Tenká kolečka salámu

Všimněme si, jak je salámová metoda dávkování změn aplikováno ve všech úrovních české společnosti. Vláda nám po malých dávkách podává různé zdánlivě spolu nesouvisející "reformy". Rozptýlené do tisíců paragrafů stovek zákonů a jejich novel. Zdánlivě pro naprostou většinu z nás bez viditelných souvislostí, bez přehledu. „Po kapkách“, postupně, relativně nenápadně, plíživě... Aby před volbami počala reformy mírně zmírňovat, okrášlovat a voliči ji zase zvolili. Mohlo by být i hůř.... A když bude hrozit, že se tak nestane, pomůže si jinak (když nemůžeš jít po míči, jdi po hráči), nějakou spekulací a bude. Kubice se najde.

Pokud by byly „reformy“ podány jako celek a řádně vysvětleny, lidé by se asi vztekali tak, že by to mohlo otřást nejen jednou vládou. "Oni" ale nejsou zas tak pitomí, jak jsme si mysleli. Každý krok je relativně malý, jenže stokrát nic umořilo osla a nakonec "oni" dojdou k tomu, co chtějí. Protože „to už nejde jinak“.

Dálnice

Nejlepším příkladem "salámové metody" je plánování a povolování dopravních staveb. Všichni nadávají na ekology. No málokdo kdo ví, co to slovo znamená, ale to mu nebrání, aby ke výrazu „osoby studující vztahy biotických a abiotických složek prostředí“ přiřadil slůvko terorista, či dokonce fašista. Prezident jde příkladem všem. V případě místních sporů se ale takřka výhradně jedná o ochránce životního prostředí, NAŠEHO životního prostředí, což vůbec nemusí být ekologové...

Všimněme si, jak jsou dálnice či skoro všechny strategické stavby budované. Jednotlivé úseky (poměrně krátké) podléhají dílčím schvalovacím procesům, stavba není konstruovaná jako celek, kdy zahájena by byla až poté, co by byla získána veškerá potřebná opatření, ale de facto ihned. Pokud se poté objeví problém, jako například změna společenského klimatu či odpor místních obyvatel, vzniká paradoxní situace. Před a po předmětném území již dílo stojí, jedná se jen o jeden úsek a i když by vše bylo proti stavbě, lobby stavbu nakonec protlačí. Automobilová doprava je zřejmě důležitější než prostředí, ve kterém žijeme, ale co hlavně, již prostavěné prostředky přeci nevyhodíme oknem. A v takové situaci je naivní si myslet, že může zvítězit něco tak nicotného. Všechny dopravní stavby lze do značné míry relativizovat podle jednoduchých a vlastně vždy porušovaných kritérií.

Biocentra/biokoridory

Základními prvky krajiny jsou biocentra, různě velké oblasti obsahující jeden či více biotopů umožňující přežívání několika víceméně přirozených ekosystémů. Oblast je často vytyčená geologicky (například pahorkatina) a často významně ovlivňuje i okolní krajinu. Je jednoznačně pravdou, že se musí jednat o poměrně výraznou oblast a také, že existují různé typy těchto biocenter (podle velikosti) s různou váhou v krajině (lokální, globální a pod).

V rámci biodiverzity je v civilizované krajině základní problém v migračních tocích. A to nejen v Jižní Africe, kde se parcelují pozemky a zamezuje se tak pohybu v krajině, tak na kótě 718, obehnané třemi kilometry žiletkového zátarasu, tak v Českém středohoří. Krajina již dávno nemá podobu spojitého heterogenního, ale přirozeně se prolínajícího, ekologicky stabilního prostředí. Je masivně narušena, tu více tu méně labilními, uměle udržovanými prvky.

Proto jsou udržovány, pokud to lze, mezi biocentry také koridory (opět definované podle velikosti od lokálních až po celoevropské), které pomáhají v přesunu „biologických“ prvků ekosystému a tím zvyšují stabilitu celého systému.

Protože

Stabilita systému je závislá na biodiverzitě. Nemůžeme mít přírodní krajinu, tak musíme zajistit alespoň přirozené toky (výměnu "dat") mezi jednotlivými krajinnými prvky.

Biocentrum je skutečně závislé na své velikosti a je dokázáno (exaktním měřením a testováním), že jeho celková biodiverzita/stabilita se zvyšuje s velikostí. Kvadraticky. Rozdělení cenného území na dvě části snižuje cenu takového území – také kvadraticky. Pro množství organismů to může mít i z hlediska celých populací fatální následek (příkladem budiž obojživelníci a jejich migrace za vodou v období páření).

Měli bychom si uvědomit, že ony „žáby“ jsou z našeho pohledu jen indikátorem. Kam až může vést nevhodné zacházení s krajinou, můžeme sledovat v různých částech světa. Sem tam se objeví zpráva o velkých deštích a masivní erozi, často s fatálními následky. Vznikají potíže s retencí vody v krajině, což je základní otázka dneška. Platí totiž stále, že čím nižší biodiverzita, tím vyšší labilita systému. Příkladem mohou být přestárlé jehličnaté monokultury a lýkožrout: při vyhubení porostu se masivně zvyšuje eroze a snižuje retence vody, jakkoliv je smrk v tomto smyslu málo účinnou dřevinou... Dalším příkladem mohou být zemědělské plodiny: při velké ploše se vzájemnou dobrou dostupností (vlastně nežádoucí koridory) se snadno přemnožují škůdci těchto plodin. Jednoduše řečeno, mozaikovitě barvitý, ale vzájemně prostupný ekosystém (vysoká biodiverzita – rozličnost živočišných i rostlinných druhů) zamezuje katastrofickým scénářům masivních disturbancí s velkým dosahem.

Mimo to, pokud k těmto distrurbancím dojde, probíhá (v případě vhodně strukturované krajiny) k relativně rychlé sukcesi daného prostoru až do relativně stabilní podoby právě na základě přenosu a osídlení ze sousedících prostor. Biocentra jsou tedy také „databankou“ naší krajiny s nedocenitelnou hodnotou.

A dálnice?

Pro jednotlivce zapomínáme na celek. Jakkoliv je pravdou, že automobilová přeprava zásadně zatěžuje krajinu (zejména tranzitní nákladní), přesto je masivně subvencována státem. Přesto, že existuje již vybudovaná železniční síť. Určitě lze minimálně 70% zboží převážet železnicí, protože se nejedná o zboží rychlé spotřeby. Automobilová přeprava by mohla plnit jen úlohu místní distribuce. Ale neplní. Důvodem je cenové znevýhodnění přepravního parametru kilogram/kilometr železnice, rezignace na skrytý deficit opotřebení přepravních cest a mostních konstrukcí (většinou vybudovaných ještě za starého režimu a tudíž nezahrnutých do nákladů "dnešní doby") a požadavek na mnohdy nesmyslnou flexibilitu přepravy.

Z pohledu obcí dotčených nadměrnou a na místních komunikacích nikdy neprojektovanou dopravní zátěží je možná dálnice vysvobození. Starostové si ale neuvědomují, že takto lokální uvažování sice pomůže krátkodobě, ale je špatné z důvodů širších. Je asi dobře, aby byli od zátěže transitní přepravy místní komunikace osvobozeny. Když už ale mají vyrůst dálniční a podobné stavby, tak by měly vždy vyrůstat v již narušené části krajiny, která není z pohledu našeho přežití až tak významná. Ostatně to samé se týká obchvatu Prahy skrze Suchdol, přetínající biokoridor vltavského kaňonu. Ten je tuším evropského významu a jestli se nepletu, ochranné pásmo je asi 2 km na obě strany... Fakticky se v ochranných pásmech dotýká dalších, poměrně cenných celků, jako je Lysolajské údolí a Tichá Šárka. Praha pohlcuje svá "venkovská" předměstí intenzivní urbanizací dříve "odpočivných zelených koridorů", v současné době má už 1,9 milionu obyvatel a malebné vilkové či venkovské čtvrti jsou zatěžovány vícepatrovou zástavbou nových "rezidencí". Ti, kdo stavěli vilky před dvaceti lety v klidných zónách, ocitli se u víceproudých komunikací, svážejících sídlištní obyvatele nikoliv městskou hromadnou dopravou, ale auty. Počet obyvatel Prahy narostl za osmnáct let o osmdesát procent... Salámová metoda se uplatňuje i zde. Stokrát nic umořilo osla...

Však se nic moc neděje

Ono se ale „něco děje“: se včelstvy. Je málo ptáků - dříve hojný vrabec prakticky zmizel, jiřičky taktéž. Obojživelníci jsou v CŘ často na pokraji vyhubení. Je poměrně dost obtížného hmyzu. Je - a to i ve městech - velká půdní eroze způsobená mimo jiné pěstováním nevhodných průmyslových plodin na nevhodných stanovištích (např. kukuřice), která zatěžuje chemickými látkami vodní toky...) Našly bychom desítky příkladů, že naše chování v naší krajině není zrovna v pořádku. A ty dálnice vedené přes ta nejméně vhodná místa, to je už jen taková rána do vazu. Narozdíl od prezidenta Klause snad dokážeme sledovat, co se kolem nás děje...

Na závěr názor lidu obecného: Tak dobře, budeme ekologičktí, rozoráme silnice, zrecyklujeme auta, vypneme elektrárny a budeme si ekožít jak v době kamenné. fakt super vyhlídky.. děkuji NECHCI

Kde se stala chyba?

Na základní škole a nebo v přílišném akcentování hmotného bohatství, pohodlí a konzumního přepychu jako jediných normotvorných hodnot "nové", "lepší", "porevoluční" společnosti? Konkurenci jsme upřednostnili před kooperací. Sobectví a agresivitu individuí před harmonickým soužitím všech. Jakékoliv koncepční snahy které se logicky dotýkají jednotlivců jsou označované jako neospraveditelné vměšování do osobního vlastnictví.

Je to tak správně?