezident prý "okouzlil" své posluchače a přednesl "historický" projev. Opravdu?

Obama s charismatem, které mu skutečně nelze upírat, přednesl snůšku bezobsažných banalit a standardních velkoplošných frází o demokracii.

Ano, v projevu Baracka Obamy zazněla slova přátelství k českému lidu a státu, které byly prošpikovány povinnými zmínkami o T. G. Masarykovi. Za ně mu lze poděkovat. Proč nám ale -- proboha - děkoval za sametovou revoluci? Neměli bychom tedy my teď poděkovat Američanům- na oplátku - třeba za takového velikána, který by bez amerických peněz nikdy nevyrostl, jako je Václav Havel? Přátelství k českému lidu mohl Obama dát najevo mnohem důrazněji než obehranými připomínkami Masaryka (které navíc v podtextu naznačují, že bez Američanů by český stát neexistoval, jako kdyby nebylo pravda, že český stát na rozdíl od USA existoval dávno v časech, kdy neexistovalo ani pouhé slovo "Američan"). Třeba tím, že by nás ubezpečil, že americký radar v Brdech bude tehdy a jen tehdy, pokud s tím my, čeští občané, vyslovíme souhlas v celonárodním referendu. To by teprve bylo slovo do pranice. Jenže sahá americké řečnění o demokracii a vývoz demokracie až tak daleko, jako je respektování vůle jiných národů?

Zmínka o roku 1968 by snad byla na místě. Pokud by americký státník alespoň náznakem dal najevo pochopení, že "socialismus s lidskou tváří" byl něco poněkud jiného než systém, který zde máme nyní a který Američané měli vždycky a zřejmě navždycky. Z Obamova vidění světa jako sláma z bot čouhá přesvědčení, že ta americká verze "svobody" je ta jediná pravá a žádoucí a že Amerika je ten hlavní hrdina světových dějin, který vede svět k zářným zítřkům.

Když zářnou přítomnost světu již zajistil.

Zato připomínka o tom, že Amerika byla první zemí, která kdy použila atomové zbraně, navíc zbaběle proti civilistům, byla na místě. Třebaže alespoň s náznakem výčitek svědomí. Namísto toho přišlo velkohubé: A my proto máme největší zodpovědnost....

"Historický" Obamův návrh na zbavení světa jaderných zbraní je spíš nehorázný než chvályhodný. Od země, která dává na zbrojení více než 50% celosvětových výdajů a která si z vývozu zbraní a zabíjení učinila ten nejfantastičtější byznys, ta slova zněla velmi falešně. Pokud by Obama vyzval ke světu beze zbraní -- a mohl by se zavázat k tomu, že Amerika přestane vyvážet zbraně řekněme například o 20 % každý rok, byla by to frajeřina. A takhle? Vypadá to spíš jako šikovná lest. Vzdejte se podstatné části arzenálu svých jaderných zbraní, vyzývá Amerika těch několik zbývajících jaderných mocností, a pak už proti nám, kteří stále rychleji hromadíme nejaderné zbraně, nebudete mít sebemenší šanci na ubránění svých národních zájmů.

Asi bylo vskutku bláznivým idealismem očekávat o amerického prezidenta něco jiného.

Třeba něco na způsob omluvy za to, jak Amerika před 6 lety světu lhala o zbraních hromadného ničení v Iráku a za následných šest let hrůzy, kterou do jedné z kolébky civilizace přivezli američtí vojáci a nazvali to "vývozem demokracie". Třeba za vraždění Afghánců, kteří se nechtějí smířit s okupací své vlasti cizáky a jsou za to označováni za "teroristy". Nebo za předtím "humanitárně" bombardovanou Jugoslávii a pak za následné vyhnání většiny Srbů z Kosova, k němuž došlo pod patronátem NATO. Omluvy za Bushe mladšího, staršího i za Clintona a možná i za celý panteon předchozích prezidentů, kteří ve světě šířili americkou "demokracii" mečem a ohněm. Prý jen J. F Kennedy, jak se šušká v kruzích konspiratologů, se chtěl vymknou té ďábelské mafii loutkoherců v pozadí -- a jak dopadl?

Pokud by nějaký americký prezident chtěl skutečně otevřít všechny americké kostlivce ve skříni, jeho projev by byl nesmírně dlouhý a také jednotvárný: Omlouvám se, promiňte, prosím o odpuštění, odpusťte, už nikdy více.....

Ne, Obama skutečně není Gorbačov. To jen závity mé mysli mi nejspíš jen podsunuly evokaci starou 22 let. Prahu tehdy navštívil jiný politik, který reprezentoval úplně jiný politický systém. Bylo to taky v dubnu. Na rozdíl od toho letošního slunečně rozzářeného to byl duben velmi deštivý, studený a pochmurný. V ulicích Prahy jsme ovšem tehdy generálního tajemníka také vítali jako blázni.

Zdá se, že tato naše upjatost na mocné tohoto světě přímo úměrně roste s nedůvěrou k našim vlastním politikům. Od nich už nemůžeme čekat vůbec nic. Kromě nějaké zvlášť rafinované a originální křivárny nebo podrazu nebo urážky jiného českého politika -- a tak stále vyhlížíme mesiáše z ciziny.

Ale Americe, zdá se, žádná perestrojka nehrozí.

Vládnoucí parta je pevně zabetonovaná ve svých prázdných a kluzkých frázích, které ji dovolují pod záštitou lidských práv spouštět akce, v nichž umírají lidé. Americké "gulagy" tedy zřejmě nebudou nikdy otevřeny veřejnosti a přiznána pravda o nich. Nikdy nepřijde žádný Chruščov ani Gorbačov.

Jestli je tedy možné v něčem spatřovat rozdíl mezi někdejším socialistickým blokem šéfovaným komunistickými stranami a dnešním systémem "demokratickým" -- ale mohli bychom ho klidně nazývat i jinak, nejen po marxisticku kapitalistickým, ale třeba superpokryteckým -- je to především v té neúprosné stejnosti frází, slov, myšlení i činů "demokratů".

Za těch skoro 250 let jsou stále stejní. Nic nepochopili, nikam se neposunuli. Žádné pokání se nekonalo. Na konci 18. století s klidem v srdci i duši stříleli Indiány. Dnes Afghánce. Nebo svému izraelskému spojenci dovolují střílet palestinské Araby (jestlipak se Obamova náhlá protijaderná horlivost vztahuje i na stovkou jaderných pum disponující Izrael?). Vůbec jim to nepřijde divné. Na vrcholu lidských "svobod" stále stojí svoboda kupců a čachrářů, pro niž musí být vlády i jednotlivci ochotni k sebevětším obětem.

Předkové Baracka Obamy pocházeli z Keni, z níž kdysi do Ameriky přiváželi otroky. Právě proto jsem doufal, že on nebude následovat tu dlouhou řadu protestantských bílých pokrytců, kteří před ním seděli v prezidentském úřadě. Prozatím Barack Obama zklamal. Přesto si ho ještě dnes nedovedu představit, jak zrovna on dává příkazy k válečným atakům na jiné země, jak to s lehkostí dělali ti před ním.

Možná zklame i v tom. Otěže americké zahraniční politiky totiž v rukách třímá jestřábí žena...

V obamovskou neděli ale prázdnou slámu nemlátil jen americký prezident na Pražském hradě. Šéf strany zelených Bursík se v televizní diskusi s předsedou komunistů Filipem zhrozil toho, že by "demokratické" strany, čímž tento pán myslel tu svoji a jeho dva koaliční spojence, měly vůbec debatovat s "nedemokratickými" komunisty o složení nové vlády. Tedy ty strany, které názory českých občanů -- a leckde, jako v Bursíkově případě, i členů vlastních stran, jako třeba na americký radar, přesně po "demokraticku" pohrdají a nebaví se s nimi.

Tedy stále stejný křik, který se za těch 20 let naučili lumpové, když křičí o tom, jak jsou protikomunističtí, a když si na sebe nasadili cedulku "demokraté".

Korunu blbým výrokům ale nasadil -- opět -- Václav Havel. Podle médií Obamu upozornil na to, aby v lidech nevzbuzoval příliš velké naděje. A že by se mu to poté, co je nebude moci naplnil, nemuselo vyplatit. Varování od chlapíka, který si dal do štítu nabubřelé a dokonale kýčovité "pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí" sedělo. Ještě dnes mám v paměti i ten Havlův projev z konce 1989. Disident v něm mudroval, že prý v naší zemi bude po převratu ještě více sociálních jistot než za socialismu a naopak nebude nezaměstnanost a že prý Havel se vůbec nechystá v Československu obnovovat kapitalismus a už vůbec nechce vrátit Lucernu po svých předcích, které po válce obvinili z kolaborace s nacisty. To všechno prý, dušoval se, jsou jen komunistické lži. Nebyly.

Takže co -- řečeno reaganovskou terminologií - ve skutečnosti byla ta "říše zla" a co "říše dobra"? Byly obě zlé nebo tak nějak půl na půl? Nebo obě "dobré" s tím, že co je dobro, je úplně relativní.

Budhističtí mistři by si s hádankou asi věděli rady a sdělili by: Všechno je jen iluze. Tak proč se pachtit po nějakém "dobru"?

Jenže kde bychom dnes byli, kdyby se naši předkové nikdy po ničem nepachtili a nikdy nikam nekráčeli? Byli bychom vůbec?

Pozn. JČ: V rámci férovosti je vhodné připomenout: V dnešní České republice, na rozdíl od komunistického Československa, nikoho nezavírají za názory do vězení, nebrání se zveřejňování myšlenek a hranice jsou otevřené. Každý si může dělat, co chce.