Teorie Jiřího Štického je navíc tak "současná", až její bizarnost zaráží. Podle jeho soudu totiž by nás před momentální (dlouhodobou) krizí - před propadem růstu, rostoucí nezaměstnaností, poklesem vývozu, klesajícími výdaji domácností atd. - zachránilo, kdyby ministr Sobotka - pochopitelně sociální demokrat, neboť MfD vidí zásadně zloduchy pouze na levici - v oněch letech nevydával rozmařile peníze, "získané díky vysokému růstu", obratem nad rámec, k němuž se zavazovala tehdejší koaliční (!) vláda. (Kde byl tehdy Miroslav Kalousek!?)

Redaktor Štický zcela v duchu svých neoliberálních mistrů spatřuje kořeny krize ve finanční sféře, neboť mít dnes "prožrané" peníze, přistáli bychom v krizi měkce. Ovšem finanční guru Kalousek, nejsa Sobotkou, by sotva rozmařile vydával peníze takto zachráněné sklářům, jimž zavřeli továrny bez vyplacených mezd, a už vůbec ne chamtivým cizincům ("chamtiví" není termín ekonomický, použil jej ministr vnitra, ne financí), kteří nečekaně propuštěni a zcela bez prostředků jsou náhle - opět podle Langra - potenciální kriminálníci. (Poznámka osobní: Marně se snažím vzpomnět si, jak jsem prožral 300 Kč, které mi k důchodu přidávali v letech 2004 - 2006, vím však podrobně, jak 200 Kč, o něž mi důchod zvýšil pan ministr Nečas, zmizelo v 500 Kč, o které mi zvýšili činži.) Nikoli, moudrý ministr financí, který odpíral vidět přicházející krizi a jako důsledný optimista vycházel při sestavování rozpočtu z vysokého hospodářského růstu - rozočet se přece dá kdykoliv korigovat, by jistě nedovolil nemoudrým občanům ušetřené peníze prožrat, jistě by je použil ke snižování daní (ne však pro všechny).

Ovšem ani Jiří Štický ani pan ministr nejsou v receptech na léčení krize sami. Další ekonom, s jehož názory nás Fronta, mladá dnes dvacet let, často seznamuje - ekonom, který ještě před několika málo měsíci rovněž odmítal možnost krize v této blahobytné zemi, proto asi dnes mimo jiné člen NERVu - by viděl "raději švarcsystém než lidi na dávkách." ("Dávky" jsou mimochodem pro "ekonomy" tohoto ražení sprosté slovo, většinou považují ty, kdož je pobírají, za povaleče, kteří cizopasí na společnosti.)

Proč by dal přednost systému, jistou dobu považovanému za podvod na státu (sám bych řekl "na lidech", jenže v myšlení těchto expertů neexistují "lidé", nejvýš "pracovní síly")? Inu, vysvětlení je nasnadě. Zaprvé, jsem-li "svočka" - SVČ, samostatně výdělečně činný - jsem sice zaměstnán, právně ovšem nikoli v pracovním poměru, takže statistika mě nevede mezi "zaměstnanci".

Jinými slovy, řekne-li mi ten, pro nějž pracuji - jenž ovšem za mne neplatí žádné dávky, nejsem přece jeho zaměstnanec - v pátek, že v pondělí už nemám přijít, nemá vůči mně ani on ani stát žádnou další povinnost. Legálně jsem přece podnikatel. Statistika mne jako nezaměstnaného nevykáže, to jí ulehčuji. Jazykem Jiřího Štického řečeno, nemám-li co do huby, je to jen a jen moje starost. Zadruhé, Pavel Kohout - prosím neplést s bývalým disidentem, jehož názory jsou lidštější - považuje dávky za cosi, co zatěžuje stát, kromě toho zdražuje pracovní sílu a činí "trh práce" méně "flexibilním". Tím méně pak můžeme konkurovat třeba Číně nebo Vietnamu, jejichž "pracovní síla" je mnohonásobně levnější. Takže zaveďme švarcsystém.

Ne všichni NERVáci se na těchto názorech možná shodnou, ale přinejmenším podstatná menšina sotva zaváhá. Přece nedovolí, pokud je to v jejich popisu práce, aby si prostoduší občané i nadále prožírali plody práce - čí?