Rakety jsou průběžně opravovány a získávají technická zlepšení, aby byla prodloužena jejich plánovaná životnost. Tu mají potvrzovat následně prováděné testy. Faktem je, že modernizace strategických raketových sil patří mezi nejdůležitější úkoly, které musejí ozbrojené síly Ruské federace splnit v nejbližších deseti až patnácti letech.

Rakety RS-20B a RS-20V, známé také jako 15A18B a 15A18V, popřípadě i R-36MUTTCh a R-36M2, jsou hlavními kandidáty na komplexní modernizaci, a to z hned několika důvodů. Je to nejen jejich technologická kvalita, která jim umožňuje zůstat bojeschopnými mnohem déle, než se zpočátku předpokládalo, ale i jejich vysoká bojová účinnost. Tyto střely mohou nést až deset samostatně naváděných nukleárních hlavic s ekvivalentem po 750 kilotunách a naprosto si zasluhují svoje jména; Rusové jim přezdívají Vojevoda (Vévoda), kdežto v kódu NATO se označují jako SS-18 Satan, což mluví samo za sebe. (S délkou přes 34 m a startovní hmotností přes 200 tun jde o jednoznačně rekordní zbraně; pozn. LVI)

Nyní mají Ruská vojska strategického nasazení (RVSN) přibližně 75 střel R-36MUTTCh/M2, které tedy mohou nést až 750 hlavic. Pokud se podaří jejich životnost prodloužit na 30 let, lze je ponechat ve službě přinejmenším do poloviny příštího desetiletí, a poslední vyrobené střely by mohly zůstat bojeschopné až do jeho konce.

Velitel RVSN Nikolaj Solovcov řekl, že toto opatření by mělo vyřešit otázku naléhavosti a dát Rusku čas na vývoj nových mezikontinentálních raket, a to včetně těžkých, které by nahradily rakety Vojevoda. Pokud se to podaří, RVSN budou mít odstrašující arzenál zahrnující tři typy špičkových balistických střel, a to lehkou RS-12M2 Topol-M dopravující jednu až tři hlavice, střední RS-24 Jars se šesti hlavicemi a konečně novou těžkou mezikontinentální zbraň, jež by nahradila stávající těžké rakety Vojevoda.

Existují ovšem závažné problémy, které by v případě svého neřešení mohly tyto plány snadno zhatit. Na prvním místě je to skutečnost, že rakety Vojevoda produkoval podnik Južmaš, který sídlí v Dněpropetrovsku na Ukrajině. Vybavení potřebné pro modernizaci dodává rovněž tato firma. Vzhledem ke komplikovaným vztahům Ruska a Ukrajiny proto nelze zaručit spolehlivé dodávky materiálu, což by samozřejmě mohlo velice ovlivnit bojeschopnost raketových divizí v Užuru a Dombarovsku s raketami Vojevoda.

A vývoj nové balistické rakety také nebude snadný. Podnik Južmaš totiž v období Sovětského svazu zajišťoval takřka všechno, co se týkalo těžkých mezikontinentálních balistických raket. Která firma nebo konstrukční kancelář v Rusku jej může nahradit? Jejich seznam je omezený a celá věc se ještě komplikuje nedostatkem průmyslových kapacit. Soudobé výrobní kapacity ruských zbrojovek by musely být výrazně rozšířeny, aby zvládly produkci nové střely, a to za poměrně krátkou dobu, protože životnost raket Vojevoda nelze prodlužovat navždy. (Výrobní kapacity ruských zbrojovek již dnes nestačí plnit požadavky, které na ně jsou kladeny ruskými ozbrojenými silami i zahraničními zákazníky; pozn. LVI)

RIA: Voevoda’s second youth ZDE