10. 3. 2008
Odchází velký bojovníkBohužel tak trochu mimo pozornost veřejnosti proběhla našimi médii zpráva o tom, že vládní zmocněnec pro radar Tomáš Klvaňa končí ve funkci a bude se opět věnovat svému hlavnímu poslání – propagaci cigaret. Z hlediska odpůrců radaru měl premiér Mirek Topolánek mimořádně šťastnou ruku, když do funkce hlavního radarového propagandisty vybral právě tohoto muže. Již v létě roku 2007 členové protiradarového hnutí odhadovali, že přítomnost Tomáše Klvani v čele kampaně za stavbu radaru může zvednout počet těch, kdo s radarem nesouhlasí, o tři až pět procent. |
Pak už jen všichni trnuli, aby vydržel na svém místě co nejdéle. Podařilo se a Tomáš Klvaňa dokázal expertní odhady odpůrců radaru ještě o nějaké to procento překonat. V čem pan Radar svým odpůrcům tolik pomáhal? Příznačný byl už výběr jeho osoby. V době, kdy ve světě umírá na následky kouření každých šest vteřin jeden člověk, pověří premiér republiky právě zástupce tabákového koncernu úkolem vysvětlovat veřejnosti zdravotní nezávadnost vyzařování radaru. Kdyby Mirek Topolánek navrhl bratry Mašíny na Nobelovu cenu míru, neudělal by větší botu. Samotné působení ve funkci vyneslo Tomáši Klvaňovi přezdívku mistr gagů. Spolu s Jiřím Lábusem a Ladislavem Smoljakem vytvořili sehranou trojici, u které nikdo nedokázal dopředu odhadnout, kdo bude vystupovat jako odborník na střílení a kdo jako ostřílený bavič. Občas zaskočil s ošatkou humoru Jiří Grygar. Ostraváci dodnes uznale vzpomínají na to, jak jim známý astronom v roli Klvaňova asistenta ve velkém sále vykládal, jak se kdysi lidé báli čerstvě vynalezeného hromosvodu. Měli hrůzu z toho, že přitahuje blesky. Sál burácel smíchem ještě dlouho, protože výstižnější paralelu s radarem si populární astronom už vymyslet nemohl. Silnou stránkou Tomáše Klvani však byla práce s informacemi. Dokázal vyčíst z výsledků sociologických anket věci, které by v nich žádný sociolog zaručeně nenašel. S naprosto stejnou lehkostí uměl přecházet všechny podstatné informace, jež z těchto výzkumů zřetelně vyplývaly. Veřejnost se tak mohla přesvědčit, že ve Spojených státech se doktoráty neudělují jen tak kdekomu. Své pověsti zůstal Tomáš Klvaňa věren až do úplného konce. Se svou funkcí se loučil slovy: „Jediná věc, která se nám nepovedla, je vysvětlit lidem, jak je radar důležitá věc.“ Vzhledem k tomu, že právě to měl lidem za 15 milionů vysvětlit, je důvod jeho sebeuspokojení tak trochu záhadou. Kdo by si nevzpomněl na scénu z filmu Marečku, podejte mi pero. Secí stoj v něm chodil sice výborně, bohužel však nesel. Tomáš Klvaňa odešel tak trochu předčasně. Patnáct milionů zřejmě došlo, Patnáct milionů zřejmě došlo, a tak nám už nestihne vysvětlit, proč hodlá vláda i přes své sliby podepsat smlouvu, která postaví americké vojáky mimo dosah české justice. Tuto informaci právě dementovalo Ministerstvo národní obrany. To znamená, že už je to jisté. Toto vystoupení mohlo být Klvaňovým vrcholným číslem. Hnutí proti radaru se bude muset s jeho ochodem nějak vyrovnat. Snad se ta rána zacelí dříve, než jak dlouho to trvá po operacích karcinomu u náruživých kuřáků. Tomáš Klvaňa, nám bude všem chybět. Nelze se zbavit dojmu, že Hamburg si ho nezasloužil. |