16. 1. 2008
POZNÁMKA NA OKRAJ:Podivná vděčnost za znečišťování životního prostředí, neboli S vajglem pečovat o práciKouření napomáhá nejen k štíhlosti a někomu k předčasné smrti, ale také státu k příjmům z daní a některým lidem k práci na čerstvém vzduchu. Žiju podle evropských měřítek ve velkoměstě, ale nejen odtud vím, že kouření na čerstvém vzduchu je oblíbeným zvykem hodně kuřáků. Našel jsem vajgly nejen na hamburských ulicích i v ulicích jiných evropských měst, ale také na pobřeží různých ostrovů a dokonce i na lesních cestách. A nedá se říct, že by mě to vždycky potěšilo, ani tehdy ne, když jsem pomyslel na to, že aspoň někdo je někdy placen za to, aby to nesmírné množství použitých cigaretových filtrů odstranil. |
Když jsem se kdysi procházel v hezkém prostředí, pomyslel jsem na Sisyfa a jeho práci, která byla vlastně mnohem těžší než práce těch lidí, kteří opakovaně odstraňují vajgly z cest, kde se kuřáci hned potom už zase starají, aby byla práce těchto lidí nekonečná a podobala se té z řecké mytologie... Včera jsem zaslechl, jak se dvě krásné holky při čekání na autobus bavily o tom, že lidi nemají pořádně povědomost, jak silně je zapotřebí se starat o životní prostředí, a to právě v okamžiku, kdy autobus přijel a ony odhodily své ještě kouřící vajgly na chodník. V té chvíli mi došlo, že bych mohl o tom chybějícím všeobecném povědomí něco napsat, ale asi pod nadpisem, který se vám může zdát dost podivný. Ano, jde o zvláštní vděčnost za za znečišťování životního prostředí', a to ne z hlediska těch, kdož mají také z důvodů odhozených cigaretových filtrů práci, ale z čistě osobního pocitu. Viděl jsem ty dívky a myslel jsem na svého bohužel už ve čtyřiceti letech zemřelého bratra, který nekouřil jen doma, ale vlastně všude, kde stál a chodil. Horst, tak se jmenoval, ale měl vždycky v kapse kapesní popelník, tak nikdy venku nevyhodil jediný vajgl. Netušil jsem tehdy, že nebude dlouho žít, ani jsem netušil, že se pro mne stane příkladem člověka, který aspoň v popisovaném pádu se jako kuřák vzorně staral o životní prostředí. Ano, zlobil jsem se včera kvůli těm dívkám, současně jsem jim ale byl vděčný, že mi připomněly mého mrtvého bratra. A asi mi budete věřit, že mívám často důvod být vděčný za to, že myslím na svého milého bratra, když jsem někde venku na nějaké cestě někam -- nebo ne? |