S touto variantou se musíme naučit žít, protože patří nejen ke sportu. Poslední volby „sto na sto“ to potvrzují.

Na Moravském Slovácku je česko-slovenská rivalita zbavena ostrých hran. Ať vyhraje kdo vyhraje, u nás se to neodrazí na konzumaci vína a slivovice. Ostatně, Ujfaluši, Grygera, Baroš, Jankulovski, Sionko, Rozehnal, Polák – samí krajani. Peníze vydělávají v cizině, něco přivydělají v Praze. Manšaft jak manšaft. Hlavně, aby novináři správně pochopili, že jsou také součástí vybrané jedenáctky, psali se vší slušností jak v Blavě o panu Ficovi, tak v Praze o poslancích, a pak si mohou psát o fotbale co je napadne.

Fotbal se podobá prezidentským volbám. Těm na Slovensku. Protože tam lidé volí přímo a tudíž nesou odpovědnost za vstřelené branky. Jestliže Fero z Nitry hodí svůj hlas Radičové, jeho hlas Radičová dostane, i když posléze volby nevyhraje. Po celé volební období může vyprávět, že nevolil Gašparoviče, Gašparovič není jeho prezident, a je mu jedno, jestli vítěz je nadstranický a prezident všech Slováků. V Česku hodíte hlas Melčákovi, a do konce volebního období zíráte, co všechno je možné i nemožné. A to prosím nebyly volby prezidentské, ale parlamentní. Proto nás přímé prezidentské volby nezajímají, zklamání jsme si užili dost a dost v těch parlamentních, naši poslanci nás dobře znají, vědí o nás všechno, a budou tedy dělat možné i nemožné, jen aby nás ochránili před nějakými přímými volbami. Alespoň se nemusíme trápit jako neúspěšná prezidentská kandidátka Zuzana Martináková, pro níž byla volba jen „bojem o to, či bude mať svojho prezidenta Fico alebo Dzurinda“.

U nás na Moravském Slovácku se také nestrašíme hospodářskou krizí. Žádné velké Změny či Dokážeme to! (Dzurindova SDKÚ, Iveta Radičová), ale Skúsenost'a Stabilita (Robert Fico a jeho Směr a spřátelená SNS). Žasneme však, neboť slovenská vláda zavedla pro své nezaměstnané bezplatné cestování státními dopravními prostředky, protože to má smysl, lidé bez práce se mohou poohlédnout v jiných městech po vhodné práci. Konečně, nejsou ty naše vlaky čím dál tím víc prázdnější?

I zdejší fabrikanti jsou trochu cinklí svým vztahem k rodné hroudě, jestliže majitel železáren ve Veselí nad Moravou Zdeněk Zemek přebudoval dvě patra ve své správní budově pro nadaci Moravské Slovácko. Vystavují tam přes 300 výtvarných děl sochařů a malířů jako byli Joža Úprka, Antoš Frolek, Cyril Mandela aj. Vstup volný pro veřejnost. Stejně jako pro mladé do 26 let ve Francii. Opět jsme víc evropští, my, tady na Moravském Slovácku. Vždyť i Joža Úprka opustil AVU v Praze – nebyl spokojený s konzervativně smýšlejícím českým městem – a dostudoval v bavorském Mnichově. Jeho syn byl rovněž velký internacionalista, když po Mnichovu usiloval o připojení Moravského Slovácka ke Slovenskému štátu...

Nechci ale upadnout do apologetiky česko-slovenské vzájemnosti. Bývalý prezident Slovenské republiky Robert Schuster nedávno debatoval se studenty hradišťského gymnázia. Velmi si pochvaloval svoji Schusterovu drienkovicu, která vyléčila kašlající paní Clintonovou, cituji: „Ochutnala to, obrátila oči v sloup a řekla, že je to strašně silné. Vypila celou půldeci a stal se zázrak. Jako kdyby uťal, začala mluvit a už nezakašlala. Brala to jako zázračný lék, prý i pro manžela“. Je škoda, že Barack Obama mezi Prahou a Ankarou vynechal zemi s tak zázračnými prostředky na léčbu chřipky. Možná že by si pak dokázal poradit i s tou „chřipkou“ bankéřskou.

Protože nakonec jde vždy jenom a pouze o víru. S tou wallstreetskou máme své zkušenosti. Amíci by měli slyšet i odpověď slovenského prezidenta na hradišťské škole na otázku: Musel jste někdy v éře socialismu svého Boha zapřít?

„Zeptali se mě, jestli jsem vypořádaný s náboženskou otázkou. Řekl jsem, že ano, ale myslel jsem to úplně jinak, než si to mysleli oni. Bylo období, kdy jsem se hodně bál. Později jako předseda krajského národního výboru jsem přijímal církevní hodnostáře a straně jsem o nich musel podávat hlášení. Jednou mi ale děkan povídá: „Pane předsedo, my o vás všechno víme, ale nebojte se, nepovíme.“

Obama toho v Praze namluvil víc než dost. Ale nemusí se bát, my tady na Slovácku to na něho nepovíme.