Pak je tu ještě jeden, který se mu snaží vyrovnat ve všem nemožném, co si jen člověk dokáže představit. Hlavně musí ukázat, že má taky varlata. Dělal to sice naposled na střední škole, ale to se prostě nezapomíná.

Jsou to bezesporu zajímaví lidé, takoví experimentátoři. Lidé, kteří jsou ochotni obětovat svoji identitu, byla-li kdy jaká, aby mohli její dřívější fyzickou stránku vidět vznášet se ve výšinách moci.

Musím se smát, když vidím tyhle mocné burany, nebo možná lépe řečeno burany moci, kteří svým stylem udávají směr, aby je jejich největší oponenti, oponenti, kteří s nimi bojují právě proto, že jsou si tak podobní, stejně zhovadilým způsobem následovali do obchodů s výprodejem mediálních cetek, aby tam nakoupili ten stejný kýč za tu směšně nízkou cenu, za cenu jejich vlastního charakteru. Je důkazem hodně špatného vkusu a ještě horšího rozumu, sledovat je jací jsou, sledovat, čím chtějí být, a respektovat je.

Jsou skutečně tak hloupí, myslí si, že jim to nikdo neřekne? Ne, to by bylo moc jednoduché. Je jim to prostě jedno, protože jednou vylezli z kompostu až na molo moci, kam se tak dlouho a tak horlivě škrábali. Tolik mravenčení, tolik vůle a touhy s níž se lopotili, tolik cesty ušli a tolik se vzdálili sami sobě, že řeči o nějakém MT nebo JP jsou jen řečmi o komsi cizím, který se nimi nemá nic společného.

Nejsou to přece žádní Sysifové, aby svoji kuličku váleli nahoru znova a znova, takže se zaryli podpatky a z brouků se rázem stávají atlasové, kteří dokáží držet tu nesmírně těžkou klenbu toho všeho, co se na ně při cestě nahoru nalepilo.

I kdyby jim toho padaly další tuny shora na hlavu, budou držet, vždyť si to přece zaslouží za tu snahu, trpělivost a několikanásobnou zlomeninu páteře, která jim zejména umožnila takový rozsah pohybu do všech stran. To se dřív ten kopec propadne do hlubin latríny boží, a až tam by snad pochopili, že držet to všechno nad hlavou je vlastně úplně na ...

Vzdalme se ale nyní nějakým konkrétním osobám, jejichž dobré jméno a důstojnost by sice neutrpěla žádné velké zranění vlivem následující metafory, ale vzhledem k tomu, že justice se neptá na skutečný stav poškozené věci, nýbrž na stav hypotetický, je nutné mluvit čistě obecně, nikoliv ve vztahu ke komukoliv konkrétnímu.

To není sebevědomí, co dává vepřům křídla. To je naopak naprosté sebebezvědomí, které odlehčuje jejich existenci a odnáší je vzhůru, z obláčku na obláček, objevovat, kam až ty nebeské schody vedou, čmuchaje na konci korýtko plné božské many. Okem skeptika se sice jedná o ten nejobyčejnější šrot, ale někomu ty bryndy prostě neodolatelně voní a udělá pro ně cokoliv.

Překoná všechny ty fyziognomické handicapy od kopýtek nepřizpůsobených šplhání do výšin, až po vypasená bříška, která brání ještě většímu rozletu. Stane se jiným, stane se inteligentnějším, vznešenějším, populárnějším, opálenějším a dokonce třeba i sexuálně přitažlivějším.

Stane se vším, aby nebyl ničím víc než na začátku, ale ve výšinách se při halucinogenním nedostatku kyslíku každá štětina zdá být zlatým vlasem a štětináč si pak každé ráno při pohledu do zrcadla připadá krásnější i moudřejší. Líbí se sám sobě čím dál tím víc, a nejlepší na tom je, že změny probíhají výhradně vně toto prapodivné stvoření. Na jeho podstatě se nezměnilo zhola nic, jen díky vnějším okolnostem se na něj najednou pohlíží jinak.

A tak, chudák, prohlížeje si sám sebe, má dojem, že každé ráno zrodí se v něm někdo lepší a lepší. Aby ne, když v tom vydatně pomáhají ti vrabci, kteří lítají všude kolem a zhola se nediví, že vepř lítá. Je jim to fuk, oni totiž lítají také a jejich jedinou starostí je povědět o tom ostatním, pokud možno bez přívlastku. Anebo s přívlastkem, ale vždy jenom někdy. Někteří vepři pak jsou tedy lítající vepři, ale u některých se o tom nemluví. Tahle ptačí pakáž, která toho moc nenazpívá a stále jenom všude plká, ta je ze všeho nejhorší. Vlastně ne. Nejhorší jsou ti, kterým je to jedno a kteří na ty vrabčí plky o létajících vepřích říkají "hm, koho jiného volit".

Jde o obraz celku, v němž je ostatně mnoho různých exemplářů stejného druhu, bez ohledu na stranickou příslušnost, politické patro nebo pohlaví, kteří často dělají daleko horší věci, například získávají voliče rasistickými výkřiky. A tahle společnost pozoruje tuhle komedii s přežvýkavostí sobě vlastní a zvonec neznamená konec, nýbrž spokojené pokyvování hovězího ze strany na stranu. Snad se nikdo neurazí.