Nezapočítat jim vztažnou Bushovu hračku, drtivě americký „HERO-land“ Kosovo a Metochiji by bylo chybou, již ze (soudobých) dějin tato „chromá kachna“ nevymaže ani ostouzením konkurenčního strategického úspěchu Ruska na Kavkaze. Konec dějin ve fukuyamovském duchu bude zvláště ve 21. století tragikomickou, třebaže oživovanou iluzí...

Vyznávám, že jsem o numerologickém bludu OO dlouho dopředu věděl a smlčel k němu, a tak jej jako echtovní šedá zóna napřed nepřímo podporoval. A to i v roce kulatého výročí krisového vývoje krys. Mimochodem: kde jsou ti zástupové, protestující proti nepokrytému korumpování svých zákonodárců například ve prospěch amerického radiolokačního zařízení? Nikoli bez sarkasmu k tomu poznamenávám, že „Ne Tábor, ale Bílá hora“.

I octl se na kraji propasti, ale šel dál. Výše, dále, silněji, udělal krok vpřed... Pozvolna se naučil OO veřejným angažmá využívat. Místo, aby proti této žurnalisticko-historické herezi v nejrůznějších sdělovacích prostředcích brojil (ale i tak se dá vozit na módní vlně), vezl se s proudem: naposledy v Listech, které počaly umem emigrovavších osmašedesátníků, svou troškou do mlýna přispěl. Vězte, že činí tak znovu pokáním pro obveselení vaše, laskavý i zlomyslný čtenáři, vizuálním dílkem.