Velký metař aneb pivní filosofie

Pozoruji jen tři způsoby (mody) řeči -- svědčit o svém vědění, rozhodnout se a mýtizovat --

Mýtizuji, protože nikam nejdu.

Operátory vědět, rozhodnout a mýtizovat jsou v řeči většinou zamlčené, avšak každou větu řečenou člověkem je možné jedním z nich doplnit.

Člověk řečí zobrazuje také své emoce, které jsou čtyři -- vzrušit a uklidnit v kombinaci s příjemným a protivným.

Vědět a mínit

O tom, co člověk ví, nemůže rozhodovat, nemůže o tom nijak mínit. To, o čem člověk ví, nemůže nijak měnit.

O čem člověk může mít názor a mínění, o tom nemůže vědět. Názor a mínění jsou děje v modu rozhodnout.

O čem nic nevím, o tom mohu rozhodnout.

Tomu, co člověk míní, může odporovat mínění druhého člověka o té věci. Člověk může mít mínění jen o tom, co může nějak změnit.

Jak říká lidová moudrost, je obtížné poznat, která řeč se děje v modu vědět, a která v modu mínit.

Zákon č. 292/2004 Sb. ze dne 13. dubna 2004 o zásluhách Edvarda Beneše.

Obě ty věty jsou svědectví o názorech, dokud se poznáním obě nezmění -- jedna v chybné poznat, druhá ve svědectví o poznat -- je to vůbec někdy možné?

Když se v rozhovoru, v souboji utkají dvě protikladná vědění, většinou jedno z nich po čase prohraje --

Dřívější ministr obrany Antonín Baudyš v české televizi řekl: "Já vím, že hvězdy a planety ovlivňují život člověka. Já v to nevěřím, já to prostě vím, což je něco jiného než věřit, jak víte."

Když se v souboji utkají dvě mínění, tak mocnější člověk sice může uskutečnit svůj plán, ale tím se nezmocní nějakého vědění.

Věřím, že

Kromě toho, že působí, člověk neví o gravitaci nic -- přesto člověk s gravitací nějak zachází. Proč by člověk nemohl gravitaci zbožnit, když o ní nic neví?

Kněží a jejich zbožné obecenstvo mají velké potíže, když hledají vědění o působení božím ve světě. Přesto kněží vědí, jak s ním zacházet, a učí to v Boha věřící lid.

Věřím, že ta věta kdysi dávno byla svědectvím o vědět. Čím je teď věta

Kreacionista hledá vysvětlení, proč to je svědectví o vědět. Já svědčím, že to je věta v modu rozhodnout.

Účastník zjevení a zázraku o něm ví, prožil ho. Potíž je s tím, že když o něm svědčí věřícím, tak ti jeho poznání nemohou zopakovat, a proto mohou nanejvýš věřit ve Zjevení a zázrak. Donést odněkud zkroucenou hůl a tvrdit, že to je dar od Boha, nestačí k poznání Zjevení a zázraku věřícími.

O stropu a tramvajích

Dlouho jsem pozoroval dvě své víry, než jsem rozhodl, že věřit, že ... je děj v modu rozhodnout.

Doufám, že se tramvaj nenabourá -- doufat ukazuje emoci příjemného vzrušení -- navzdory mé nevíře. Úplný logický obraz mého postoje je

Kdybych nevěřil a zoufal si -- v emoci protivného vzrušení, že tramvaj se nenabourá, asi bych raději jel do města autobusem.

Vírou se nijak nemohu vztáhnout k tomu, co vím --

Věřím, že většina nábožensky věřících by ráda vyměnila víru ve spasení za vědění o spasení -- o existenci účtu, na kterém Bůh počítá jejich dobré skutky. Nezkoumám to, a proto nevím. Někdy je víra jen výsledek lenosti poznat.

Módní farář pomáhá

Mohl by mi nějaký v Boha věřící člověk vyčíst, že pro víru v Boha se nemohl rozhodnout, protože byla na něj Bohem seslaná? A mohl bych já mu vnucovat své poznání, že se rozhodl věřit v Boha a neví o tom -- když on by odmítal, že se rozhodl?

Může se nějaký člověk rozhodnout nevěda, že se rozhoduje?

Farář Zbigniev Czendlik se v české televizi proslovil "Já chci věřit!" -- větou v modu rozhodnout.

Věřím, protože je to nesmyslné (církevní otec Tertullianus).

Je pravdivé, že

Lidé hodnotí věty co pravdivé, když je vědí.

Užívat hodnotu je pravdivé, že ... o větách rozhodnutí, tedy i větách víry, názoru a mínění je chorobné.

někteří filosofové ale míní, že Boha svým duchovním zřením poznávají.

Věřím, protože to je pravda (Stefan Zweig).

Výraz vznešené pravdy víry je contradictio in adiecto stejně jako živá mrtvola, řev ticha.

Mohu říkat

ale nesmím pak vynechat to věřím, že.

Mýtus

Plukovník Kraus von Zillergut pravil:

Obě ty věty jsou mýtické, věty narace, protože se dějí co věty románu o vojáku Švejkovi. Haškovým mýtem se ruší modus horní věty vědět a modus dolní věty rozhodnout.

Lež

Lživá věta se děje v modu mýtickém. K úspěchu lži je nutné, aby ji posluchač bral co větu v modu svědčit, nebo rozhodnout.

V Boha nevěřící kněz lže svým farníkům

Neplivej v kostele!

"Neplivej v kostele!" si mohu představit co "Chci, abys neplival v kostele!" -- v modu rozhodnout. "Rozhoduji, neplivej v kostele!"

-- otázka se děje také v modu rozhodnout.

Zvolání "Jauvajs!" je zvířecí výkřik, neděje se řeč, nebo se děje v modu rozhodnout, když to je exprese, která není úplně spontánní.

Dva druhy trestů aneb polemička

To logické je věc poznání --

To etické je věc mínění --

Když se velký loupežník schová za malý keř, co ho potrestá? Logika četníka, který ho hledá. Když loupežník ukradne pytel s penězi, co ho potrestá? Někdy nic, jindy mínění obecního soudce.

Četník může mínit

Ošidné a víceznačné slovo jsem přesvědčen, že ...

Řečník svědčí o svém vědění, které posluchač může opakovat. Posluchač potom nehodnotí svou větu

nebo

Řečník může svědčit také o svém vědění, které posluchač nemůže opakovat --

Posluchač potom říká v modu rozhodnout

nebo

Je tu háček --

To posluchač nesmí říct. Může říct jen

Matoucí je užít jsem přesvědčen o sobě v modu vědět --

Řečník může užít jsem přesvědčen o sobě také v modu rozhodnout --

Větu hodnocenou postojem jsem přesvědčen musím klasifikovat podle smyslu predikátu -- o tom, jestli šlechtici mají, nebo nemají platit daně, nikdo nic vědět nemůže. Člověk má o tom mínění, názor, víru -- v modu rozhodnout.

Přesvědčit se, být přesvědčen v modu vědět může řečník použít také tehdy, když ukazuje opakovat vědět --

Pak to jsem přesvědčen znamená vlastně je pravdivé, že ...

Coda

A boy is about to go on his first date, and is nervous about what to talk about. He asks his father for advice. The father replies: "My son, there are three subjects that always work. These are food, family, and philosophy."

The boy picks up his date and they go to a soda fountain. Ice cream sodas in front of them, they stare at each other for a long time, as the boy's nervousness builds. He remembers his father's advice, and chooses the first topic. He asks the girl: "Do you like potato pancakes?" She says "No," and the silence returns.

After a few more uncomfortable minutes, the boy thinks of his father's suggestion and turns to the second item on the list. He asks, "Do you have a brother?" Again, the girl says "No" and there is silence once again.

The boy then plays his last card. He thinks of his father's advice and asks the girl the following question: "If you had a brother, would he like potato pancakes?"