Kdo by k něčemu takovému jako je správné chování a jeho hledání vyzýval, bude jistě posmíván jako idealistický naivka, obyčejný pacifista či hlupák.

Nemůžeme například bojovat proti teroristům, když netřímáme svoji vlastní Achillovu patu. Pomineme, kdo je, a kdo není terorista, neboť iniciativa (vina) se ve válce tak rychle střídá, že mstou a odhalováním pravého viníka a příčin konfliktu se ztrácí čas a síly na jeho mírotvorné uzavření. Co na tom, že se dnešní vítěz opájí spravedlností, silou a vítězstvím? Zítra bude o to více zhanobeným poraženým.

Jistě spousta mudrlantů vyskočí a budou ihned demokraticky polemizovat o tom, co je a není správné chování. Je to snadné zjistit pouhým pozorováním sebe. Můžeme si být dnes docela jistí, že naše osobní chování poplatné obecnému je špatné. Je to dobrý základ k tomu, abychom zjistili jaké chování je správné. Nebo opět jako vždycky potřebujeme, aby nám "svobodným občanům" podobně jako slepým a hloupým ovečkám někdo neustále vysvětloval, co je správné, a nutil nás k tomu, co máme dělat?

Ten, kdo vyzývá k závislosti, není pravým vládcem a netřeba jej nijak dobrovolně poslouchat. Dnes se ani vážené hlavy státu nestydí velkohubě vyhlašovat, že v totální závislosti na mezinárodním obchodu je nějaká prosperující budoucnost lidstva. A naivní občané závislí na využívání a práci druhých takovým hloupostem věří. Lži o volném trhu, svobodě, demokracii a soběstačnosti mají pouze takticky zakrýt podstatu zlovolného zavlékání lidstva do naprosté závislosti na peklu (utrpení).

Vyskakujeme si proti bývalým a velkohubě vyhlašovaným velkým bratrům, zatímco oni třímají naše paty. Nové vyhlédnuté bratry věrolomně opěvujeme, chceme jim oddaně svěřit svá "srdce", zištně své celé své nohy, a základní fakt naší věrolomnosti a závislosti neřešíme. Neubližujeme tím jen sobě, ale i druhým, dokonce i těm všem velkým bratrům. Jestliže jsou hloupí, naši věrolomnou loajalitu ke své škodě přijímají.

Do Evropy patří Amerika, také blízká, střední a vzdálená Asie, ale nikoliv Rusko. Mohou nám prodávat své suroviny, ale když nás nebudou poslouchat, tak si je od nich asi nekoupíme. Každý je přece jako my za peníze schopen všeho.

Jeden příklad z historie. Před První světovou válkou navštívil Západ (Evropu a Ameriku) jistý pan Vivekananda z Indie, žák Ramakrišnův. Usilovně a téměř zbytečně kázal o jednotě všech náboženství, a o jejich společné podstatě. Dopadlo to totiž právě tou První světovou válkou. Co nám, civilizovaný lidem, bude nějaký špinavý a chudý Ind kázat! My přece víme nejlépe, co je správné! Vždyť ti druzí přece také nejsou dokonalí a nechovají nijak nejlépe. Co by nám něco vykládal nějaký indický kazatel, náš Hus nebo husa?

Je to opravdu tak těžké, začít se chovat správně k nejlepšímu pospěchu všech i sebe? Mám pocit, že je to právě (vzhledem ke gravitaci) to nejtěžší na světě, a proto raději necháme celý ten zatracený a zpropadený svět i sebe samotné padnout do těch nejnevýslovnějších utrpení horoucího pekla. (Moderní ekonomové a filosofové ovšem vylučují, že by bylo možné něco činit ku prospěchu všech. Navíc to zapáchá diverzí a totalitní ideologií. Zato učinit něco prospěšného jenom pro sebe, a tím potažmo všechno špatné pro všechny i sebe, není žádný problém!)

Jistě máme obavy o obrovské investice, na kterých se tak pěkně přiživujeme, a které jsme do šíření naší kulturnosti, humanity, svobody, míru a demokracie vložili. To je máme jen tak umořit? A proč ne? Vždyť amortizace špatných investic je nejlepší investicí v případě pochopení správného jednání a poznání pravdy, která je přece tou největší a nejvyšší hodnotou. Nebo jako Pilát nepochopíme ticho jako odpověď na svoji polemickou otázku? Pokud to nevíme, musíme ovšem znovu investovat do dalšího ještě hroznějšího poučení, která nás zákonitě čeká.

No, nebuďme naivní. Hlas osamělých na poušti není v bitevní vřavě a na opojném a majestátním trůnu momentálně mocných přece nijak slyšet.