O Gatesově altruistickém angažmá a výstavbě Global Seed Vault (GSV, řekněme Semenářské banky Země) psal pozoruhodné věci F. W. Engdahl již v prosinci 2007 v článku "Doomsday Seed Vault" in the Arctic , s podtitulkem „Bill Gates, Rockefeller a magnáti GMO (producenti geneticky manipulovaných organismů) vědí něco, co my ne.“

Americký ekonom William Engdahl , šéfredaktor Global Research a autor knihy „A Century of War: Anglo-American Oil Politics and the New World Order“ (Století válek: Anglo-americká ropná politika a Nový světový řád, Pluto Press Ltd. ) a knihy o GMO „Seeds of Destruction: The Hidden Political Agenda Behind GMO“ (Semena zkázy: Skrytá politická agenda za GMO) se pokusil zjistit, co vlastně přivedlo představitele globální elity do Arktidy.

Engdahl začíná článek nezpochybnitelným uznáním: B. Gates rozhodně nemůže být nařčen z lenosti. Po úspěšném tažení k téměř absolutnímu monopolu na poli počítačového softwaru tento druhdy nejbohatší soukromník planety v roce 2006 začal svoji energii věnovat nadaci Billa a Melindy Gates (podle tvrzení Gatesových „největší privátní transparentní nadace“ na světě.) Engdahl míní, že t.č. nejzajímavější Gatesova investice je 30 mil. USD vložených do projektu semenářské banky na Špicberkách, norském území v Barentsově moři, 1 100 km od Severního pólu. Na projektu se podílí mezi jinými Rockefellerova nadace, Syngenta, Monsanto, Du Pont a norská vláda.

Semenářská banka je ukryta uvnitř hory poblíž vesničky Longyearbyen. Mohutné a sofistikované technické zabezpečení trvale podchlazené banky (při trvale minus 18 stupních Celsia) má odolat všem představitelným katastrofám, řádění přírodních živlů i zevním útokům. Proto, „aby byla genetická rozmanitost ukrytá v semenech všech známých rostlin uchráněna pro budoucnost.“

Neuniklo nám něco?, ptá se Engdahl. Jakou budoucnost předvídají sponzoři GSV? Co by mohlo ohrozit dostupnost semen žijících rostlin, která jsou již skladována ve stávajících semenářských bankách po celém světě? Pokud se spojují Bill Gates, Rockefeller, Syngenta, Monsanto, je třeba se na jejich možné cíle podívat podrobněji. Engdahl připomíná kdo stojí za uvedenými institucemi a jejich minulé kroky, které vedou ke GSV, na Špicberky a do oné nejasně vzývané budoucnosti.

Rockefellerova nadace provozuje organizaci CGIAR (Poradenskou skupinu pro mezinárodní zemědělský výzkum). Syngenta je přední švýcarská společnost produkující GMO plodiny a nezbytné agrochemikálie. Další zainteresovanou skupinou v projektu GSV je Du Pont/Pioneer Hi-Bred, gigant amerického agrobyznysu, jeden z největších světových vlastníků patentů geneticky manipulovaných organizmů.

Rockefellerova nadace byla a je v čele tažení tzv. „zelené revoluce“, jejímž proklamovaným ušlechtilým cílem je zajištění dostatku potravin a tedy likvidaci hladu ve světě. Začátkem 60. let Rockefellerova nadace v oblasti zemědělského výzkumu a produkce spojila síly s Fordovou nadací. Výsledkem spolupráce byl m.j. Mezinárodní ústav pro výzkum rýže usazený na Filipínách ^[1] , zač. 70. let v Mexiku zahájilo činnost Centrum pro šlechtění pšenice a kukuřice a Výzkumné centrum pro tropické plodiny v Nigérii. V roce 1972 Rockefellerova nadace spolupořádala pod patronátem OSN Summit Země ve Stockholmu. Dceřiná organizace CGIAR se od té doby pevně začlenila do struktur organizací zastřešených OSN, jako je FAO (Organizace pro potraviny a zemědělství). CGIAR v současné době rekrutuje a vzdělává zemědělské výzkumníky a agronomy celého Třetího světa. Specialisté vyškolení CGIAR pak ve svých zemích prosazují šíření GMO.

Engdahl připomíná, že stejná, tedy Rockefellerova nadace ve 30. letech podporovala nacistické eugenické plány na čištění a šlechtění rasy ^[2].

Engdahl pochybuje, že se nynější úsilí Rockefellerovy nadace od tehdejšího zásadně liší. Reálným výsledkem Rockefellerovy zelené revoluce je, podle Engdahla, globální agromonopol - podobně, jako století před tím Rockefeller opanoval světovou těžbu ropy. Jak prohlásil Henry Kissinger: „Když kontrolujete ropu, ovládáte stát. Když kontrolujete potraviny, ovládáte obyvatelstvo.“

J. H. Davis, někdejší tajemník ministerstva zemědělství v Eisenhowerově vládě, posléze na Harvardu v r. 1956 definoval strategii, jejíž plody dnes sklízíme: „jediná cesta k řešení tzv. zemědělské otázky je jednou provždy je zanechat nešikovných vládních programů a přenechat zemědělství agrobyznysu.“ Vytýčený trend postupně vyřadil z potravinářského řetězce tradiční rodinné farmy (statky), čili celý proces výroby potravin převzaly nadnárodní korporace. ^[3]

Klíčovou roli v tzv. Zelené revoluci sehrál fenomén šíření nových hybridních plodin (hybridů), rostlin, jejichž přirozená schopnost množení je velmi omezená. Zatímco výnos ze semen přirozeně opylovaných rostlin se generaci od generace neliší, sklizeň ze semen hybridů významně klesá. Pro farmáře to znamená, že pokud chtějí sklízet, musí rok co rok nakupovat značkové osivo. Vzájemný místní obchod osivem mezi farmáři je tím zlikvidován. Pokud hlavní agrokorporace získají kontrolu nad mateřskými liniemi rostlin, nikdo jiný nebude schopen vyprodukovat vlastní hybridy. ^[4] Tímto způsobem moderní technologie, obchod umělými hnojivy a hybridními plodinami činí farmáře rozvojových zemí (zvláště těch větších a relativně rozvinutějších států) závislými na zahraničních, převážně amerických vstupech. „Zelená revoluce“ umožnila americkému kapitálu proniknout i na dříve nedostupná území.

Důsledkem „Zelené revoluce“ je globální vylidňování venkova, přesun obyvatelstva do příměstských slumů a přelévání levné pracovní síly do továren nadnárodních korporací. „Zelená (přesněji chemická)revoluce“ s sebou přinesla zamoření jedovatými pesticidy, vyčerpání půdy, nutnost umělého zavlažování si vyžádala výstavbu velkých vodních děl, projektů financovaných úvěry Světové banky. Finančně náročný nákup osiva, hnojiv, pesticidů atd. rozděluje zemědělce na ty, kteří si to mohou dovolit, a ty druhé vyřazuje ze hry. Z prosazování „Zelené revoluce“ mají tak zaručený profit jen nadnárodní banky a domácí lichváři. ^[5]

Po první vlně „Zelené revoluce“ se nyní pod stejným názvem realizuje etapa „Genové revoluce“, tedy šíření geneticky manipulovaných organizmů (GMO). Příkladem je americkou vládou a GMO korporacemi podporovaná africká kampaň organizace AGRA (Aliance pro Zelenou revoluci v Africe). Engdahl ukazuje, že lidé z RN i nadace Gatesových sedí v dozorčí radě AGRA, předsedou je bývalý generální tajemník OSN, Kofi Annan. AGRA má posloužit k tomu, aby se v Africe pod nálepkou „biotechnologie“ ujalo pěstování GMO, které je dosud legální jen v JAR. Příkladem v Africe jen zvolna postupujícího procesu tolerance k GMO je pokusné pěstování v Burkině Fasso a uvolnění legislativy v Annanově vlasti, Ghaně. ^[6][7]

Nyní je nasnadě otázka, proč tentýž Gates, Rockefeller a giganti agrobyznysu zároveň podporují rozmach monokultur GMO, přitom sponzorují projekt střežící pro budoucnost genovou rozmanitost?

Podle Engdahla to není náhoda a připomíná zápletku Crichtonova bestselleru Kmen Andromeda, sci-fi o tom, kterak patogen mimozemského původu hubí lidstvo.

Noemovu archu na Špicberkách provozuje organizace Global Crop Diversity Trust (GCDT, cosi jako Světový spolek pro plodinovou rozmanitost), založená opět organizací FAO při OSN, se spolúčastí dceřiných společností RN.

CDGT předsedá Kanaďanka Catley–Carlson, zasedající v dozorčí radě Group Suez Lyonnaise des Eaux, jedné z největších vodárenských společností, angažované dříve rovněž v Rockefellerově Populační komisi, zaměřené na redukci světové populace.

Podobně řada dalších vyjmenovaných členů představenstva společnosti personálně propojuje účast v různých Rockefellerových komerčních i „nevládních“ organizacích, amerických bankách, zábavním i zbrojním průmyslu, v státních patentových úřadech, genetickém výzkumu. Hlavními sponzory projektu, jak je výše uvedeno, jsou přední světoví producenti GMO.

Engdahl míní, že „Noemova archa“ rostlinných druhů je příkladem kurníku hlídaného liškami. ^[8]

Uživateli semenářských bank jsou v prvé řadě šlechtitelé a výzkumníci. Největšími šlechtitelskými podniky současnosti jsou Monsanto, DuPont, Syngenta a Dow Chemical, vlastníci globálně patentovaných GMO. Od začátku roku 2007 Monsanto drží vládou USA garantovaný patent na rostlinnou formu zvanou Terminator, neboli Genetic Use Restriction Technology (GURT, „s omezeným genetickým použitím“). Technologie spočívá v tom, že semena patentované rostliny po sklizni „spáchají sebevraždu“, tzn. v další generaci budou neplodná. Kontrola soukromých semenářských podniků nad potravinovým řetězcem je tak poprvé v historii totální. Farmáři by byli tímto způsobem bezvýhradně donuceni každoročně nakupovat patentované osivo. Při globálním rozšíření technologie by se za pár let celé lidstvo stalo vazalem GMO korporací, nepohodlné státy by byly jednoduše vydíratelné odpíráním prodeje osiva ze strany USA, které korporace hostí a zaštiťují. Pouhá existence tohoto prostředku absolutní kontroly by, podle Engdahla, měla vyústit v bezpodmínečný světový zákaz produkce GMO. Varující je zkušenost s produkty jako je dioxin, PCB, Agent Orange vzešlé z produkce stejných chemických koncernů zainteresovaných dnes v GMO: novějším příkladem je glyfosát, základní složka herbicidu Roundup, zakázaný v Dánsku v r. 2003, když bylo prokázáno, že otravuje spodní vody. ^[9][10]

Engdahl připomíná dlouholetý zájem Rockefellerovy rodiny o eugeniku, skandální programy cílené na „kontrolu populace“ (kdy pod záštitou OSN a za norské peníze se neinformovaným ženám v Nikaragui, Mexiku a na Filipínách očkovaly antikoncepční vakcíny), i enormní rozvoj výzkumu biologického boje v USA v poslední dekádě – samozřejmě v rámci války proti terorizmu ^{[11][ 12][13]}.

Čas ukáže, zda, Bůh chraň, není Špicberská semenářská banka nadace Gatesových a Rockefellerových nakonec součástí plánu nějakého konečného řešení, uzavírá Engdahl.

Poznámky

1 F. William Engdahl, Seeds of Destruction,  Montreal, (Global Research, 2007).