29. 4. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
29. 4. 2008

Energeticko-klimatický balíček EU: naše budoucnost, nebo zkáza?

Petr Petržílek

S novým tisícletím přešlo lidstvo k novým existencionálním prioritám. Zatímco dvacáté století bylo stoletím páry a vědeckotechnické revoluce, jednadvacáté století bude jednoznačně stoletím energie, životodárné vody a základních potravin. V minulém a předminulém století se světové banky a celosvětový obchod zaměřoval na rozvíjení průmyslu a strategickými surovinami byly zejména železná ruda, drahé kovy a uran. V této průmyslové době téměř neexistovaly obavy o životní prostředí, dostatek fosilních paliv čí alarmující apel na vývoj energeticky nenáročných technologií. Za zcela bezpředmětné se považovaly úvahy o využívání alternativních zdrojů elektrické energie, o nichž se zmiňovala pouze ekologická hnutí.

Tato doba je však nenávratně pryč a lidstvo stojí před těžkou otázkou, jak zajistit celému lidstvu dostatek energie, pitné vody a potravin? Bonusovým dilematem je pak nalezení cesty z úspěšné devastace naší planety a tedy i životního prostředí k udržitelnému způsobu života.

Veškeré diskuse o využívání alternativních zdrojů energie a snižování produkce emisí skleníkových plynů tak již dnes nejsou pouhými ekologickými aktivitami, ale nutností pro zachování života.

Člověk se v minulosti příliš nezabýval následky své činnosti na celkový stav životního prostředí, či na důsledky svého počínání ve vztahu k možným fatálním klimatickým změnám. Dnes však již čelíme zcela konkrétním klimatickým změnám a hrozbě zásadního nedostatku fosilních paliv, na nichž je lidstvo doposud závislé. Bez energie bychom se vrátili do ranného středověku a to v podstatě okamžitě. Proto diskuse a hledání cest jak na jedné straně využívat obnovitelné zdroje energie a na druhé straně snižovat produkci skleníkových plynů, které ovlivňují celkové klima na naší planetě je diskusí o naší blízké budoucnosti. Opatření, která v této souvislosti přijímá evropské společenství spolu s největšími světovými mocnostmi, jsou proto nesmírně důležitá a zodpovědná.

Klimatické změny způsobené globálními faktory nelze odstraňovat jinak než globálně, tedy pokud mají tyto přístupy mít nějaký smysl. Právě snižování emisí skleníkových plynů může skutečně zastavit jinak nezvratné klimatické změny pouze, pokud příslušná opatření budou razantní a budou se týkat celého světa. Vysoké ambice nároků EU jsou tedy na místě a při jejich naplňování může dojít jak ke zlepšení životního prostředí, tak i k podstatnému oživení nových podnikatelských příležitostí.

Evropská rada předkládá nový závazek na snížení emisí skleníkových plynů o 20% do r. 2020 (nebo o 30 %, pokud se k omezení zaváží všechny země světa). Do r. 2050 by mělo dojít ke snížení o 60 - 80 %. EU proto chce zrevidovat systém obchodování s emisemi. Roku 2013 začne ustupovat přidělování emisních povolenek znečišťovatelům zdarma a bude se rozšiřovat jejich aukční prodej.

Česká vláda se snaží relativizovat závazek 20% snížení emisí skleníkových plynů tím, že požaduje, aby výchozí základnu pro snížení činil rok 1990, kdy ČR měla extrémně vysoké emise. Pokud by se závazek odvíjel od roku 1990, ČR by nemusela přijímat žádná opatření, protože toto snížení splňuje s rezervou již dnes. V ČR by celý systém obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ztratil smysl.

EU se též shodla, že emisní povolenky se nebudou napříště rozdávat, ale prodávat. Distribuce příjmů z aukcí emisních povolenek bude národní záležitostí. To si česká vláda vysvětlila tak, že se snaží vyhnout aukčnímu prodeji emisních povolenek. Ovšem pokud české podniky nebudou muset nakupovat povolenky, nebudou ani motivovány k vlastní modernizaci, a vláda nebude mít z čeho úspory a zelenou energetiku podporovat.

EU si též stanovila závazný podíl obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie, který by měl na celém území EU vzrůst do roku 2020 na 20%. Česká vláda navrhla podíl ČR ve výši asi 12,5% z konečné spotřeby primárních energetických zdrojů a s velkou slávou vyjednala 13%. Přitom podíl výroby energie z obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě v ČR byl v roce 2005 6,1%. Zhruba dvojnásobného navýšení podílu obnovitelných zdrojů energie (na 13%) do roku 2020 bude s největší pravděpodobností dosaženo pouze v důsledku růstu cen energie z klasických zdrojů, nevyžaduje to tedy žádná dodatečná podpůrná opatření. Podklady MŽP, ČSSD i nezávislé analýzy při tom potvrzují, že ČR by mohla do roku 2020 dosáhnout 18 – 19% podílu OZE na primárních energetických zdrojích. Vládní návrh posvěcený EK tak staví v ambicích rozvoje zelené energetiky Českou republiku na úroveň Bulharska a Rumunska.

Nikdo z našich ministrů si neuvědomuje, že při řešení ekologických otázek totiž platí jedna základní a zásadní rovnice - ten, kdo nejdříve pochopí a aplikuje nové energetické a ekologické principy, zároveň dosáhne na čelní místo v novodobé ekonomické stabilitě. Zatímco nejvyspělejší západní, evropské i východní státy tento princip pochopily velice rychle, vláda České republiky v tomto závodě o ekonomickou a konkurenční stabilitu velice neprozřetelně zaostává.

EU například chystá zvýšení úvěrové aktivity pro projekty na rozvoj dosavadních i nových technologií obnovitelných zdrojů energie, na podporu výzkumu a vývoje a vysoký podíl (50%) podpory energetických projektů prostřednictvím finančního nástroje pro sdílení rizik. Evropská investiční banka spolu s dalšími bankami hodlá po roce 2012 financovat Carbon Fund, který by měl usnadnit dlouhodobější investice do projektů na snižování emisí skleníkových plynů. Prioritními příjemci těchto prostředků budou především podniky ze zemí s ambiciózními cíli v oblasti obnovitelných zdrojů, což se rozhodně netýká českých podniků. I v tomto smyslu vláda podvazuje naší budoucí prosperitu.

Je naprosto hloupé se domnívat, že by ČR snižováním škodlivých emisí, či využíváním alternativních zdrojů energie spasila svět, ale zaostávaní v již nastartovaném závodu o nové energetické a ekologické technologie může mít pro českou ekonomickou stabilitu skutečně fatální důsledky. Pokud by česká vláda podporovala investice do vývoje a využívání nových technologií, pak by bylo možné tyto technologie dále prodávat.

Nynější vládní politika nás však z celého procesu vyčleňuje v domnění, že když nebudeme dostatečně tvrdí v rámci ekologické politiky-ušetříme. Jenomže bohužel opak je pravda. Naše liknavost a švejkovství může mít pro českou ekonomiku a životní prostředí skutečně ničivé následky.

Vládní klimaticko-energetická politika povede v ČR:

  • ke zpomalení likvidace starších uhelných elektráren,
  • pouze k jejich částečné náhradě moderními uhelnými elektrárnami,
  • ke stagnaci výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie,
  • k nenastartování procesu podpory výroby tepla z obnovitelných zdrojů a podpory úspor energie,
  • ke zvyšování závislosti ČR na zahraničních energetických zdrojích,
  • k odlivu investic pro české hospodářství a snížení jeho konkurenceschopnosti,
  • ke zhoršování kvality ovzduší a kvality života a zdraví obyvatel ČR.

Pokud se vládní zodpovědnost za ekologickou politiku bude projevovat dnešním švejkovským diletantismem, čeká Českou republiku absolutní technologická a energetická závislost na vnějších zdrojích, což bude mít dopad i na kvalitu naší životní úrovně. Jinak řečeno, vládní liknavost zaplatíme všichni ze svých kapes. Žít ekologicky pro celý svět do budoucna nebude znamenat žít život pouze zdravý, ale také levný a prosperující. Ovšem ulehčováním života podnikatelům, kteří se největší měrou podílejí na produkci škodlivých látek, tak vládní politika jednoznačně odsuzuje naše občany k drahému a nákladnému životu.

Autor je stínovým ministrem životního prostředí za ČSSD

                 
Obsah vydání       29. 4. 2008
29. 4. 2008 Obrodný proces v Semilech
29. 4. 2008 Dva tisíce slov
29. 4. 2008 Vaše nynější krize Ivan  Sviták
29. 4. 2008 Válka velkých osmiček aneb Všichni ztratili paměť? Josef  Brož
29. 4. 2008 O tom, co se dělo v Československu před čtyřiceti lety, se neví nic Jan  Čulík
29. 4. 2008 Jak jsem sežral koně Milan  Daniel
29. 4. 2008 Objektivně na rok 1968 pohlédnou až příští generace Boris  Cvek
29. 4. 2008 Brdské jaro 2008 Pavel  Čámský
29. 4. 2008 Podpořme společně akci Greenpeace
29. 4. 2008 Fico varuje pred energetickou vojnou v Európe
29. 4. 2008 ■ ■ ■ Karel  Hoff
29. 4. 2008 Skutečná alternativa se může zrodit z praxe, ne pouze v pracovnách filosofů Michael  Kroh
29. 4. 2008 Krátká paměť voličů, aneb Slabá stránka zastupitelské demokracie Uwe  Ladwig
29. 4. 2008 Konopí "způsobuje u teenagerů impotenci"
29. 4. 2008 George Bush opět manévroval -- nemluvil o "genocidě" Ondřej  Šlechta
29. 4. 2008 Michael  Marčák
29. 4. 2008 Profesionální politik by měl zvládat osobní prohry... Martin  Bursík
29. 4. 2008 Firmě O2 na zákaznících v Kralovicích nezáleží
29. 4. 2008 Schwarzenberg Rice Bush! Ivan  Větvička
29. 4. 2008 Riceové se nehodí demonstrace v Praze
29. 4. 2008 Energeticko-klimatický balíček EU: naše budoucnost, nebo zkáza? Petr  Petržílek
29. 4. 2008 Agent abwehru Oskar Schindler a objevení Eichmanna Jitka  Gruntová
28. 4. 2008 Brave New World Štěpán  Kotrba
29. 4. 2008 Svoboda Beno  Trávníček
28. 4. 2008 Nová ekonomika hladovění
28. 4. 2008 Kde ksakru vězí ti ekonomové?
28. 4. 2008 Spravedlivý mezi národy Richard  Seemann
28. 4. 2008 Knížákova idea Národní knihovny stojí za uvážení Štěpán  Kotrba
27. 4. 2008 Tři režiséři hovořili v Londýně o cenzuře Jan  Čulík
25. 4. 2008 Tibet -- žádná Šangri-la Slavoj  Žižek
28. 4. 2008 MMM2008: Global Marihuana March
21. 3. 2008 Hospodaření OSBL za únor 2008