2. 5. 2008
Globální hlad ve světě nadbytkuPrávě probíhající občanské nepokoje v souvislosti se zvyšujícími se cenami potravin v Haiti, Egyptě a celkem pak ve 37 zemích světa, odhalují mnoho znepokojujících skutečností, které však již desetiletí v těchto a jiných zemí panují. Na vině je mnoho faktorů, které je třeba zohlednit, hlavně ty, na nichž neseme vinu i my. Rapidně rostoucí ekonomika Číny, globální změny klimatu, vyšší ceny ropy, masivní produkce biopaliv a ekonomická politika "volného trhu". Podle Světového potravinového programu při OSN se dalších 100 miliónů lidí propadlo hluboko do čené díry hladu, a tito nešťastníci potřebují urgentní a efektivní pomoc. Světová banka uvádí, že se průměrná cena základních potravin od roku 2005 zvýšila o 80%. |
Země jako Indonésie, Vietnam a Indie provedly státní regulace ohledně exportu rýže. Ceny pšenice, kukuřice a sóji dosáhly rekordní výše, nikoliv však konečné. Pravdou ovšem je, že žádný nedostatek potravin vpodstatě neexistuje. Jsou to jejich astronomické ceny, které je činí nedosažitelnými pro hladovějící masu. Svět je doslova zavodněný klesající hodnotou dolaru, jenž vystřelil ceny jídla a surovin do stratosféry. Tato tristní realita platí hlavně pro země, jejichž ekonomika je svázána s dolarem, o němž se íránský prezident Ahmadinežád vyjadřuje jako o bezcenném kusu papíru. Publicista Otto Spengler v článku "Rice, Death and the Dollar", který byl publikován v Asia Times, mimo jiné uvádí: "Světová potravinová krize je monetární fenomén, neplánovaný následek pokusů USA, jak vybruslit ze selhání trhu. Ekonomika Washingtonu a její mizerný stav může vyvolat geopolitickou katastrofu. Souvislost mezi klesajícím dolarem, rostoucími cenami komodit včetně ropy, rýže a dalšího zboží, je nepopiratelná. Avšak letošní produkce rýže podle odhadů bude činit rekordních 423 miliónu tun, což by plošně uspokojilo globální poptávku. Problémem zůstává, že pouhých 7% světových zásob rýže jde na export. Vina za probíhající krizi leží rovněž na zádech amerického Federálního rezervního systému. Miliardy a milardy dolarů poletuji nad umělým finančním systémem, probíhají ekonomické operace s imaginárními ciframi, když je ale potřeba, aby se snesly k zemi, vytvoří virtuální bublinu. Řešením by mohlo být, aby se tyto "prázdné papíry" vrátily na zem a utvořily reálnou hodnotu, nikoliv virtuální spekulace. To zní však jak z jiného světa. Velkovýroba biopaliv je mnohými považována za cestu do pekel a vrhnutí desítek miliónů lidských bytostí do tenat hladomoru. Odhaduje se, že 8 milionů hektarů půdy v USA, kde se tradičně pěstovala kukuřice, pšenice, sója a další plodiny pro farmáře a jejich dobytek, se využívá k průmyslové výrobě biopaliv, aby se snížila závislost na ropě ze Středního východu. Taková produkce probíhá i v Argentině, Brazílii, Kanadě a východní Evropě. Lester Brown, ředitel Institutu Earth Policy, tvrdí, že půda, která je dnes využívána pro velkovýrobu biopaliv, by poskytla obživu téměř 250 milionům lidí. Jen během uplynulých let se ve Spojených státech 60 milionů tun potravin přeměnilo na palivo. Připočteme-li do výčtu, že v bohatých západních zemích pravidelně končí tisíce a tisíce tun poživatelných potravin na skládkách, zatímco se neustále zvyšuje počet akutně hladovějících lidí, musíme se za sebe stydět. |