A konečně, musel jsem se propracovat k bolestnému poznání, že zmizel sen, o němž jsem až dosud nevěděl, že ho mám. Izrael, jak pro mě dosud existoval, nebyl nikterak nutně totožný s imperialistickou mocností vychvalovanou doktorem Jochem. Asi stejně, jako mi Spojené státy nesplývají s Bushovou administrativou, věřil jsem, že malá země v Asii představuje výspu západní kultury, jejíž vnitřní potenciál je mnohem větší, než co aktuálně předvádí. Teprve teď doopravdy vidím, že to byl sen -- a masakr v Gaze přišel jako náhlé prásknutí dveřmi, které skoncuje s vábivými obrazy, zanechá v srdci znepokojení a znova usnout již nedovolí.

Nejsem ale sám, kdo o tento sen přišel - takových jako já je teď v Evropě velmi mnoho. Spolu s evropskými národy navíc opouští stejný sen i významnou část evropské diaspory, a dokonce ještě mnohem otevřeněji k dochází k témuž v USA -- zemi, na jejíž diplomatické pomoci zprostředkované místní lobby Izrael existenčně závisí. Není žádným tajemstvím, že Barack Obama měl v plánu řešit izraelsko-palestinské vztahy diplomatickými prostředky, a že to byl centrální bod jeho blízkovýchodní i středovýchodní politiky. Ve prospěch zmíněného postupu mluví pádné argumenty. Nahlížena z obou zmíněných hledisek, válka v Gaze není jen nesmyslným zlým činem, kdy majitel domu s výmluvou, že čelí jedovatému hmyzu, v rozporu s právem rozstřílel brokovnicí celou ulici. Je to i projev sebevražedné blbosti, jaká hned tak nenajde obdoby.

Kdysi existovalo francouzské Alžírsko. Představovalo ferment, který zrodil nebo výrazně poznamenal významné autory, jakými byli Albert Camus nebo Jean-Francois Lyotard. Když se však soužití s místním etnikem stalo nemožným, ukázalo se, že ani čtyřista tisíc skvěle vyzbrojených francouzských vojáků nedokáže zničit dvacetinásobně menší místní guerillu. Nedokázali to, přestože na válku vydávali dvacetkrát více než Alžířané, a přestože ve srovnání s nimi měli jen nepatrné ztráty na životech. Nedokázali to, přestože důstojnický puč výrazně přispěl k politické změně v samotné metropoli, a přestože tajná organizace OAS v čele s Raoulem Salanem využila k nátlaku na de Gaulla i teroristických metod. Válka skončila ústupem metropole -- a velmi zajímavý a svébytný kus koloniální Francie prostě zanikl.

Změna demografických fakt je mimo dosah i těch nejpromyšlenějších a nejlépe zorganizovaných PR kampaní. Žádné zaklínání nepomůže. Pokud stát Izrael včas nenajde způsob, jak uspořádat své vztahy s Araby, jednoho dne prostě zmizí z mapy, stejně jako francouzské Alžírsko. Tradice židovského národa bude dál žít v diaspoře, kde před 14. květnem 1948 vydržela tíhu celých staletí.

Alternativně může vláda v Jeruzalémě leda zkusit pobít všechny obyvatele arabských zemí, do jednoho.