Kdyby se však Ivan Langer narodil jako Nguyen Van Thuong, syn rolníka z vesnice vzdálené sto kilometrů od Hanoje, nabídka české vlády na "dobrovolný návrat" by ho určitě nenadchla.

Nguyen Van Thuong je jedním z tisíců Vietnamců, které náhončí personální agentury přesvědčili o tom, že když složí cca 10 tisíc dolarů, tedy přibližně 200 tisíc korun, dostanou se do zaslíbené země a stanou se z nich po čase boháči. Půjčili si ty peníze s tím, že je po dvou, třech letech splatí. Práci ztratili po několika měsících, týdnech či dokonce v řádu dnů. Česká vláda, která stejně jako její předchůdkyně léta tolerovala činnost mafiánských agentur, jim nabídla odškodné ve výši zhruba 35 tisíc korun na osobu -- letenku a 500 eur. Rozdíl je spíše plus než minus 165 tisíc. Pro Nguyena astronomická částka. Za těchto okolností udělá pochopitelně všechno pro to, aby zůstal a ty peníze si prostě vydělal.

Vláda rozjíždí policejní a byrokratickou mašinu s cílem dostat cizince, kteří ztratili práci, ze země. "Dobrovolný návrat" s cukříkem letenky zdarma a bonusu pěti set eur je opatřením, za nímž je připravený pořádný bič. Cizinecká policie má připravené masivní pobytové kontroly s cílem vypudit z této země lidi, v nichž vzbudila naději. I ten cukr je sporný, protože je hrazen na úkor daňových poplatníků, kteří situaci nezpůsobili. Přijme jej možná desetina oslovených, a to kdoví zdali. Jak již bylo řečeno, do konce pololetí ztratí práci desítky tisíc cizinců. Pokrytecká nabídka je určena pro první dva tisíce, čili zlomeček tohoto počtu. O to větší dráždidlo znamená pro národovecké xenofoby -- stačí jen nahlédnout do "diskusí" na českých zpravodajských serverech.

Praxe záhy ukáže, jak to skutečně je. Vietnamcům, Mongolům a dalším cizincům v tísni by daleko více pomohlo, kdyby jim vláda v jejich tíživé situaci dala možnost přerušit pobyt na platná (a mnohdy bohužel úplatná) víza a pokud se situace u nás změní, v rozumné lhůtě se vrátit. Třeba i za předpokladu úhrady nákladů na jejich nynější vycestování. Výhody takového řešení jsou nasnadě, ušetřily by se přinejmenším miliony na pobídkový příspěvek. Variant je bezpočet, neziskové organizace pracující s cizinci jsou připraveny na jejich realizaci spolupracovat. Stačí jediné: aby si před nimi vláda přestala zacpávat uši.

To bychom ale zřejmě chtěli příliš. To, co ze strany vlády vypadá jako obrovská velkorysost, kompenzuje administrativa nekompromisní tvrdostí v policejní praxi. Na každý pokus přimět ji k lidštějšímu postupu odpovídá s tím, že "je nutno dodržovat zákony". Jako by zákony byly nějaký deus ex machina -- ale ony nejsou. Vytvářejí je a na jejich aplikaci dohlížejí stejní lidé, kteří na ně potom alibisticky odkazují.

(Autor je jednatelem sdružení Most pro lidská práva v Pardubicích)