9. 3. 2008
Ke smůle planety i životního prostředíReflexe ke "klimatickému" projevu Václava Klause v AmericeVáclav Klaus v této své řeči mimo jiné nadřazuje svobodu jednotlivce a dobře ekonomicky fungující společnost, kde platí , že „...lidské potřeby jsou neomezené a musí zůstat neomezené i v budoucnu...“ nad vše ostatní. Dále uvádí, že „...asketismus je úctyhodný osobní postoj, ale neměl by být násilně vnucován ostatním...“. |
Po pečlivém přečtení celého jeho projevu (nikoli za každou cenu kritickým okem), se zdá, že pan profesor nedohlédne dále než přes tyto dvě uvedené polohy. Tedy tu jeho nebo tu opačnou, kterou si možná představuje jako brutální ekology-násilníky. Jako opak svého postoje tak zřejmě vidí cestu zpět na stromy. Jenže zlatá je, tak jako skoro vždycky, střední cesta. Pokud použiji jeho terminologii – přiměřeně „asketicky“ je třeba žít a svým vzorem (to zejména), ale i jinými způsoby (včetně řečnických projevů) přesvědčovat k podobnému nazírání na svět i ostatní. To je bohulibý a záslužný úkol a poslání zejména pro vrcholného politika. Pokora k prostoru, který je určen pro život a na čas nám byl propůjčen bez povolenky jej poničit by měla být správná cesta, která nepovede do klimatických pekel. (Nemám pocit, že jde o názor srovnatelný s komunistickou či jinou totalitní ideologií - úvahy na toto téma v projevu též najdeme). Václav Klaus by si měl zejména uvědomit, že pokud v čase, kdy zastává funkci prezidenta České republiky, bude diskutovat a přednášet téma globálních klimatických změn, bude ovlivňovat širokou veřejnost celou vahou této svojí vrcholné funkce. Ke smůle planety, životního prostředí, prostředí vhodného pro život (nebo jak to neokázale napsat), jako zkušený pedagog a politik, dokáže na obhajobu svých myšlenek velmi obratně využívat nejrůznějších ekonomicko-politických kategorií a tím již předem eliminovat další diskusi - zejména ze strany méně obratných protivníků. Proč jsem z toho tolik smutný a nestarám se více o „cenu párků na krámě“ nebo poplatky u lékařů? Protože jsem hluboce přesvědčen o tom, že jediné, co může populaci člověka zachránit, je opravdu pokora. Pokora nikoli zjednodušená do církevních souvislostí, ale pokora opravdová. Pokora k podstatě bytí – přírodě (posléze, po nalezení konsensu, snad i zakotvená do příslušných zákonů). Nemám bohužel pocit, že vzorem pokory k přírodnímu základu a pochopení jeho nadřazenosti nad osobním prospěchem jednotlivce, nad vlastním egem, nad potřebou maximalizace zisku na úkor planety by mohl být český prezident. |