Ačkoliv Spojené státy dlouho a ostentativně kritizují porušování lidských práv v Číně, což bylo zvlášť citelné v souvislosti s nedávnými nepokoji v Tibetu a v průběhu olympiády. Tato kritika je lichá, neboť se tu samy prostřednictvím nadnárodních koncernů na porušování lidských práv aktivně podílejí. Publicistka Naomi Klein v rozhlasovém pořadu Democracy Now! uvedla, že uspořádání olympiády v Pekingu umožnilo Číně a americkým společnostem jako IBM, Cisto, General Electric, Google a Yahoo uzavřít mnohamiliardový obchod. Tento byznys spočíval ve vytvoření rozsáhlého bezpečnostního a kontrolního aparátu, například rozmístěním 300.000 bezpečnostních kamer v samotném Pekingu, kontrolou internetu ale i výstavbou "bezpečnostních zón" v dalších 600 čínských měst. Oficiálním důvodem se stalo zajištění bezpečnosti sportovců, celebrit a politických elit v průběhu olympiády. Skutečným a dlouhodobým záměrem čínské vlády je však monitoring činnosti tuzemských lidsko-právních aktivistů, snazší možnost ji redukovat a aktivisty následně perzekuovat.

Naomi Klein v pořadu Democracy Now! dále uvedla, že pohledávka výše zmíněných společností zahrnuje instalaci bio-metrických identifikačních karet, softwaru umožňujícího rozeznat podobu lidské tváře, cenzury elektronických médií atd.

"V průběhu roku 2005 se na celém území Číny uskutečnilo 87.000 protestních stávek, megalomanské projekty ruku v ruce s vytvořením obřího spektáklu v souvislosti s olympiádou v Číně způsobily masovou migraci 130 milionů obyvatel, rekrutujících se hlavně z chudých vrstev společnosti. Takovýto hromadný přesun musí být pod stálou kontrolou státu, jemuž nad ním tyto špičkové technologie umožňují "mobilní dohled, " konstatuje Naomi Klein.

Rapidní ekonomický růst Číny, stálá perzekuce etnických minorit, stoupající angažovanost na poli mezinárodních vztahů a vytvoření jakéhosi tygřího kapitalismu by nebylo možné uskutečnit bez ekonomické politiky tzv. Washingtonského konsenzu. Pravidla hry jsou tedy určena západní ekonomickou mantrou, vedle níž údajně neexistuje alternativa. Tato realita však v "zemi středu" páchá nenahraditelné škody v podobě devastace přírodního ale i lidského potenciálu.

Poměrně vysoký počet amerických společností v Číně investuje, buduje průmyslové kapacity a přímo i nepřímo řídí tisíce továren již přes 20 let.Tato ekonomická tělesa si nelámou hlavu s vykořisťováním milionů bezprizorných obyvatel ani s ekologickými standardy. List Financial Affairs v roce 2002 publikoval článek, z něhož vyjímám: "Americké nadnárodní společnosti využívají Čínu jako vítanou exportní platformu...Zvyšující se procento produktů vyrobených v Číně je určeno pro americký trh. Čínský export do Spojených států přispívá k prohlubujícímu se obchodnímu deficitu USA."

"Americké a další korporace, operující na čínském trhu, si však celkově přijdou na své. Průměrný americký konzument má tendenci si kupovat zboží vyrobené v Číně. Americké odbory a Kongres Spojených států ale Čínu viní z "krádeže" pracovních míst a způsobení hlubokého obchodního deficitu, aniž by vzaly v potaz, že se Čína chová podle pravidel, které samy Spojené státy mocensky prosazují," jak dále tvrdí Jack F. Smith, editor listu Activist Newsletter.

Peking se pohybuje směrem k vyspělému stádiu kapitalismu prostřednictvím rozsáhlé a dlouhodobé investice do výzkumu a rozvoje, masivních investic v Africe, Asii, Severní a Jižní Americe a je připraven pevně zakotvit na mezinárodním trhu a konkurovat USA a EU především na trhu s komoditami. Podle amerického sociologa Jamese Petrase se čínský import zvýšil z 512 miliard dolarů v roce 2004 na 792 miliard dolarů v roce 2006. S ekonomickým růstem se Čína emancipuje, stává se méně zranitelnou a vážně ohrožuje klesající ekonomickou hegemonii Spojených států ve světě. Preferuje politické a ekonomické vztahy mezi různými zeměmi, přestože jsou založené na kolísající rovnováze, především s Ruskem, Afrikou, Asií a Jižní Amerikou, což vedle Washingtonu nelibě nese i Brusel.

Tento "emancipační" kurz Číny však může představovat běh na dlouhou trať, byť to řada finančních analytiků popírá. Politická a ekonomická síla Spojených států se v Číně za posledních 25 let může vykázat relativními úspěchy i nezdary, zejména otevřením čínského trhu západním investorům, které jim však přerostlo přes hlavu. Sociolog James Petras prohlašuje: " Finanční vstup Spojených států do Číny a trvalá ekonomická expanze je hlavním cílem ekonomické politiky USA vůči ní. To se týká především finančního sektoru, neboť ten dominuje americké ekonomice a je z politického hlediska nejsilnější."

Negativní dopady instalace kapitalismu v "zemi středu", na níž se Spojené státy výrazně podepisují, jsou naprosto nepopiratelné. Čínský školský systém prvního a druhého stupně podstoupil privatizaci a byl zde zaveden systém poplatků. Výsledkem jsou miliony dětí, které si základní vzdělání nemohou dovolit. List China Daily v dubnu minulého roku publikoval zprávu, podle níž za posledních pět let narostl počet negramotných dětí i dospělých o 30 milionů. Řada environmentalistických organizací peskuje Čínu kvůli otřesnému znečištění životního prostředí, jemuž jsou vydány na pospas desítky milionů dělníků a dalších. Světová zdravotnická organizace (WTO) hovoří o 705.000 lidí, kteří ročně předčasně zemřou kvůli znečištěnému vzduchu a vodě. Bohužel se málo hovoří o tom, že vedle čínské politické a ekonomické elity, se na těchto politováníhodných skutečnostech podílí nespočet západních korporací, a to naprosto beztrestně. Co se týče otázky zvýšení čínských investic do zbrojních programů, Washington se uchýlil k populistické rétorice odsudků, přestože přímo i nepřímo tento kurz podpořil, kupříkladu publikováním Národní bezpečnostní strategie v roce 2002, kde je explicitně vyjádřen jeho postup proti konkurentům "ohrožujícím" jeho velmocenské status quo ve světě. Čína na zbrojení ročně vynaloží okolo 10% částky, kterou na zbrojení vydávají Spojené státy. Čínské neoficiální zdroje tvrdí, že částka na zbrojení může dosahovat dvojnásobku, ale i tak jde o celkem nepatrné procento toho, co vynakládají na zbrojení Spojené státy. Události 11. září umožnily Washingtonu "léčit šokem", tedy navýšit finanční prostředky na zbrojní programy a vyhlásit celosvětovou kampaň na potírání terorismu. Ostatní země, včetně Číny, této jednostranné doktríny využily, aby ve jménu boje proti terorismu posílily postavení svých politických a ekonomických elit a potlačily domácí opozici i disent.

Avšak konec Nového světového pořádku, jenž je na dohled, může iniciovat jiné, smírnější řešení konfliktů, nikoliv jednostranně praktikované jedinou velmocí, a spolupráci zemí na multilaterálním základě.