Britská vláda se proto rozhodla s Ruskem jednat tvrdě. Vyhostila ze země čtyři ruské diplomaty, kteří neměli s tímto případem vůbec nic společného a oznámila, že zavádí tvrdší posuzování víz pro ruské oficiální činitele. Nový britský premiér Gordon Brown se o této záležitosti vyslovil velice ostře a zdůraznil, že jde o zločin na britské půdě, který nemůže zůstat nepotrestán. Britský velvyslanec v Moskvě dokonce prohlašoval, že by ruské vládní úřady " měly najít nějaký způsob, jak obejít ustanovení ústavy, že nelze vydávat ruské občany soudům v zahraničí!" Odpověď Moskvy se však brzy dostavila.

Rusko vypovědělo obdobně čtyři britské diplomaty, zostřilo vydávání víz pro britské vládní činitele a navíc oznámilo, že přerušuje spolupráci s Londýnem v otázkách boje proti terorismu. Tento postoj vyvolal v Londýně i v dalších západních metropolích pocity konsternování, protože v minulosti, hlavně za Jelcinova prezidentství, Rusko obvykle hledalo kompromis vyhovující západním požadavkům. Tentokrát odpovědělo rázně podle zásady "ránu za ránu". Mnozí britští komentátoři proto začali uvažovat, zda to neznamená návrat k zásadám minulé " studené války".

Je ovšem třeba se dívat na věc více realisticky a hledat pravé důvody, které jsou za siláckými gesty britské vlády, jež tento spor zahájila. Především zásada nevydávat vlastní občany cizí justici není jen výsadou ruské ústavy, ale je součástí i mnoha dalších. Pak je tu otázka, zda obvinění britské prokuratury je podloženo dostatečně věrohodnými důkazy, jež by obstály před soudním tribunálem. Alexander Litviněnko byl nejenom bývalý agent ruské tajné služby na velice nízké úrovni, ale po útěku do Británie byl i ve službách uprchlého oligarchy Berezovského, stíhaného v Rusku za stamilionové krádeže finančních prostředků Aeroflotu, jemuž Británie poskytla azyl. Navíc byl Litviněnko zapleten do různých tajných machinací a obchodů, včetně styků s některými čečenskými skupinami, které i na Západě jsou na listinách teroristických uskupení.

Celá tato kauza je proto víc než nejasná a je otázka, zda by vůbec by mohl existovat nějaký ruský činitel, který by byl ochoten dát zabít bývalého bezvýznamného agenta radioaktivním poloniem 210, jehož smrtící dávka by stála podle britského tisku 4,5 milionu liber (asi 180 milionů Kč). Od začátku se na britské straně ukazovalo, že jí jde především o politické očernění dnešního ruského režimu a o dokázání světu, že nový britský premiér Gordon Brown je tvrdší a rozhodnější politik než byl vůči Moskvě Tony Blair.

A tak se zdá, že mráz je hlavně v komentářích některých britských sdělovacích prostředků a že dosavadní ochlazení nebude mít dlouhého trvání. Ruský prezident Putin již prohlásil, že si je "jist, že bude možno překonat i tuto minikrizi ve vztazích obou států". A britský pravicový Sunday Times zveřejnil výrok vysokého činitele ministerstva zahraničí, který řekl: " A tak to dnes vypadá. Oba státy již jednaly. Ale nyní je důležité, že chceme ukázat, že obě strany mohou zůstat v přátelském poměru. Je jen otázka, zda se to podaří." Zdá se ovšem, že tu budou rozhodující ekonomické zájmy.

Britský byznys má enormní zájem na investicích v Rusku, protože jsou velice výnosné. V této zemi je dnes aktivně činných na 400 britských firem. Jen za letošních prvých devět měsíců dosáhly britské investice v Rusku 2,5 milard dolarů a z 30 milard dolarů zahraničních investic Rusku v loňském roce připadá na Británii 11 miliard dolarů. Londýn nezapomíná také, že ruský státní rozpočet je stále v přebytku, že ruská státní banka má rezervy deviz a zlata ve výši přes 400 miliard dolarů, nejvyšší v Evropě a třetí nejvyšší ve světě, za Japonskem a Čínou. Nemluvě o 112 miliardách dolarů v ruském stabilizačním fondu. S takto bohatou zemí britští byznysmeni nechtějí mít spory, jejich místo by okamžitě nahradili jiní. A tak lze předpokládat, že dnešní mrazivá atmosféra mezi Ruskem a Británií nebude mít dlouhé trvání.

Autor je analytikem sdružení Res publica