Jak už jsem řekl, za dob ne ještě tak dávných se pracovalo i chodilo do školy i v sobotu. Časy se mění. Postupně se zkracovala pracovní doba a nakonec se uznala sobota jako den volna. A časy se mění dále, proto pojďme opět něco změnit k lepšímu.

Jako další řešení, jež lze jednoduše načrtnout na papíře, ale jeho skutečná realizace je o mnoho horší, lze považovat vytvoření nového dnu ve stávajícím týdnu. Zkrátka by po neděli existoval den navíc a týden by tvořilo osm dní. Avšak, jak jsem již podotkl, tahle cesta se mi zdá vskutku nereálná. Byly by s tím problémy, protože lidé mají rádi zaběhlé skutečnosti a většina obyvatelstva těžko přijímá jakékoli, byť revoluční, novoty. Navíc by vznikla globální komplikace -- přítomnost dvou různých druhů týdnů ve světě. Jistě se totiž nemůže stát, že státy po celém světě přijmou osmidenní týden. Potíže by tak byly pravděpodobně ještě větší, než je stávající přítomnost dvou různých délkových měrných soustav.

Avšak přítomnost tří svátečních dnů v týdnu je stále ve hře. Dokonce by se v tomto směru mohla stát naše republika průkopnickou. Postupně by se přidávaly další a další státy. Nebo by vše šlo zkusit prosadit v rámci Evropské unie. Naše předsednictví se blíží, s ním i velké šance. Evropa bez bariér, tak zní heslo předsedajícího státu, jakožto České republiky. Pojďme tedy odstranit hranice, které nás omezují. Hranice, které omezují možnosti kvalitnějšího života. Alespoň načrtnout představu bychom během předsednictví mohli.

A v rámci celé změny můžeme připustit, že by se případně i prodloužila pracovní doba z osmi hodin na devět. Práce by se tak odvedlo přibližně stejně a den volna by většina lidí ocenila. I dnes znám lidi, kteří v pátek zkrátka nepracují. Ano, takový člověk musí být živnostník, nebo musí mít nadmíru chápajícího šéfa. Každý si to rozhodně v dnešních podmínkách nemůže takto zařídit. Ovšem lidé, kteří to dokáží, jsou svým způsobem skuteční průkopníci.

Život člověka by přeci měl být co nejkvalitnější, avšak já mám pocit, že průměrný pracující člověk si ho moc neužije. Vezměte si ten kolotoč, který se roztočí v šesti nebo méně letech. Začne školní docházka, kde má člověk ještě relativně dost času, ale ten se odkrajuje stále více a více, což si dítě ještě bohužel - bohudík neuvědomuje. A po základním, případně středním a stále častěji také vysokém vzdělání, startuje proces práce a každý má volna pomále. Skončí to až někdy kolem pětašedesátého roku života důchodem a to už je na určité aktivity jedinec zkrátka moc stár a může se jen tak ohlédnout zpět a říci si, že měl pěkný život, avšak vlastně ho celý jen propracoval. Co mu také jiného zbývá.

Téměř všichni mají bohužel zaživa strašně málo volna a nejen prací živ je člověk. Chceme si přeci život i trochu užít, s čímž určitě nemůžete jinak, než souhlasit. Nedívejte se proto na vše pouze z ekonomického hlediska, ale i z toho čistě lidského. Přítomnost jedince je přeci tak pomíjivá. Užít života, nebo spíše využít ho, je tedy jediný možný způsob, jak svůj čas použít smysluplně. Jak praví krásné a pravdivé spojení -- Carpe diem.

Já tady uvažuji naprosto reálně. Nechci vést nějaké plané řeči, chtěl bych se skutečně pokusit o veřejnou diskusi, zkusit něco změnit. Klidně si svět se třemi volnými dny dokáži představit. Pomalu by se nad tím mělo začít uvažovat. Snížilo by to hladinu stresu a zvýšilo pracovní morálku. Dříve nebo později se k tomu stejně dospěje, proč tedy nezačít již teď? Proč nebýt novátory a nezauvažovat o změně, která je tak krásně lidsky přijatelná?