Gruínsko-americké linie se nejvíce drželi poslanci z Estonska a Maďarska, Juščenkovská část ukrajinské delegace (i bývalý sovětský generál) a poslanci z Albánie. Zástupci Česka zastávali umírněná, standardně evropská stanoviska. I jindy tvrdě protiruský švédský poslanec Göran Lindblat, předseda výboru pro politické záležitosti, se držel zpátky. Evropa nechce být nástrojem Bushovy protiruské politiky - to bylo z jednání cítit a to sdělili plénu i poslanci European People's Party (lidovci) jako v Evropě nejsilnější politická frakce.

Některé výroky - "Válka nezačíná prvním výstřelem" nebo "Okupace Kypru je jinou okupací než okupace jiných zemí" či gruzínský výrok "Osetie je přece součástí Gruzie, tak si ji můžeme bombardovat" působí až úsměvně, kdyby vždy neznamenaly tragédii tisíců lidí. Zástupci estonské delegace praví s odkazem na Čečnu, že "na Rusko si musíme dát pozor, protože tam roste velký ideologický antidemokratický nepřítel Západu, a proto je potřeba proti Rusku bojovat." K tomuto výroku je třeba dodat jedno: V době 2. světové války Estonsko vítalo nacistická vojska jako osvoboditele od Stalinova útlaku. Od roku 1940 do roku 1945 bojovalo sto tisíc estonských vojáků v divizích SS. Prokazatelně zlikvidovali estonští vojáci pod vlajkou s hákovým křížem 15 000 Židů z celé Evropy... 5. června 2004 byla v českých médiích otištěna informace, že v estonském Pärnu usilují o vybudování místního muzea jednotek SS a málem zde odhalili památník estonským příslušníkům SS.

Oproti tomu výroky italských poslanců o tom, že "Evropa potřebuje Rusko a Rusko potřebuje Evropu" vyjadřují střízlivý vyvážený postoj většiny zemí. Zaznívá kupodivu i kritika vedení Rady Evropy za předešlé přílišné a nekritické naslouchání Gruzii. Evropa se učí hledat společnou zahraniční politiku po svém neuváženě rychlém rozšíření. A jde to těžce.

Během předvčerejšího slyšení v Senátu dle informací Britských listů konstatovala americká vojenská rozvědka, že tím, kdo rozpoutal tuto válku, byl Saakašvili.