Někdo by mohl říct, že radar tak vehementně brání proto, aby nemuseli něco vracet... Podivné poselství od bývalé vlády – radarový kostlivec schovaný ve skříni pro příští časy...

Takže, přátelé - proto tu ještě jsme, proto se ještě scházíme!

Historii znáte.

Před dvěma roky se vláda rozhodla, že proti vůli většiny národa umístí doprostřed svých měst a vesnic radarové monstrum.

Přes dva roky vláda ignorovala protesty svých občanů a varovné zprávy odborníků a vědců našich i zahraničních. Předstírala zastupitelskou demokracii, argumentovala směšně, mnohdy hloupě. Falšovala data o radaru, bez skrupulí lhala.

Nakonec arogance, pohrdání lidmi a v neposlední řadě hluchota k hlasům proti radaru, zlomila této vládě krk.

S čím kdo zachází, tím také schází –

a příští vláda by si měla moudrost tohoto přísloví sakra dobře zapamatovat. Jinak může dopadnout stejně jako vláda Topolánkova.

Poslouchal jsem dnes inspirativní, mírotvorný a emotivní projev prezidenta Obamy.

Chci věřit, že myslí vážně svá slova, že komunikace a vůle domluvit se, jsou důležitější než vyhrožování nejrůznějšími zbraňovými systémy.

V létě loňského roku jsem tady na Václavském náměstí řekl, že věřím, že bude na podzim zvolen právě Obama, a pak že přístup Ameriky k ostatnímu světu nebude tak protektorský a násilný.

Držme tedy prezidentu Obamovi palce, lepší možnost ani nemáme.

Ale přesto - nezapomínejme i jemu pořád opakovat, že pro americký radar tu místo není - a že vláda, která radar prosazovala, už nemá právo o něm rozhodovat.

Tak jako se může stát, že se po volbách u nás dvě velké strany dohodnou a budou nám vládnout v pohodlné koalici, tak se může stát, že se velmoci dohodnou za našimi zády – a rozhodnou se postavit si u nás radar společně.

Jednoho rána v Trokavci otevřu okno, abych vyvětral, a američtí a ruští řidiči se mě budou ptát, kam mají složit materiál.

Aby se to nestalo, je třeba jednou provždy vytáhnout radarového kostlivce z té almary bývalé vlády a mrsknout jím z okna na hnojiště.

A k tomu bychom důrazně měli vyzvat náš parlament. Ten parlament, kde už pomalu nikdo neví, kdo s kým a proti komu kope.

Obracím se proto na ty poslance českého parlamentu, kteří ještě dnes servilně horují pro radar: dámy a pánové, nevadí vám, že stojíte proti 70ti procentům českého národa?

Že se sedm milionů lidí dívá na vaše tváře, a přitom si říká, co jste to zač, že dokážete proti vůli tolika lidí, pro prospěch svůj a svých partají, zaprodat pár stovek hektarů své země a ohrozit nás ostatní ?

Zvedněte ty ruce proti radaru!

Možná konečně získáte úlevný pocit, že jste skuteční zástupci svých voličů, a ne jenom poskoci svých stranických šéfů – a lidi si vás, možná, zase začnou vážit!

Pokud to dokážete, nemusíme čekat, jak o nás a bez nás rozhodnou zase někde na nějakém sumitu.